Článek
Den 1. – vakuovaný herkules
První překážka pro účastníky na sebe nenechala dlouho čekat. Přišla takřka hned při objednávce jídel na následující dny, a to v podobě vakuovaného salámu herkules.
Některým účastníkům tradiční masný výrobek k večeři a také klobása plánovaná na sobotní snídani nebyla zrovna dvakrát po chuti. „Nechci to vysvětlovat svému žaludku,“ prohlásil jeden kolega. Když se mezi účastníky rozneslo, že je možné herkules i klobásu odhlásit a stravovat se na vlastní pěst, několik z nich neváhalo objednávku zrušit. „Teda chlapi, vy jste horší jak ženský!“ zlobila se slečna vydávající stravenky.
Vojenská realita se připomněla opět záhy, kdy jsme se měli dostavit na sraz ve 13:10. Opozdilce z ministerstva zahraničí, který přišel o dvě minuty později, přivítal jeden z vojáků slovy: „Říkal jsem ve 13:10, ne ve 13:11 nebo ve 13:12! Ale ve 13:10!“
První den jinak proběhl v celkem pozitivní náladě, kromě překvapivě luxusních dvoulůžkových pokojů s balkony jsme vyfasovali starší modely vojenských uniforem a byli jsme rozděleni do pěti týmů. Několik hodin jsme také strávili v učebně, kde se probírala například jak se chovat na základně a mimo ni, jak v krizových oblastech fungují kolony či jaké jsou aktuální hodnosti v naší armádě – pro většinu přítomných nevojáků to byly nové informace.
Katastrofální scénáře na sebe nenechají dlouho čekat
Náčelník vedení výcviku ve Vyškově plukovník Karel Klinovský nás posléze ujistil, že na následující dny jen tak nezapomeneme. Podle něj nás čeká tzv. chain of disaster, tedy řetězec po sobě jdoucích katastrofálních scénářů.
„Než vám o nich jen vyprávět, tak bude lepší je vás nechat zažít. Na druhou stranu vám nepřeji, abyste se ještě setkali s tím, co se vám přihodí tady. Nepřeji to vlastně ani svému nejhoršímu nepříteli. Jde ale o jedinečnou možnost poznat, co ve vás je a o možnost prohlédnout sebe sama zevnitř,“ prohlásil.
Jak se budou následující dny vyvíjet, můžeme jen hádat. Od svých kolegů, kteří se kurzu účastnili před námi, jsme slyšeli vyprávění o únosech i drsných přechodech. V pátek večer jsme si mohli dopřát půllitr piva. Mám tušení, že brzy se nám o takovém luxusu bude jen zdát. Trochu mě znervózňuje, jak nám vojáci vykládali, co si s sebou přibalit do nouzového zavazadla a fakt, že objednávka jídla končila pondělním obědem.