Článek
„Odehrálo se to večer, takže jsem navíc neviděla detaily. Vypadal ale úplně normálně, rozhodně nevypadal jako drogově závislý,“ popsala Právu celou situaci Andrea.
„Když přijeli, vynadali mi, že na opilce se záchranka nevolá, protože je to ztráta jejich času pro důležité případy,“ pokračovala. „Nakonec ho ale vzali dovnitř, rozchodili ho, ačkoli i k němu byli dost hrubí,“ dodala.
Strnad: Je to o lidech
Podobnou zkušenost má i Aleš Strnad z neziskové organizace Naděje, která se stará o lidi bez domova. „Je to o lidech. Nevím, jestli může zdravotnický záchranář někomu vynadat, že zavolal záchrannou službu, když v dané chvíli neví, jestli je to způsobené alkoholem, dehydratací nebo zhoršeným zdravotním stavem,“ uvedl s tím, že velkou roli také hrají vztahy záchranářů k lidem na ulici.
Doporučuje, aby volající dispečerce sdělili všechny možné informace ohledně člověka, kterého našli ležícího na ulici. „Když potkám člověka a vidím, že není v dobrém zdravotním stavu a nejsem si jistý, tak samozřejmě se snažím s ním trochu pohovořit a zjistit jeho zdravotní problém,“ vysvětlil Strnad.
Laik na místě podle něj bude těžko vyhodnocovat, v jakém stavu se nachází člověk ležící na ulici. Pokud je ale dotyčný v bezvědomí nebo nereaguje na podněty, tak je podle Strnada nutné mu hned volat záchranku, protože na ulici zůstat nemůže.
Postup záchranářů rozhodně odmítla mluvčí pražské zdravotní záchranné služby Jana Poštová. „Je možné, že v danou chvíli mohla být síla a prostředky zdravotnické záchranné služby potřeba na jiném místě, ale to se nedá zhodnotit. Je výrazem profesionality tuto situaci emočně zvládnout,“ reagovala.
Dotyčný záchranář se podle jejích slov neměl takto prezentovat. Řekla také, že pro záchranáře není rozhodující, jestli pomáhají člověku bez domova nebo někomu jinému. „Zajímá je primárně zdravotní stav toho člověka,“ konstatovala.
Je výrazem profesionality tuto situaci emočně zvládnout
Vzápětí ale přiznala, že záchranka má problémy s tím, že někteří bezdomovci nenavštěvují lékaře a své zdravotní problémy neřeší. Když se jim pak přitíží, nejdou na pohotovost nebo se neobrátí na svého praktika, ale zavolají si sanitku.
„Někteří volají opravdu pravidelně a vědí, co dispečerce říct,“ sdělila s tím, že své zdravotní problémy popíšou tak, aby k nim přijela sanitka co nejrychleji, tedy s co největší naléhavostí.
O zdravotní péči lidí žijících na ulici se snaží postarat i pracovníci z Naděje. V rámci denního centra jim zajišťují praktického lékaře, gynekologa, psychiatra a stomatologa. Pro zřízení služeb se rozhodli, když zjistili, že zdravotní služby jsou pro lidi z ulice hůře dostupné.
„Některá zdravotnická zařízení se stále odvolávají na spádovost, která byla zrušená,“ řekl Strnad s tím, že jako terénní pracovník se snaží lidem bez domova zprostředkovat zdravotní péči. Například tím, že je k lékaři doprovodí nebo je předtím umyjí a převléknou.