Článek
Čtveřice mladých lidí vyrazila tu noc autem na zábavu, do cíle ale nedorazila. Mladý řidič vyjel mimo silnici do lesa, kde narazil do stromů. Tři ze čtyř pasažérů byli při příjezdu hasičů mimo auto v péči zdravotníků. Ve vraku zůstala jen sedmnáctiletá Viktorie.
„Když jsme jeli autem, tak jsem spala. Potom přišlo rychlé probuzení. Vzpomínám si na křupnutí svého obratle, který, jak jsem se později dozvěděla, mi poškodil míchu,“ řekla Právu.
Po nárazu vozidla do stromu byla v bezvědomí. „Najednou jsem se ocitla svým pohledem nad autem, dívala se na své rozmačkané tělo. Nechtěla jsem se vracet zpátky. Otočila jsem pohled na druhou stranu a uviděla obrovské světlo, jak září. Strašně mě přitahovalo. Čím blíž jsem světlu byla, tím větší euforii jsem cítila,“ vzpomíná dívka.
Kvůli klíštěti téměř ochrnula. Teď se vrací do života
Jak sama říká, v jeden okamžik slyšela i hlasy. „Říkaly, že tady mám ještě svůj úkol. A proto se musím vrátit zpátky. Tak čekám, co to bude,“ usmívá se Viktorie Ondrášová.
Při vzpomínce na klinickou smrt si vybavuje i další obrazy. „Jak k autu přišli hasiči a začali mě vystříhávat ven. Hasiče jsem viděla zřetelně, jeden obličej jsem si i zapamatovala,“ tvrdí.
Nepřestává věřit
Hasiči se stali spolu se záchranáři jejími strážnými anděly. Po neštěstí následoval převoz do zlínské nemocnice a zhruba sedmihodinová operace, následně dva měsíce na spinální jednotce brněnské fakultní nemocnice a pět měsíců v rehabilitačním ústavu v Hrabyni.
Byť je nyní dívka upoutaná na vozík, nepřestává věřit, že se jednou objeví správná léčba a ona se opět postaví na nohy.
„Chci být na ten okamžik připravená. Ale trvalo mi, než jsem si uvědomila, že mi s vozíčkem život neskončil. Ze začátku jsem se s tím pocitem dlouho prala. První měsíce jsem probrečela, byla zoufalá. Ale pak jsem si uvědomila, že jsem dostala dar života. A měla bych ho využít. Už nechci svůj život promarnit,“ je odhodlaná Ondrášová.
Hasiči vyprošťují bezvládné tělo Viktorie z vraku vozu.
Půl života byl na pervitinu, zachránil ho malý syn
Život má před sebou
Nyní ji čeká maturitní ročník. Absolvuje jej se svými spolužáky, se kterými byla od prvního ročníku. Opakovat třeťák nemusela. Zvládala doučování během své rekonvalescence.
Po maturitě se chce vrátit ke sportování a pokračovat ve studiu na některé vysoké škole. „Dřív jsem hodně boxovala, trávila jsem čas v posilovně. Ale hrála jsem i divadlo. Teď už cvičím, rehabilituji, mám skvělou fyzioterapeutku. Zkoušíme, kam mě tělo po úrazu pustí. Už jsem v létě jezdila na vodě i na paddleboardu,“ říká Viktorie.
Velkou podporu cítí i od svých rodičů, sourozenců a všech blízkých. „Mám štěstí v neštěstí. Dávají mi velkou sílu. I lidé, kteří mi jen tak napíší a vyjadřují mi podporu, byť jsem je nikdy dřív nepotkala. Jsou mým hnacím motorem, hlavně ve chvílích, kdy mi není nejlépe,“ dodává.
V osmnácti začaly Filipa trápit bolesti hlavy. Nikdo nepředpokládal, že jde o příznaky nádoru mozku
Poděkování hasičům
Jedna z jejích cest byla v minulých týdnech i za jednotkou profesionálních hasičů ze Zlína, kteří jí zachránili život. „Jednoho z nich jsem si vybavila i ze svého obrazu, kdy jsem byla v bezvědomí. Bylo pro mě velkým překvapením vidět jej pak naživo,“ přiznává osobitá dívka.
A jak přidávají hasiči, nejen osobitá, ale také milá a usměvavá. Tak na ně zapůsobila, když přijela na jejich základnu poděkovat jim za záchranu života.
„Je neuvěřitelné, jak tato mladá dívka bojuje s osudem a jak dokáže s úsměvem na rtech mluvit o všech svých životních plánech,“ říká mluvčí hasičů Lucie Javoříková.
Co se děje v těle po smrti
