Článek
Podle citovaného závěru Nejvyššího kontrolního úřadu jsem zřejmě vášnivým kuřákem cigaret, každý večer si napouštím vanu alkoholem a navíc rozmařile rozhazuji peníze na každém kroku. Rád bych proto nabídl sice méně atraktivní, ale o to realističtější pohled na výsledky svojí práce a zároveň i práce profesionálních kontrolorů. Předně bych rád zdůraznil, že Úřad vlády v inkriminovaném období hospodařil s částkou tři čtvrtě miliardy korun.
Pokud je v kontrolním závěru NKÚ zpochybňována částka 7 miliónů korun, pak hovoříme o necelém jednom procentu výdajů. Už v tuto chvíli bych mohl článek spokojeně ukončit a poděkovat svým bývalým kolegům za 99procentní efektivitu v hospodaření. To by ale nesměla existovat mnohastránková zpráva podepsaná kontrolorkou NKÚ paní Krejčovou a z ní hořká pachuť, že jsme někam zašantročili kus státního rozpočtu. Je úsměvné dočíst se hned v úvodu zprávy NKÚ, že v některých položkách čerpal Úřad vlády pouze zlomek plánovaných výdajů.
Trochu mi to připomíná minulý režim, kdy plán byl svatý a jakákoliv odchylka, ať už směrem nahoru nebo dolů, se rovnala zločinu. Naštěstí v ekonomice dnes platí jiná pravidla, jen mám obavu, zdali si toho jsou státní kontroloři vědomi. Možná se jich ta změna dotkla pouze kosmeticky, když se VLK přejmenoval na NKÚ. Ve stejné logice je totiž Úřadu vlády vyčítána činnost, díky které získával finanční prostředky do státního rozpočtu. Nevidím jediný důvod, proč by tiskařské stroje, které Úřad vlády vlastní, nemohly tisknout pro další subjekty veřejné správy, a to za mnohem nižší ceny, než za které si tyto úřady tiskly u komerčních subjektů.
Nevidím jediný důvod, proč v okamžiku neobsazení některých kapacit v zařízeních Úřadu vlády nenabídnout tyto kapacity k volnému využití za úplatu do státního rozpočtu. A v neposlední řadě nevidím důvod, proč by paláce Úřadu vlády nemohly v době volna využívat komerční subjekty za tržní nájemné. V obou letech se tak Úřadu vlády podařilo výrazně překročit plánované příjmy (jednou o 36 procent a podruhé o 63 procent), které tak alespoň trochu ulehčily napjatým státním financím. Chápu, že výše uvedené informace nejsou tak čtenářsky atraktivní jako nejčastěji citovaný nákup alkoholu a cigaret z rozpočtu Úřadu vlády.
Chtěl bych proto se vší vážností čtenáře ujistit, že jde o naprosto standardní záležitost při protokolárních společenských akcích připravovaných vrcholnými orgány státu. Zažil jsem to mnohokrát při pracovních návštěvách v zahraničí, kdy například podání sektu je obvyklé na závěr úspěšného pracovního jednání. Podobné je to s mým dalším "zločinem", jímž je vynaložení 140 tisíc Kč na pojištění osob dopravovaných motorovými vozidly. Takto byla pojištěna místa ve vozidlech ústavních činitelů, a to proto, že je hospodárnější vydat na pojištění relativně malou částku, než v případě tragické události vydávat horentní sumy ze státního rozpočtu.
Z kategorie opravdu vážných obvinění je tvrzení NKÚ, že Úřad vlády obcházel zákon o zadávání veřejných zakázek. Proti tomu se musím tvrdě ohradit. Vždy jsem dbal na zajištění maximální transparentnosti ve všech výběrových řízeních. NKÚ přesto zpochybňuje alespoň rozdělení veřejné zakázky na elektrickou zabezpečovací signalizaci (EZS) a místní rozhlas na dvě samostatné zakázky. Odborníci na tyto systémy se ovšem jednoznačně shodují v názoru, že se jedná o dvě naprosto odlišné záležitosti. Přesvědčit o tom odborníky z NKÚ je ale nad všechny síly...
Odpovědi se mi nedostalo ani na otázku, proč NKÚ zpochybňuje hospodaření s přidělenými byty, když předchozí (pokud je mi známo, tak dvě) kontroly NKÚ na stavu, jenž platí už deset let, žádnou závadu nenašly. Už v roce 1993 byly totiž Úřadu vlády poskytnuty Magistrátem hlavního města Prahy byty k zajištění bytových potřeb státní správy. V tom samém roce Úřad vlády tyto byty rozdělil mezi jednotlivá ministerstva a další orgány státní správy a magistrát toto rozdělení jako majitel ve stejné době odsouhlasil.
Vyčítat mi tyto skutečnosti je stejné jako přičítat mi zodpovědnost za výstřel z Aurory. Žádná velká organizace nikdy nehospodaří bez pochybení. Jsem plně připraven nést za hospodaření Úřadu vlády v letech 2000 až 2001 odpovědnost. Už proto, že mohu s naprosto klidným svědomím konstatovat, že nebyla způsobena žádná škoda, nedošlo k trestnému činu, nikdo nic neukradl, nikdo se neobohatil a nedošlo ke korupci. To jsou dle mého názoru ty nejdůležitější závěry kontroly NKÚ a alespoň z tohoto pohledu za ni děkuji.
PRÁVO 29. srpna 2003