Zeman by neměl s druhým vládním pokusem čekat až do června, říká expert

To záleží na prezidentovi. Ústava je koncipována tak, že prezident bdí nad tím, aby procesy trvaly právě tak dlouho, jak dlouho trvat musí. Když do toho prezident kalkuluje s vlastními politickými záměry a není strážcem dodržování řádu, tak se systém vychyluje, protože pak je těžké hledat nějakou odpomoc, protože moc není v čem ji hledat.

Ta doba je dána tím, co se děje. Pokud jsou vedena náročná a vážně míněná jednání, tak nějakou dobu trvají. Z ničeho neplyne, že to má být týden nebo tři měsíce. Konec června je doba příliš vzdálená na to, abychom mohli říci, že v té době má dojít k druhému pokusu.

Vezměme v potaz, že vládě nebyla vyslovena důvěra v lednu a mezi prvním a druhým pokusem uplyne šest měsíců. To je evidentně doba, kterou Ústava na mysli nemá.

Ústava pracuje s konceptem tří pokusů, a kdyby mezi nimi mělo uběhnout pokaždé půl roku, tak jste pomalu v polovině volebního období.

Má se za to, že Sněmovna je po volbách nějak složená a že se pokusíte provést kombinace a manévry, které vám komora umožňuje. Když nevyjdou, tak vypíšete předčasné volby v nějakém tempu. Ale to tempo není polovina volebního období.

Zdá se mi, že by se teď mělo něco stát, a ne že budeme čekat do konce června. Pokud se ukázalo, že tato varianta selhala, tak by velmi záhy měla být testována další.

Premiér Babiš by měl být motivován tím, že by nebyl jen pověřen vedením jednání o sestavování vlády, ale že by jím byl jmenován někdo jiný. Anebo by měl být Andrej Babiš rovnou jmenován premiérem číslo dvě, aby se ten proces trošku zrychlil. K tomu ještě nedošlo, protože nepřišel s ničím, díky čemuž by mohla vzniknout vláda opřená o většinu ve Sněmovně.

Sněmovna předpokládá jenom jedno řešení, kterým je rozpuštění Sněmovny, přičemž dává prezidentovi možnost uvážení. Kdyby prezident přišel s akceptovatelným, otestovaným lepším řešením, než jsou předčasné volby, tak to jsou otevřená dvířka, která Ústava předpokládá. Ale jaké řešení by to bylo ve chvíli, kdy jste vyzkoušeli všechny možnosti, nejsem schopen odhadovat.

V případě, že by nemělo dojít k předčasným volbám, protože prezident Sněmovnu nerozpustí, tak by měl nechat sestavovat čtvrtou vládu. Je to ústavně nečekané řešení, ale přinejmenším řešení, které by odpovídalo tomu, že Ústava požaduje, aby se vláda opírala o důvěru Sněmovny. Pakliže by ji nezískala, tak by to musela být vláda pátá, pokud by řešením situace neměly být volby.

Nikde není napsáno, že to někdo nemůže být. Ale předpokládá se, že aktéři v ústavním systému jsou racionální, že smyslem jejich konání je respektování Ústavy a logiky systému. Ústava nepředpokládá, že prezident bude vydržovat rok, dva, čtyři vládu bez důvěry.

Pro tento případ nám nabízí řešení, a to ústavní žalobu na prezidenta republiky. Nicméně na to je třeba třípětinová většina poslanců. A když se podíváte, jak je nyní poskládaná Sněmovna, tak se nedá předpokládat, že kvůli tomu, že by prezident vydržoval Andreje Babiše u vlády, by se daly tři pětiny dohromady. ANO má téměř blokační menšinu 78 hlasů a v mnoha věcech je podporováno SPD a komunisty. Ústava nějaká řešení pro jednotlivé situace má, nicméně jsou funkční za určité politické konstelace, a ta u nás není.

