Zaorálek: Vládní konflikty jsme si kvůli covidu nechávali pro sebe

Pamatuji, že když začnete kampaň moc brzy, může se stát, že vystřílíte všechen prach a taky vám začnou docházet síly. Mám dojem, že spíše potřebujete energii a sdělení v závěru kampaně. Moje zkušenost je, že důležitých je posledních čtrnáct dní, nebo dokonce poslední týden.

Opravdu bychom sebou měli hodit a snažit se, ale nemyslím si, že je to pouze v délce kampaně. Zkrátka se domnívám, že ta úplně rozhodující není. Takže tím jsem vůbec nechtěl říkat, že jsme v situaci, že bychom si mohli dovolit čekat nebo odpočívat.

Nejsem členem vedení strany. Takže nechci teď vykládávat o finančních věcech, ale z toho, co vím, si rozhodně nemyslím, že by situace byla tak vážná.

Myslím si, že je kampaň především o důvěryhodnosti vystupování těch, kteří stranu reprezentují, a v jejich energii. V tom, jak a s kolika lidmi se setkají. Jsem v tom staromódní.

Určitě. Jednak vystupuje poměrně aktivně a je poměrně hodně vidět. Stala se lídryní v Praze a má témata, která jsou pro sociální demokracii naprosto klíčová.

Člověk má pocit, že tím, že nakonec byla sociální demokracie ve vládě s hnutím ANO, jsme prosadili určitá témata, která by možná jinak tak významná nebyla. Ať se to týká platů, minimální mzdy, samoživitelek apod. A to jsou naše klíčová témata.

Ale připadá mi, že jsme možná nedělali dostatečně to, aby bylo vidět, že jsou předmětem debat, a někdy i konfliktů ve vládě a že je prosazujeme.

V covidovém období člověk cítil, že by vláda měla maximálně působit jednotně a neměli bychom snižovat důvěru v ni tím, že povedeme vnitřní spory. Takže jsme si často to, co se vybojovalo ve vládě, nechávali pro sebe.

A kontroly práce byly možná přesně ten typ konfliktů, kterými se na témata ukazuje, co děláme a o co nám jde – ochrana práce, pracovních podmínek a zaměstnanců. To je styl, který nám možná chyběl.

Určitě.

To se ještě ukáže, protože volby jsou příležitost vždycky o těch věcech mluvit. Buď se vám podaří přesvědčit a získat důvěru, nebo ne.

Díval jsem se na poslední údaje Eurostatu (statistický úřad EU – pozn. red.), a ten říká, že Česko se ze 70 procent v roce 2009 dostalo loni na 94 procent průměru kupní síly v EU. To znamená, že si země sice nestojí špatně, jenomže rozdělování peněz se děje způsobem, že slabší, a především střední třída z toho moc nemá, a krize toto rozdělení vlastně zvětšuje.

V zemi jde o to, jak se bude řešit, že se tady podsekly příjmy, a kde se budou hledat peníze pro státní rozpočet. Jsou tady v podstatě dvě linie.

Ta jedna, kterou říkáme my, že se musí zvýšit progrese, zdanit ti nejbohatší. A ne proto, že by to bylo trestání za úspěch. Tato země má naprosto nepředstavitelně nízkou progresi. Dokonce máme nižší než Německo.

Anebo, jestli se bude dělat to, co se teď naznačilo ve Sněmovně ze strany těch, kteří by chtěli dělat politiku pravice. A to bude de facto znamenat zvýšení daně z přidané hodnoty. Půjde to do potravin, nájmů, a půjde to právě na bedra nejenom slabších, ale i střední třídy.

Absolutně. Zažil jsem totiž rozhovory dokonce i po posledních volbách, kdy se scházely politické strany. Ještě jsem u toho byl a cítil, že ze strany ANO byl zájem dělat politiku se stranou ODS.

Dnes když poslouchám třeba hejtmana (Moravskoslezského kraje Ivo) Vondráka, tak ten neustále opakuje, že by chtěl otočit to kormidlo skutečně doprava.

A není sám. Je to paní (ministryně financí Alena) Schillerová, s kterou jsem viděl rozhovor, kde byl obsah zhruba takový, že by se jí líbilo, kdyby se politika ANO posunula doprava.

Určitě.

(kývá) Ale hlavně určitě tam byla i úvaha, že si řeklo hnutí ANO, že vlastně politika, kterou navrhujeme, je spojená poměrně se slušnou armádou voličů, a že se vyplatí ji oslovit.

Asi ano.

Mně jde o to, když se v zemi něco vytváří a třeba i roste, aby to byl zkrátka výsledek, ze kterého má něco co největší množství lidí. Takže mi nejde jenom o získávání voličů. Ve chvíli, kdy se to nebude dařit, bude se nerovnováha a nerovnosti zvětšovat a povede to k politické nestabilitě.

No teď zrovna jsem četl pěkný článek ve Financial Times. Říkali, že to, co vypadá jako politika, která na první pohled není příznivá vůči tomu podnikání, bezpečně vede k vyšší přidané hodnotě. Dokonce tam dávali za příklad severské země.

Ne. Tam se právě ukazuje, a to tam vysvětlovali, že naopak to vytváření náročnějšího prostředí, když zvyšujeme minimální mzdu, tedy boj proti levné práci, vede k tomu, co se stalo v severských zemích. Mají tam vyšší minimální mzdu, ale taky vyšší úroveň. Přiměli podnikatele k tomu, aby se zkrátka věnovali činnostem, které přinášejí vyšší přidanou hodnotu.

