Zavoral: Bez poplatku 60 Kč přijde i rušení stanic

Hlavní příjem Českého rozhlasu je z koncesionářských poplatků, ty jsou ve výši 45 korun už od roku 2005. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) jejich zvyšování odmítl. Česká televize se obává, že kvůli tomu bude muset škrtat. Co rozhlas?

Pokud nedojde do roka k navýšení rozhlasového poplatku, tak budeme muset ke škrtům a omezování služeb přistoupit i my. Zatím se snažíme maximálně spořit, využít synergii, abychom posluchačům nabízeli to, na co jsou zvyklí.

Před dvěma lety jsme snížili celkový počet pracovních míst o 160, což nám umožnilo vytvořit si finanční rezervu na projekty i mírnou valorizaci mezd. Letos jsme ještě postavili rozpočet vyrovnaný, myslím, že i v příštím období bychom to s velkým vypětím zvládli.

Priorita číslo jedna ale je, aby byl poplatek navýšen. Kdy jindy než v době, kdy Český rozhlas slaví sto let a je na vrcholu poslechovosti, k tomu můžeme přesvědčit politickou reprezentaci.

Věříte, že to vyjde? Dosud se vláda vyjadřovala proti.

Od prosince zasedá komise ministerstva kultury.

Na začátku pan ministr deklaroval, že není příznivcem zvyšování poplatků, ale myslím, že se jeho postoj mění. Pevně věřím, že ještě do konce roku by světlo světa mohla spatřit novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.

 O kolik chcete poplatek zvýšit?

My jsme navrhovali, a takto jsem to prezentoval i vládní pětikoalici, navýšení poplatků o 15 korun, na 60 korun. Navýšení ani nekopíruje inflaci. Kdybychom do poplatku promítli celou inflaci od roku 2005, tak by poplatek měl činit 80 korun.

Nechceme zatěžovat naše poplatníky, ale za 45 korun si dnes nekoupíte ani jedno kafe v centru Prahy a my za to poskytujeme servis sedm dnů v týdnu, 24 hodin na 25 stanicích.

Co když navýšení přesto neprojde? Jak budete škrtat?

Budeme se muset bavit o tom, zda nesnížit portfolio. Máme 25 stanic, z toho 14 je regionálních, které nám stanovuje zákon. Bavili bychom se o tom, zda některé stanice mají existovat v podobě, v jaké jsou nyní. Určitě bychom se znovu dotkli i počtu pracovních míst.

 Má smysl provozovat v každém kraji regionální stanici?

Vyplývá to ze zákona, který říká, že v každém krajském městě má Český rozhlas studio. Na druhou stranu Karlovy Vary, Liberec a Zlín jsou malé stanice, které vznikly odnoží z velkých stanic Plzeň, Brno, Ústí nad Labem. V momentě, kdy by se poplatky nenavýšily, budeme diskutovat o tom, zda regionální stanice neomezit a větší plochu vysílání nesdílet síťově.

Takže úspory by se pro­mítly v omezení regionálních stanic.

Škrty by se dotkly celého rozhlasu napříč divizemi. Regiony by nemohly zůstat stranou. Regionální stanice jsou ale z hlediska provozu už nyní velmi racionalizované, tam se škrtalo i v minulosti hodněkrát. Některé stanice jedou už dnes na dřeň.

ČRo Pohoda, Rádio Ju­nior, Radiožurnál Sport se udrží?

Vždy jsme říkali, že základní prioritu má Radiožurnál, Dvojka a regionální síť. Pokud bychom byli nuceni dělat zásadní škrty, tak se samozřejmě budeme bavit i o počtu stanic. Pohoda, Sport jsou digitální stanice. Dokreslují celkové portfolio, v tuto chvíli neuvažujeme o tom, že bychom je omezovali. Stanice D-dur, Jazz jsou nízkonákladové stanice. Co bych nechtěl, je omezovat stanice pro děti a mládež, Junior a Wave. Jsou to stanice, které vychovávají generaci posluchačů v budoucnu. Máme většinu posluchačů starších 60 plus, hodně bojujeme o produktivní skupinu 35 až 60 let.

Která stanice by mohla být zrušena? Co třeba Vltava?

To určitě ne, to je kulturní art stanice, kterou se odlišujeme od privátního sektoru. Uvažovali bychom o tom, jestli třeba nadále udržovat ČRo Pohoda. Je sice nízkonákladová, ale musíme platit za autorská práva apod.

Nechci předjímat, pevně věřím, že sté výročí oslavíme i tím, že na konci roku budu koukat na novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, kde místo 45 korun bude částka vyšší. A že do další stovky let vplujeme se zajištěným financováním.

