Článek
„Hluboce se stydím za to, že bojovníci západní fronty byli v 50. letech perzekvováni a vězněni,“ prohlásil na slavnostním shromáždění prezident.
„Země, která vězní své hrdiny, nemůže být zemí svobodnou a nemůže být zemí demokratickou. Proto nerozlišuji mezi těmi, kdo bojovali na Východě, nebo na Západě, hrdinství je jen jedno,“ dodal.
Dobu Pražského povstání v květnu 1945 Zeman označil za zvláštní, během níž už se k Praze blížily spojenecké armády a konec války byl v dohledu. „Lidé mohli spokojeně přežít, a přesto mnozí pražští občané a nejen oni nadřadili nad svůj klid a svoje pohodlí odvahu, odvahu jít na výzvu rozhlasu bojovat,” uvedl prezident.
Během Pražského povstání, které vypuklo 5. května 1945, podle nového seznamu vydaného Vojenským historickým ústavem padlo nejméně 2898 lidí, v celé zemi pak další tisíce.
Některé veterány pozve do Moskvy
Zeman ocenil přítomné veterány, poděkoval jim, že si svou statečností a odvahou dokázali uchovat sebeúctu.
Poznamenal také, že některé veterány z východní fronty pozve na svou nadcházející návštěvu Moskvy, kam si jede připomenout konec druhé světové války. Tři veterány 8. května povýší do hodnosti generálporučíka.
Hlava státu na ceremoniálu, jehož součástí byla i minuta ticha za padlé vojáky, také pozdravila veterány z Afghánistánu a dalších zemí. Prezident vyzdvihl i práci stávajících českých vojáků bojujících v zahraničních misích.
Nové hrozby
Prezident rovněž varoval před novými hrozbami. „Rýsuje se nový nepřítel, mezinárodní terorismus založený na nenávistné ideologii,“ připodobnil Islámský stát k nacistickému Německu.
Slavnosti na Pražském hradě se vedle několika stovek dalších hostů účastnili také premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), bývalý prezident Václav Klaus nebo ministři. Přítomny byly i desítky veteránů. V současné době jich ještě žije přes 900.
Celé úterní setkání se neslo ve velmi slavnostním duchu. Vojáci do sálu například donesli historické bojové prapory. Byly mezi nimi třeba Prapor 3. československé samostatné brigády v SSSR, která prošla nejtvrdšími boji u Dukly, nebo Prapor Pěšího pluku 1, který československé jednotce věnovalo francouzské město Arras.
Do sálu byla také přinesena prsť z bojišť druhé světové války Brookwood, Dukla, Terezín, Tobruk, Sokolovo a Dunkerque.
Součástí slavnosti bylo i promítání filmových záběrů z konce druhé světové války. Někteří veteráni měli po jeho zhlédnutí slzy v očích.