Sněmovna je instituce s personálním substrátem, který manévrovací prostor Sněmovny výrazně limituje. Pokud je tam tichá hlasovací koalice mezi ANO, KSČM a SPD, tak má spolehlivou většinu na dosti efektivní blokaci.

Ale to zásadní už Sněmovna řekla, tedy že tuto vládu nechce, ať jde domů. Je to vzkaz jak vládě, tak prezidentovi. Problém je, když to ani jeden nerespektuje.

Není. Ale žádné právní pravidlo se samo nevynutí. Potřebuje lidi, kteří se za ně staví, vynutí je sankcí. U ústavního práva to funguje trošku jinak, tam nemůžete někoho zavřít, protože zrovna nedodržel nějaký postup. Je to sankce politická, že se to nebude líbit voličům. A když se to nelíbí jim, tak politikům hrozí, že pohoří ve volbách.

V tom případě se můžete obrátit na Ústavní soud s kompetenční žalobou, aby se určilo, co kdo může a nemusí. Pokud byste spor chtěl vést tak, že to bude Sněmovna versus vláda nebo prezident, tak vám ale zase bude chybět potřebná většina. Pak si můžete říct, že zatočíte s prezidentem, ale tam taky potřebujete 120 hlasů. Je to situace, která ve chvíli, kdy by se prodlužovala, tak má parametry nějakého latentního ústavního puče. Tanky do ulic nevyjedou, ale je evidentní, že se dlouho vládne v rozporu s tím, co Ústava pokládá za řádné, legitimní, předvídané vládnutí.

To jsou asi případy, které jsou přinejmenším sporné. Například systemizaci prováděla v době, kdy ještě o důvěru ani nepožádala a bylo dost možné, že ji ani mít nebude. V tom případě to nemá dělat. Je totiž jen dočasným správcem, který ještě ani nevybalil věci z kufrů, a je hodně pravděpodobné, že bude zase brzy balit. Proto nemá provádět dlouhodobější či zásadní rozhodnutí.

Pak byla odvolána řada činovníků třeba i na úrovni nemocnic či agentur. Nevím přesně, co provedli, jestli to bylo tak hrozné, že by každá další minuta ve funkci hrozila velkými škodami. Ale pokud to nebyla výjimečná situace, tak to vláda v demisi dělat neměla.

Pokud bychom se zamýšleli, co jsou ty limity, tak asi to, co nezatěžuje veřejné rozpočty nebo majetek. Když vyrobíte bez zákona mimořádný, nepředvídaný výdaj v podobě šesti miliard, tak je otázkou, jestli je to vůbec něco, co může bez dalšího dělat kterákoli vláda, natožpak vláda, která odchází. Tyhle případy jsou určitě hraniční, ale Ústava je v tomto ohledu skoupá a kompetence nevyjmenovává.

Dlouhodobě je zřejmé, bez ohledu na tuto krizi, že podmínky, které jsou stanoveny u žaloby na prezidenta, jsou příliš přísné. Prezident je sice za některé věci jako velezrada nebo hrubé porušení ústavního pořádku zodpovědný, ale fakticky nebudete schopen si tu odpovědnost vynutit. Nad tím by se mělo dumat.

Jiná věc je, jestli je racionální, že má prezident dva pokusy. Kdybychom se pohybovali v jiných ústavních systémech, tak tam spíš nejsou.

V Polsku je první na řadě prezident, pokud selže, druhý je Sejm a třetí je opět prezident, který v podstatě směruje zemi k předčasným volbám. Kdybychom neměli dva pokusy pro prezidenta, tak bychom v dubnu neřešili situaci, že od ledna vládne Andrej Babiš v demisi, protože Sněmovna by už dávno něco udělala.

Ano, stanovené lhůty mají opět v Polsku, ale nejen tam. Vymyslet se dá leccos, ale ten základ je v tom, že v ústavním prostředí máte lidi, kteří mají spíš tendenci Ústavu dodržovat než nedodržovat. Pokud tam máte lidi, kteří hledají skuliny k obcházení, tak je vždycky najít můžou.