Na konci roku 2024 vám končí daňová výjimka, rozhlas by kvůli tomu mohl přijít o 120 milionů korun, což je v rozpočtu 2,2 miliardy korun velká položka…

Já doufám a předpokládám, že výjimka bude zachována i po roce 2024. Pokud by to tak nebylo, tak by nás to opravdu donutilo sáhnout ke škrtům. Ale spolu s ředitelem ČT Petrem Dvořákem jednáme s ministerstvem financí.

Šetřili byste i na zahraničních zpravodajích? Už teď jste jejich počet omezili, nemáte zpravodaje v Moskvě, Londýně, jihovýchodní Asii…

Místa v Londýně a jihovýchodní Asii jsme zrušili čistě z finančních důvodů, abychom ušetřili. Snažíme se dění v Londýně a Asii řešit prostřednictvím tzv. létajících zpravodajů. V Moskvě jsme k tomu přistoupili kvůli nemožnosti práce v terénu a nebezpečnosti mise.

Obecně zpravodajství je jedna z nejdražších disciplín. Pro nás jsou zahraniční zpravodajové chlouba rozhlasu. Máme zahraničních zpravodajů asi osm. Martin Dorazín, náš stálý zpravodaj v Kyjevě, dělá v terénu obrovský kus práce. V této oblasti už škrtat neumíme.

Jaké jsou na ně náklady?

Samozřejmě se pohybují v milionech korun. Největší položku tvoří ubytování. Nejdražší jsou Spojené státy americké, Velká Británie také nebyla levnou záležitostí. Ale už není kde škrtat.

Investigativní oddělení také udržíte navzdory úsporám?

Určitě ano. To k veřejnoprávnímu médiu patří. Naše investigativní buňka odvedla kus práce. Počítáme s tím, že bude fungovat v podobě, v jaké funguje.

Jaké jsou náklady na symfonický orchestr? Vydělá si na sebe?

Nevydělá. Symfonický orchestr nás stojí desítky milionů korun a výnosy jsou v řádech jednotek milionů. Disproporce je obrovská. Za tři roky bude orchestr slavit také sto let, vznikl v roce 1926 jako orchestr Radiožurnálu. Vnímám ho jako něco, co je součástí kulturního a uměleckého zázemí Českého rozhlasu. Za mě nikdy nepřijde na pořad, že by se symfonický orchestr rušil. Má ale sto hráčů a můžeme se bavit o tom, zda jich musí být sto, zda by jich nemohlo být méně.

Český rozhlas je podle dat poslechovosti nejvyhledávanějším rádiem. Jak chcete vedoucí pozici udržet?

Když jsem začínal na pozici programového náměstka, tak jsme byli na čísle 19,2 tržního podílu. Dnes je to 27,7. Je to markantní nárůst. Jsou to historická čísla. Rozhlas takto vysoko nebyl. Je pravda, že růst začal nejvíc v době krize. Nejdřív v době covidové, potom v době válečné agrese. V číslech se odráží zájem o zpravodajství a publicistiku, časem asi klesnou. Až se situace ve společnosti zklidní a uvolní, zájem o zpravodajství opadne. Ale trend růstu je tak silný a dlouhodobý, že si nemyslím, že to bude o moc.

Jsou pro vás tedy důležitější informace než zábava?

Všechno je důležité. Médium veřejné služby má informovat, vzdělávat i bavit.

Navzdory nutným úsporám jste v rozhlase zaměstnal Jaroslava Reznika, bývalého ředitele Slovenského rozhlasu a televize, který je zapleten do kauzy podnikatele Petera Kuby, jenž platil jeho dcerám studium. Reznik pro vás pracuje na dálku z Bratislavy, má připravovat analýzy atd. Proč jste si ho najal?

Pan Reznik podal výpověď k 30. dubnu. Už nepracuje v Českém rozhlase. Znám ho léta jako generálního ředitele, měli jsme vždy úzké vztahy. Jeho činnost jsem sledoval. Je to mimořádně zkušený manažer z mediální sféry. Byl aktivní při vyhledávání evropských zdrojů financování RTVS. To byl ten důvod, proč jsem ho oslovil. Až posléze jsem se dozvídal z médií nějaké zprávy. Samozřejmě je vnímám, ale jsem člověk, který už sám na sobě zažil spoustu nálepek. I ve svém okolí jsem se přesvědčil, že má smysl ctít presumpci neviny do posledního puntíku, dokud člověk není odsouzený.

