Článek
Funkci předsedy strany jste už jednou vykonával, šéfoval jste ČSSD. V čem bude vaše předpokládané druhé předsednictví jiné?
Myslím si, že budu daleko opatrnější ve výběru svých spolupracovníků. Budu zkoumat především to, zda je k členství v naší straně nevede více touha po funkcích než snaha přijmout a prosazovat program této strany. Nicméně na čtrnácti krajských konferencích, které jsem všechny navštívil, jsem se naštěstí přesvědčil o tom, že velkou část našich členů tvoří lidé, kteří předtím nebyli v žádné politické straně. A velkou část našich členů tvoří i mladí lidé.
Podle průzkumů pro ČT jste překročili hranici pěti procent nutnou pro vstup do Sněmovny v Libereckém kraji, v Pardubickém jste se této hranici přiblížili. Ovšem celostátní průzkumy, kde tato hranice rozhoduje, vám příliš šancí nedávají. Přesto věříte, že se vám podaří do Sněmovny prorazit?
Kdybych v to nevěřil, tak to nedělám. Ale za dvanáct let v politice jsem zažil mnohé průzkumy veřejného mínění a ty se ve srovnání s volebními výsledky téměř vždy dramaticky mýlily. Uvedu pouze jeden příklad. Měsíc před volbami v roce 1998 měla strana Důchodci za životní jistoty 11 procent preferencí a skončila ve volebních výsledcích na třech.
Pokud by se vám nepodařilo do Sněmovny dostat, jak se zachováte? Budete dál bojovat za novou stranu v komunálních a senátních volbách?
My jsme si vytyčili poměrně realistický cíl. To znamená překročit pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny. Nejsme megalomani a v této fázi ještě neusilujeme o vítězství ve volbách.
Nicméně znáte přísloví, že úspěch má mnoho otců a neúspěch je sirotek. Toto přísloví bych modifikoval slovy, že úspěch má mnoho otců a neúspěch má jednoho otce, a tím je předseda dané politické strany. Takže v případě, když tuto hranici nepřekročíme, vezmu samozřejmě odpovědnost plně na sebe, nebudu ji svádět na druhé a vyvodím z toho takové důsledky, jaké se vyvodit mají. Na druhé straně to vůbec nevylučuje, že budu dál pomáhat například v komunální kampani, ale už ne jako předseda.
Jestliže byste zasedli ve Sněmovně, spolupráce se kterými stranami by přicházela v úvahu?
Na to odpovídáme v posledním odstavci našeho programu. Říkáme, že sportovně a gentlemansky budeme tolerovat vítěze voleb, ať to bude kdokoliv, ale že jako podmínku této tolerance nepoložíme získání koryt, jako to udělala Strana zelených, kdy za šest poslanců měla čtyři ministry, nýbrž splnění sedmi bodů našeho programového prohlášení.
Ty se týkají změny volebního zákona. To znamená rozšíření práv občanů tak, aby mohli volit skutečně svobodně, měnit pořadí na kandidátkách, vybírat osobnosti z více politických stran atd. Toto budeme prosazovat, pokud se dostaneme do Sněmovny. Pokud nám to vítězná strana nesplní, tak budeme jednat s tou stranou, která skončí ve volbách jako druhá.
Dokážete si po volbách představit nějakou formu součinnosti se současnou ČSSD?
Spolupráce se vytváří na základě naprosto konkrétních zákonů. Když například ČSSD předloží návrh zákona o prokázání původu příjmů a majetku, který i my máme ve svém programu, nebo návrh zákona o zavedení progresivního zdanění, který i my máme ve svém programu, tak bez ohledu na to, kdo je v současném vedení ČSSD, budeme jistě tento zákon podporovat. Stejně tak když ODS bude podporovat boj proti mezinárodnímu terorismu, tak naopak podpoříme ODS, protože i my máme boj proti mezinárodnímu terorismu v našem programu.
Neodpustím si už klasickou otázku. Co vy a prezidentská volba v roce 2013?
Po dlouhém přemýšlení jsem zastáncem přímé volby prezidenta, stejně jako jsem zastáncem přímé volby starostů, primátorů nebo hejtmanů. Vycházím z toho, že voliči, na rozdíl od poslanců nebo senátorů, vás nemohou podrazit. Protože volič volí buď ano, nebo ne. Ale ani v jednom z těchto dvou případů není podrazák.
Ale jestliže tato strana nedostane ani těch minimálních pět procent nutných pro vstup do Sněmovny, považoval bych za poněkud komické, kdybych s tak malou podporou kandidoval na Hrad.
Znamená to tedy, že pokud se vaše nová strana dostane do Sněmovny, do prezidentského klání půjdete?
