Článek
Paní D. T. z Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi je osmdesát let. Podle vyjádření posudkového lékaře se není schopna bez pomoci druhých vykoupat či osprchovat, chodit po rovině, do schodů a ze schodů, obstarávat si osobní záležitosti, zapojit se do sociálních aktivit přiměřených věku, uklízet, stlát si nebo si obstarat jídlo.
Verdikt? „Výše uvedená osoba není osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu zákona o sociálních službách,“ uvádí se v něm.
„Odvolávat už se nebudeme a nějak se o maminku postaráme,“ říká zeť žadatelky Jaroslav S. Jedno odvolání ke středočeskému krajskému úřadu už absolvovali, úřad po půl roce potvrdil bez dalšího šetření původní rozhodnutí.
Posudek je zcela absurdní
Mezitím se stav důchodkyně podle Jaroslava S. opět zhoršil. S manželkou a synem se u babičky střídají ve službách, každý den je u ní někdo.
Právě proto, že denní dojíždění ke staré paní představuje pro rodinu pravidelné náklady, zažádala o nejnižší možný, dvoutisícový příspěvek, který stát přiznává osobám s lehkým stupněm závislosti na pomoci druhých.
„Připadá mi to absurdní. V samotném posudku je uvedeno, že maminka není schopna se o sebe v žádném směru postarat. Nemůže chodit, mýt se, obstarat si jídlo. Vedle toho je uvedeno, že všechny ostatní úkony péče o vlastní osobu zvládne a příspěvek jí nepřísluší. Copak ještě nějaké úkony zbývají?“ rozčiluje se Jaroslav S.
Chce to 12 křížků
Paní D. T. navštívila doma nejprve sociální pracovnice, která během pohovoru vyplnila formulář pro posudkovou lékařku. Ta už bez prohlídky na základě formuláře zhotovuje posudek.
Laicky řečeno: „paní ze sociálky“ se žadatele zeptá, co všechno sám zvládne, a dělá si křížky do připravené tabulky úkonů, při nichž senior potřebuje pomoc. Udělá-li křížků dvanáct a víc, má žadatel nárok na příspěvek. S menším počtem křížků má smůlu.
„Styl práce sociálních pracovníků my neznáme. Může to dělat formou rozhovoru nebo si přímo člověka otestovat, co svede nebo nesvede. Pokud sociální pracovník svou práci odbude, samozřejmě pak jeho práce nebude tak kvalitní jako u toho, kdo jde do hloubky,“ říká lékařka Alena Zvoníková, která posudek podepsala.
„V každém sociálním systému je nastaveno odškodňování od určité hranice. Uvážíte-li, že máme populaci seniorskou – ve věku nad 65 let je už kolem 20 procent osob a přibývá osmdesátníků – příspěvky není možné udělovat plošně,“ tvrdí lékařka.
Velkou část odpovědnosti podle ní musí nést i rodina.