Pevně doufám, že pan Reznik ty věci vysvětlí, a pokud bude obviněn, tak se obhájí před soudy v trestním řízení.

Měl tvořit podklady, data a analýzy pro management ČRo. Co po něm tedy zůstalo za práci?

Jsou i další lidé, s nimiž konzultuji řadu svých rozhodnutí a svých kroků. Takových lidí je více, ale nebudu je jmenovat, abych je nedostal do nějakých problémů. A drtivá část věcí, co pro mě tito lidé dělají a co pro mě dělal pan Reznik, se odehrává v ústní rovině. Jsou to věci, které si říkáme online. Proto také pan Reznik mohl pracovat z Bratislavy. Zůstaly za ním rozpracované věci, pokud jde o evropské zdroje. To je něco, co teď budeme řešit, protože bychom si na evropské peníze chtěli také sáhnout.

Proč jste nezveřejnil odměnu Reznika? Už jste ohledně toho v minulosti čelili dotazu novinářů.

My nezveřejňujeme odměny žádných zaměstnanců. I kvůli ochraně GDPR nezveřejňujeme odměny jakýchkoli zaměstnanců. Kdykoli tento dotaz přijde, odpovídáme, že na to odpovídat nebudeme.

Pozice Reznika ale nepůsobila jako pozice obyčejného zaměstnance. Působilo to, že si do rozhlasu přivádíte svého přítele. Mohl pracovat z Bratislavy, to asi také není zcela běžné, nebo ano?

Možná je atypická ta Bratislava, ale na druhou stranu řada našich zaměstnanců pracuje na home office. Takových tu máme desítky, to není jen případ pana Reznika. Ohradil bych se, že jsem si ho přivedl jako přítele. Že jsme se znali, to ještě neznamená, že je člověk v přátelském kontaktu. Mám kontakty velmi dobré i se současným generálním ředitelem RTVS Lubošem Machajem.

Když vidíte, co se okolo Reznika odehrává, nelitujete, že jste ho zaměstnal?

Angažoval jsem ho, protože vím, co má za sebou a jaký má vhled do mediální scény. Z toho důvodu toho kroku nelituji. Co mě mrzí, jsou věci, které se o jeho osobě objevovaly a které jsem neznal. Ale pevně věřím, že se mu je podaří vysvětlit.

Sněmovna má na stole změny ve volbách členů rozhlasové a televizní rady. Třetinu členů by měl volit Senát. Jste pro?

Už se čeká jen na třetí čtení. Novelu tedy bereme jako hotovou záležitost. Nemám s tím žádný problém. Je to rozložení kompetencí mezi obě parlamentní komory, dává to smysl. Rozhlasová rada je kompletní, v červnu skončí mandát Vítězslavu Jandákovi. Jestli by to místo volil Senát, je mi to jedno. Všech devět radních, kteří tvoří rozhlasovou radu, má rádo rozhlas, fandí médiu veřejné služby, podporuje kroky, které jako management děláme. Vždy jsem usiloval o co nejkorektnější vztahy.

Nesdílíte obavy opozice, že se vláda snaží do rady dostat vlastní lidi?

Myslím, že se to neděje. Radní sice nejsou exponenty politických stran, ale volí je poslanci a dají se dovodit jejich sympatie a antipatie. Myslím, že v tomto duchu je rada vybalancovaná.

Sledujete boj o pozici Daniela Köppla z pozice radního pro rozhlasové a TV vysílání?

Sleduju to zpovzdáli. Jsem dalek to hodnotit. Ale za sebe mohu říci, že jeho počínání v době prezidentské kampaně (byl členem marketingového týmu Andreje Babiše – pozn. red.) nepovažuji za šťastné s ohledem na výkon funkce, kterou má v rámci RRTV.

Petr Dvořák bude potřetí kandidovat na šéfa České televize a vypadá to, že má největší šance být zvolen. Je to dobře?

Zákon to umožňuje. Já si v době, kdy jsem kandidoval na ředitele ČRo, myslel, že v zákoně je dvakrát a dost, a s tím jsem do toho šel a překvapilo mě, že to tak u ředitelů ČT a ČRo není. Jednoznačné je, že pan Dvořák v ČT odvedl obrovský kus práce. To, jakou má ČT reputaci v rámci evropských médií, je rozhodně jeho výsledkem. Rozumím, že chce třeba dotáhnout ještě nějaké projekty.

Vy byste také zvážil třetí mandát?

Když jsem kandidoval v roce 2021, říkal jsem, že pro mě je to naposledy. Dvakrát a dost je princip, který by měl být u vysokých funkcí dodržován. Na druhou stranu mi spousta kolegů říká, ať to neříkám. Takže se ještě rozhodnu.

