Zapojení uprchlíků drhne na češtině

Ještě více byla zavalena pobočka pro pražské městské části 1, 2 a 3, která sídlí v žižkovské Roháčově ulici. Venku před úřadem dopo­ledne stála nejméně stohlavá fronta. Dobrovolnice ze sousedství rozdávala kávu, kterou čekajícím doma uvařila.

Tři ukrajinské dívky Valeria, Sofia a Milada do Roháčovy přišly před sedmou hodinou a žádost podaly po 11. hodině. „Potom, co dostanete číslo, jsou tu dvě fronty. První na podání žádosti, druhá na výplatu pomoci. Uvnitř už jde všechno rychle, i když to dělají jen dva lidé,“ řekla Právu Valeria.

Dostaly mimořádnou dávku, jakousi první pomoc, protože práci zatím nemají. Mimořádná dávka v hmotné nouzi obvykle činí necelých 2500 korun na člověka.

Dívky si hodlají v Česku najít práci, a tak se patrně obrátí na jinou pobočku úřadu práce, kde se věnují uchazečům o zaměstnání. Zde zatím nekonečné fronty v Praze nezaznamenali, na jednání s úředníky čeká převážně české osazenstvo. „Chceme pomoci vlasti svou prací,“ shodly se Valeria, Sofia a Milada.

Do Čech jely šest dní z ukrajinské Dněpropetrovské oblasti, jsou tu pátým dnem. Jeden z nich strávily registrací v Kongresovém centru. I zde jsou pobočky úřadu práce. „Po pravdě, bylo tam tolik lidí, že jsme to vzdaly,“ řekla Valeria.

Středočeské úřady práce rozhodně nápor ukrajinských uprchlíků jako některé v Praze nezažívají. Například v Mladé Boleslavi v úterý dopoledne seděl před kancelářemi jen člen ochranky, jinak nikdo. Ve středu dopoledne se trousili lidé spíš jen v malých skupinkách na úřadu v Nymburku, podobné to bylo v Příbrami. Do práce se zatím uprchlíci, jichž na území středních Čech přišlo už několik desítek tisíc, zapojují pozvolna.

„Ráno tady bylo trochu víc lidí. Chodí si hlavně pro so­ciální dávku, aby tady měli z čeho žít. Jinak si zde vezmou nějaké letáky o jazykových kurzech nebo nabídky zaměstnání, ale to chodí méně lidí,“ připustila pracovnice jednoho ze středočeských úřadů práce.

Zapojení uprchlíků do pracovního trhu není tak rychlé, jak si možná některé firmy, které by potřebovaly pracovní sílu, mohly na počátku myslet a jak to mohlo podle front před pracovními úřady vypadat. Struktura uprchlíků také pracovnímu trhu nenahrává. Polovinu tvoří děti, mezi dospělými jsou většinou jejich matky či babičky. Děti zatím nechodí do školek a škol a je potřeba je pohlídat.

Nově příchozí uprchlíci tak zatím nepracují ani v mladoboleslavské či kolínské automobilce, ani v dalších firmách. „Někteří poptávali práci v dopravním podniku nebo u správy sportovních areálů, ale zatím je vše v jednání. Někteří se ptali i v nemocnici,“ uvedla mluvčí mladoboleslavské radnice Šárka Charousková.

Její slova potvrdila mluvčí nemocnice Hana Kopalová, podle níž je ale zájem spíš sporadický. „Dokud neumějí česky, mohou tady pracovat jen jako pomocná síla. Zájem o práci projevila jedna lékařka a jedna sestra, ale musí nejdřív doložit dokumenty o odbornosti a složit zkoušky v českém jazyce. Je to proces spíš na několik měsíců,“ řekla Právu Kopalová. Města se tak zatím snaží využít například pedagogicky vzdělané uprchlíky pro výuku v dětských skupinách.

Podle mluvčí Úřadu práce ČR Kateřiny Beránkové jsou v rámci Středočeského kraje zhruba dva tisíce pozic vhodných pro cizince. „Jedná se například o místa pro montážní dělníky, obsluhu vysokozdvižných vozíků nebo strojů na výrobu potravin, pomocníky v rostlinné výrobě nebo třeba pokojské a uklízeče, ale také ve zdravotnictví či službách. Nabídka se každým dnem rozrůstá,“ dodala Beránková.