Článek
Jak dlouho trvalo, než vás premiér přemluvil, abyste vzala funkci ministryně zdravotnictví? První zprávy o tom, že se tak stane, byly už v prosinci minulého roku.
Byly to opravdu jenom spekulace. Oficiálně se tato informace objevila dva dny před tím, než premiér oznámil, že mě na post ministryně nominuje.
Byla jste poctěna?
To víte, že ano. Mirka Topolánka znám víc než osm let a velmi si ho vážím. Když takovýto člověk usoudí, že jsem schopna zvládnout nejtěžší resort, který vůbec existuje, tak mne to potěšilo. I když mne nejdřív polilo horko. Řekla jsem si, zrovna zdravotnictví? Podívejte se na chodbu ministerstva zdravotnictví, kde visí portréty ministrů po roce 1989…
…tu galerii znám. Vy jste šestnáctá ministryně zdravotnictví, s níž spolupracuji.
No vidíte. (Smích). Řekla jsem si ale, že funkci vezmu. Zkusit se má všechno.
Bylo rozhodování těžké?
Lehké nebylo, ale ani extrémně těžké. Brala jsem to jako výzvu s tím, že jde o velmi náročnou funkci a mohu ji zastávat třeba jenom několik měsíců. Všichni víme, jaká je politická situace. S hlasy ve Sněmovně už to není pomalu ani sto na sto. Nikdy jsem ale nelpěla na nějakých postech. Jestli vláda za měsíc padne, tak padne a já nebudu mít žádný problém, trauma, že jsem byla ve funkci krátce.
Dal vám premiér nějaký konkrétní úkol, co se zdravotnictvím udělat?
Ne. Předal mi resort po Tomášovi Julínkovi a tím to skončilo.
A přemýšlela jste, co s resortem udělat?
Jsem přesvědčena o tom, že zákony, které kolega Julínek připravil, jsou správné. Mojí povinností je najít u koalice podporu, aby ve Sněmovně prošly.
V zákonech je hodně míst, pro které lidovci i zelení nezvednou ruku…
Mým úkolem je všechny pozvat, abychom si ujasnili, co konkrétně komu vadí, pokusit se najít kompromis a zákony prosadit.
Bývalý ministr Julínek se obával, aby se zdravotnictví nezametlo pod koberec. To by podle něj byla největší chyba. A váš názor?
To by byla obrovská chyba. Zdravotnictví je nejen nejtěžší, ale i velmi důležitý resort. Zdraví má každý jen jedno a každý má právo na to, aby byl maximálně profesionálně ošetřen. Jenže ve zdravotnictví máme pouze omezený balík peněz. Populace také stárne. Ubývá výdělečně činných lidí a z toho plyne, že bude menší příjem do zdravotního pojištění, státu narostou platby za nevýdělečně činné, tedy děti a seniory. Vše ještě komplikuje hospodářská krize.
Proč?
Zvedne se počet nezaměstnaných, tím zase stoupnou výdaje státu do zdravotnictví, protože stát pojištění za ně platí. Ti, co nepřijdou o práci, možná budou mít nižší výdělek a odevzdají do balíku peněz na zdravotnictví méně peněz. Je proto dobře, že se Julínkovi podařilo vytvořit rezervu několika desítek miliard korun.
To myslíte těch 30 miliard, které mají zdravotní pojišťovny na kontech?
Ano. To nejsou peníze, které si pojišťovny syslí, ale jsou to peníze, které se v době krize budou odčerpávat na zdravotní péči. Proto chci, aby byly zachovány i poplatky alespoň v té podobě, jak je přijal Senát. Přinesou do zdravotnictví sedm miliard.
A s balíkem peněz do zdravotnictví souvisí i návrhy zákonů, které už vláda schválila a teď jsou ve Sněmovně. V okamžiku, kdy stanovíme standardy zdravotní péče, bude umožněn i nadstandard a tím do zdravotnictví půjdou peníze i z dalších zdrojů. Lidé si budou moct připlatit třeba na lepší kyčelní kloub než bude standardní.
Ale tím stoupne spoluúčast pacienta.
V ČR je nejnižší z EU. Je to zhruba 11 procent, ale v Evropské unii to je 20 až 25 procent. A to je pro nás jednoznačné: musíme získat třetí zdroj financování zdravotní péče. Peněz na zdravotnictví bude zapotřebí čím dál tím víc, protože lékařská věda jde úžasně rychle dopředu, přichází se na nové objevy, které jsou však velmi drahé.