Máte ve svém okolí někoho, koho byste ve funkci ředitele ČRo rád viděl?

Mám představu o typu člověka, který by to měl být. V tuto chvíli je v rozhlase řada kolegyň a kolegů, kteří by mě mohli nahradit a kteří by si vedli dobře.

Zmínil jste kolegyně… Dosud v takto vysoké funkci žena neseděla. Není to chyba?

Dvakrát jsem měl v minulosti nad sebou šéfovou ženu a musím říci, že se mi s ženou jako šéfovou pracovalo dobře. Vždy jsem oceňoval, že zatímco pánové jsou často ješitní kohouti, ženy umějí do věcí vnést ratio. Žena by se mi v čele ČRo líbila.

Českému rozhlasu už je sto let. Oslavy pojímáte ve velkém, posluchačům slibujete také novinky a inovace. Jaké?

Z inovací zmíním „hlasovou syntézu“. Nebudu to asi víc rozvíjet, je to věc, kterou chceme prezentovat v následujících dvou měsících. Bude to mimořádně unikátní záležitost, ale teď o tom ještě nemohu víc prozradit. Další projekt, který představíme na konci května, je mapa dezinformací. Je to projekt našeho zpravodajství, datových novinářů, oddělení výzkumu. Na to se hodně těším, žijeme v době, kdy jsou dezinformace velkým problémem.

Na co nového se mohou posluchači těšit ve vysílání?

V dubnu jsme realizovali anketu Neviditelný herec, máme za sebou Mladí ladí jazz, na regionech běží Proměny měst, v nichž sledujeme, jak se naše města proměnila za posledních sto let. V pondělí jsme zveřejnili třídílný seriál Chyceni v éteru, který se věnuje osudu tří zakladatelů Českého rozhlasu. Natáčí se film Vlny Jiřího Mádla a jsem rád, že se nám podařilo dohodnout také s Primou a Slovenským rozhlasem a televizí na koprodukci seriálu Tisíc hlasů.

Pak máme celou řadu eventů, které se ke stovce vážou. Máme za sebou reprezentační ples, konferenci Radiodays Europe, ale to nejdůležitější, co nás čeká 18. května, je velký koncert v pražských Riegrových sadech. Zdarma pro všechny, kteří s námi chtějí stovku oslavit. Bude tomu předcházet i vernisáž výstavy v Národním technickém muzeu. Na to naváže den otevřených dveří 20. dubna, otevřeme všechna naše studia. První pololetí oslav završíme výstavou v Pra­ze 6 a v červnu projektem Písně z Gurre, kde zahrají český a norský symfonický orchestr.

Na plese vám vystupovala Ewa Farna, Dara Rolins, na koncertě zase zahrají Chinaski, Marek Ztracený… Na kolik vás to vyšlo peněz?

My jsme na začátku řešili, jak se k oslavám postavit. Jestli být při zemi, nebo naopak ukázat, že rozhlas je silné a sebevědomé médium i s finančním zázemím, byť bojujeme, jak udržet financování do budoucna. Moc institucí, které by fungovaly sto let, tady není. Proto jsme se rozhodli, že chceme stovku oslavit. Zaslouží si to naši posluchači a příznivci, ale i naši zaměstnanci. Na oslavy jsme si vytvořili fond v rámci našeho hospodaření, nejsou to peníze tzv. provozní. Jsou to peníze, které jsme nastřádali ziskovým hospodařením v minulých letech. Částka se pohybuje kolem 20 milionů korun a je v ní zahrnuto všechno od plesu až po koncert. Samotný koncert vyjde asi na tři miliony korun.

A je co slavit? Nečekají vás teď možná těžké časy?

Rozhlasu byl mnohokrát prorokován konec. Je pravda, že se mění mediální trh, ale pozorujeme obrovský příklon posluchačů k audiu. Mladou generaci táhnou podcasty, online prostředí. Platí, že mnohem více se z rozhlasu stává producent obsahu a naši posluchači si vybírají platformu, kde si ho chtějí poslechnout.

Takže v budoucnosti bu­dete víc sázet na internet.

Jednoznačně. Samozřejmě lineární klasický poslech udržíme i nadále, máme spoustu konzervativních posluchačů. Zpravodajské stanice ani jinak fungovat nemohou. Ale pokud jde o stanice, jako je Dvojka, Vltava nebo o stanice pro mladé a děti, tak tam se více zabýváme online projekty a on demand projekty, tedy poslechem na vyžádání.