Pak budou ještě tři roky a uvidíme, do jaké míry se Strana práv občanů bude etablovat na naší politické scéně, jak se bude vyvíjet její podpora, jestli už to bude podstatně více než těch dnes požadovaných pět procent, a podle toho se rozhodnu.
Kandidujete jako lídr SPOZ v Ústeckém kraji. Neobáváte se průběhu volební kampaně v tomto regionu, že bude hodně ostrá?
Naopak. Řídím se zásadou, že nejlepší způsob, jak znemožnit svého protivníka, je umožnit mu, aby se znemožnil sám. To konkrétně vede k tomu, že když vám někdo přelepuje billboardy, používá zfalšovaných fotografií, placenými inzeráty šíří naprosté lži, tak to nakonec uškodí spíše jemu než vám. My nebudeme nikoho pomlouvat, nikoho urážet, budeme klidně a s úsměvem vykládat svůj volební program a nebudeme plýtvat časem na to, abychom kritizovali program jiných politických stran.
Uvítal byste televizní duel se svým soupeřem předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem?
Nikdy jsem neodmítl jakýkoliv televizní duel, který mi byl nabízen. Nicméně nikdy jsem ho také sám nevyžadoval. Nejsem politik, který se dere do televize. Ale samozřejmě kdyby mně to televize nabídla, tak bych nebyl proti tomu.
Vůči SPOZ se začala vyhraňovat také Suverenita Jany Bobošíkové, která se spojila s Janou Volfovou. Považujete je za významnou konkurenci?
Mám obě Jany osobně rád. Vím, že se ještě před několika málo měsíci vzájemně silně nenáviděly, a poněkud mě překvapilo, ba i pobavilo, když se nyní daly dohromady.
Nicméně za konkurenci samozřejmě považuji každého, kdo kandiduje, ať už v Ústeckém kraji nebo kdekoliv jinde. V předvolební kampani všichni soutěžíme, a tedy všichni jsme konkurenty. Ale to by nemělo znamenat, že jsme nepřátelé. Tento rozdíl mezi konkurentem a nepřítelem si mnozí lidé neuvědomují.
Už máte přesnější představu, jakou částku vynaložíte na volební kampaň?
Náklady na naši volební kampaň budou mít dvě konkrétní dominantní položky. Za prvé je to autobus Zemák, který jsme si samozřejmě pronajali, nikoliv koupili, o to je to lacinější, na tři měsíce kampaně. Včetně nákladů na jeho provoz a na turné po celé republice se tyto náklady velmi předběžně odhadují na tři až pět miliónů korun.
Druhá významná nákladová položka bude spočívat v tisku a distribuci našeho programu, protože chceme přesvědčit především tímto naším programem. No a konečně pokud jde o další zdroje, tak tady volíme především obamovský model, to znamená, že se snažíme získat maximální počet poměrně drobných darů od jednotlivých dárců. Prakticky každý den podpisuji darovací smlouvy, některou na pět, některou na deset, jinou na patnáct tisíc korun.
| Miloš Zeman bude v pondělí ve 12:30 hostem on-line chatu se čtenáři Novinek. |
Zamířím k aktuálním tématům. Zajímal by mě váš názor na problém zdanění zaměstnaneckých benefitů?
Až bude schváleno progresivní zdanění příjmů, až bude konečně jednou přijat zákon o prokázání příjmů a majetku, aby se z této ekonomiky vyčistily špinavé peníze, tak v takovém případě je možné uvažovat i o úsporách typu zdanění benefitů. Ale začínat tím jako prvním považuji za hloupost.
Vláda premiéra Jana Fischera kvůli zrušení zdanění benefitů požádala o vyhlášení stavu legislativní nouze. Za to se na předsedu vlády snesla kritika. Myslíte si, že postupoval správně?
Myslím si, že postupoval správně. A to z toho důvodu, a to vím jako bývalý předseda Sněmovny, že stav legislativní nouze se vyhlašuje v okamžiku, kdy by jinak hrozila vážná národohospodářská škoda. Myslím si, že zastavením železniční i jiné dopravy by bezesporu vážná národohospodářská škoda hrozila.
Myslíte si, že je správné, aby ministři úřednické vlády kandidovali v květnových volbách za některou z politických stran?
Dohody se mají dodržovat. A pokud je pravda, že byla uzavřena dohoda, podle které žádný z ministrů úřednické vlády nebude ve volbách kandidovat, tak by šlo o porušení takové dohody. Porušení dohody pokládám za nejvážnější politický zločin. Držet dané slovo je něco, co politika kvalifikuje. Kdo zradil jednou, zradí vždycky.
Celý rozhovor s Milošem Zemanem čtěte v sobotním vydání Práva