I lékaři tvrdí, že zřejmě budete mít za úkol zamést zdravotnictví pod koberec, a to proto, že ODS si kvůli zdravotnictví nemůže dovolit prohrát další volby.
Nedívám se na to takhle. Teď jsem odpovědná za zdravotnictví a budu se snažit pro pacienty i lékaře udělat maximum. Jakou zvolí taktiku ODS ve volbách, to nevím. K zametení zdravotnictví pod koberec ale není důvod. Podaří-li se nám prosadit alespoň část zákonů, tak občané ocení mnoho pozitivních věcí, které v nich jsou. Jde například o hrazení očkování dětem proti pneumokoku nebo připlácení na nadstandardní péči.
Kdy tyto zákony musejí být schváleny, aby ještě v současném volebním období platily?
Času není nazbyt. Byla bych velmi ráda, aby do začátku prázdnin prošly Sněmovnou.
Neobáváte se, že zdravotnictví je vzdáleno vaší specializaci? Vždyť jste architektka a zabývala jste se projektováním bezbariérových domů pro zdravotně postižené.
A teď mi řekněte, pro jakou funkci ministra na kterémkoli ministerstvu byste zvolil správné vzdělání? Jaké by měl mít vzdělání třeba ministr kultury nebo premiér?
Naopak to, že nejsem lékař, může být plus, protože se na zdravotnictví dívám s nadhledem. Můj otec byl lékař a v tomto prostředí jsem vyrůstala. Bratr se pokoušel dostat na medicínu, bohužel se mu to z politických důvodů nepodařilo. A navíc, obrovské zkušenosti ze zdravotnictví mám osobně. Zdravotnictví znám – jako pacient. Od mých patnácti let se doktoři snažili zjistit, co mi je. Až ve 28 letech se můj zdravotní problém vyřešil. A od té doby jsem v kontaktu s lékaři neustále.
Máte tedy osobní zkušenost.
Ano, znám zdravotnictví z pohledu lékaře – v daném případě z pohledu mého otce, ale i jako pacient – z pohledu svého. Proto bych byla ráda, aby se podařilo prosadit zákon o zdravotních službách. V něm je pacient na prvním místě. A nechci, aby už pacienti museli prožívat to, co jsem si jako pacientka prožila já. Že jsem byla pro zdravotnický personál jen diagnóza. A nedej Bože, když jste neúspěšná diagnóza, jako jsem byla já, pak od vás dávají ruce pryč.
Souvisí s tím vaše prohlášení, že chcete polidštit zdravotnictví?
Jistě. Jsou lékaři, kteří dokážou přistupovat k pacientovi jako k člověku. I já to zažila. Viděla jsem, jak lékař drží pacienta za ruku jenom pro to, protože věděl, že pacient potřebuje fyzický kontakt. A to už nemluvím o tom, že s tím pacientem hovořil nesmírně mile.
Z vlastní zkušenosti vím, že lékaři často pacienta přehlížejí s tím, že by stejně nerozuměl tomu, co mu říkají. Ale pacient musí mít od lékaře informaci takovou, aby jí rozuměl. Lékař by měl nabídnout volbu léčby a měl by doporučit tu nejlepší. V návrhu nového zákona je, aby pacient měl možnost jít svůj zdravotní problém konzultovat k druhému lékaři. Jde o tzv. druhý názor. A to je to polidštění zdravotnictví. Povýšení pacienta na partnera lékaři.
To se ale nepodaří hned.
Máte pravdu. Ale zase moje zkušenost hraje pro to, abych toto polidštění prosazovala. Mne například jednou odvezli na nesmírně nepříjemné vyšetření, které začínalo tím, že mi oholili půlku hlavy. Rovnou přikročili k výkonu a neřekli ani půl slova. A to je přesně to, co by být nemělo.
Nemáte strach, že vzhledem ke své profesi, která je vzdálena lékařské, budete mít určitý handicap při jednání s odbornými lékařskými společnostmi?
Moje funkce je manažerská. Nepotřebuji znát, jak se konkrétně léčí třeba rakovina tlustého střeva. To není záležitost ministra zdravotnictví. Jeho úkolem je vytvořit podmínky pro co nejlepší léčbu.
Prohlásila jste, že chcete být Julínkem v sukni. Co si mám pod tím představit?
Že bych chtěla dotáhnout do konce návrhy zákonů, které on předložil.
