Hlavní obsah

Zemřel jeden z posledních veteránů z britské letky Jan Wiener

Praha
Aktualizováno

Ve středu zemřel jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener. Veterán vzdušných bitev druhé světové války podlehl dlouhé nemoci ve věku 90 let v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Informoval o tom Jiří Pehe z pražské University of New York a potvrdilo to ministerstvo obrany.

Foto: Jan Sokol, ČTK

Veterán československé bombardovací perutě RAF plukovník Jan Wiener na archivním snímku z října 2007

Článek

V roce 2001 převzal Wiener z rukou prezidenta Václava Havla vyznamenání za zásluhy o Českou republiku.

Wiener, narozený v roce 1920 v německém Hamburku, byl jedním z posledních žijících pamětníků práce 311. československé bombardovací perutě v britském královském letectvu za druhé světové války.

Po jejím konci a komunistickém převratu v roce 1948 byl stejně jako mnoho jeho spolubojovníků vězněn v pracovním táboře. V šedesátých letech odešel do exilu.

V roce 1989 se aktivně podílel na práci Občanského fóra. V posledních letech přednášel o československých a českých dějinách mimo jiné na New York University v Praze. Byl autorem několika historických knih.

Podle jeho dlouholetého přítele Jana Urbana byl Wiener "nádherným vzorem pro mladé lidi, příklad svobodného a nezlomného ducha, usilujícího o spravedlnost".

Životní eskapády válečného veterána Jana Wienera
Narodil se 26. května 1920 v Hamburku do česko-německé židovské rodiny, od začátku 30. let vyrůstal v Praze, kde vystudoval německé gymnázium ve Štěpánské ulici.
Po roce 1939 byl pro svůj židovský původ perzekvován, podařilo se mu ale opustit protektorát a odcestovat za svým otcem, který žil v Jugoslávii. Wienerova matka zahynula v roce 1942 v Terezíně.
V dubnu 1941, kdy byla napadena Jugoslávie, spáchal Wienerův otec sebevraždu a on sám se snažil přes Itálii dostat do svobodné zóny ve Francii. V Janově však byl zadržen a následně strávil téměř tři roky v italských vězeních a táborech.
Do Velké Británie se mu podařilo dostat až v červenci 1943, když se mu podařilo po invazi spojenců do Itálie uprchnout. U Královského letectva (RAF) sloužil jako navigátor a střelec u 311. bombardovací perutě.
S koncem války se vrátil do Československa, kde mimo jiné učil na jazykové škole. Po únoru 1948 se ocitl podobně jako řada dalších vojáků ze Západu v nemilosti, v roce 1950 byl jako údajný špión odsouzen na pět let.
Dva roky po odpykání trestu, v roce 1957, se potřetí oženil a v první polovině 60. let se mu podařilo získat povolení k vystěhování do USA, kde působil například jako univerzitní učitel historie. Začátkem 80. let také přednášel na soukromé škole v západním Německu.
Jakmile sametová revoluce v roce 1989 otevřela hranice, vrátil se do Československa. Už ve Špalíčku spolupracoval s Občanským fórem, později přednášel dějiny střední Evropy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Byl držitelem řady vyznamenání, od bývalého prezidenta Václava Havla například obdržel medaili Za zásluhy. Jeho osudu se věnovala například dokumentaristka Helena Třeštíková, před třemi lety vyšla česky Wienerova kniha Bojovník - vždy proti proudu.

Výběr článků

Načítám