To je dobrá otázka. Je pravda, že to tam nemají. To je to, kdyby se na krásno začala říkat pravda, co opravdu někdo chce. Teď to tam (do programu) nikdo nenapíše. Dokonce jsem si všiml, že dělali určité úpravy, když začaly vypadat nějaké věci riskantně. To je vlastně určitá neférovost voleb, že se neříká pravda a nepřiznává se, co chce někdo dělat.

A připadá mi zábavné, když mluví jako pan Vondrák, jak budou šetřit a jak budou třeba propouštět úředníky, dokonce kvanta úředníků. Když byla epidemie, vím z ministerstva, že to byli oni, kdo vše museli dávat dohromady, vyřizovat dotace a umožnit lidem přežít.

Ne, protože já ho vidím, i když se nechce přiznat. Dnes se vám nikdo před volbami přece nepřizná, že bude zvyšovat daň z přidané hodnoty. Kdo by teď řekl, že nakonec bude jeho vláda znamenat, že budou dražší základní potraviny, vyšší nájmy a ceny energií? Kdo by to dělal?

Pokud to i naznačovali, tak to z programů rychle vyhodili. Ale ve chvíli, kdy ve volbách uspějí, jestliže nechtějí udělat kroky jako vyšší daňová progrese, budou to muset dělat jinak, peníze zkrátka mít nebudou a neušetří.

Nechci teď konkrétně napadat strany, protože nejsem připraven vám to přesně ukázat.

Vezměte si, jak chudáci Piráti zmínili, že by udělali něco s nájmy, a po kritice to stáhli. Dnes jsou ty programy úplně vypreparované. Program ODS je naprosto vágní. Tam si evidentně ponechávají prostor pro to, aby si potom třeba v oblasti daňově dělali podle toho, co budou potřebovat na to, co budou dělat. To víme, protože s nimi máme zkušenost z minulosti.

Když se u nás pracovalo na programu, říkalo se: „Tak my jsme teda úplní pitomci, že tam píšeme konkrétní věci. To dnes nikdo nedělá.“ Bohužel takto nepřesné dnes volby jsou.

Nemám žádné eso v rukávu. Jediné, co můžu dělat, je mluvit o tom, o čem tady s vámi.

Nezdá se mi. Naopak jsem si všiml, že je dokonce proti nám reklama. Teď jsem viděl, že komunistická strana dokonce uveřejnila text, který vyjmenovává, proč nevolit sociální demokracii.

Podobné jsem zaznamenal i ze strany například ODS. Nemám ten pocit, jak říkáte, že si nás nikdo nevšímá. Naopak jsem musel reagovat na nějaké útoky právě na sociální demokracii. Takže nevím, jestli máte úplně pravdu.

Samozřejmě když někam jezdím, musí mi záležet na tom, jak působím.

To by si člověk vždycky přál. Už jsem to zažil, pamatuji si z minulosti, že jsme srovnávali řady někdy déle, než bych si přál. To patří k politickému životu. Když máte demokratickou stranu, nemůžete je seřadit jako vojáky. To se vždycky musí budovat.

Nevím. Mám pocit, že to jsou všechno okrajové věci. Hlavně potřebujeme přesvědčit sami sebe, kdo jsme, a lidem vysvětlit, co chceme. A přesvědčit lidi, že jsme v tom důvěryhodní. V tom bych nespoléhal na nikoho kolem.

Ne. Jsme každý jiný a máme asi na řadu věcí jiný názor. Takže takhle se to dostalo spíše ven. Přeli jsme se, co to je být sociální demokrat. Pamatuji si, že on vždycky říkal, že to je Gaussova křivka hloupých a chytrých lidí ve společnosti (rozložení inteligence mezi lidmi, podle kterého více než 50 % obyvatel odpovídá IQ mezi 90 a 110, následně úměrně klesá počet jedinců s vyššími a nižšími hodnotami – pozn. red.). A já jsem mu to vyčítal, protože jsem říkal, že sociální demokracie to takhle nemůže dělat. Jsme tu často pro ty, kteří se hůře prosazují, kteří nejsou tak schopní, a nemusí se tak skvěle vyjadřovat a pohybovat ve společnosti.

Kdysi dávno řekl Miloš Zeman, že chceme-li dělat politiku, první věc, kterou musíme udělat, je stanovit si nepřítele. V politice to možná vypadá docela chytře.

A ten styl politiky, který Miloš Zeman prosazuje, je možná i efektivní a účinný. Ale vlastně mi to vždycky dělalo určitý problém, protože jsem měl pocit, že co mě naučila politika, je, že se učím představovat si, co si myslí ti, kteří smýšlejí jinak než já.

Nemám. Nejsem zase člověk, který měl takové plány do života, a navíc jsem měl vždycky pocit, že mě spíše vždycky někdo o něco požádal. Zdá se mi, že si člověka v životě najdou příležitosti.

Když jdu do voleb, naprosto nepřipouštím, že by něco nevyšlo. Teď jde o to udělat všechno pro to, aby ano. A nějaké poraženecké řeči? To je pro mě nepřijatelné.

Především to nenastane. V těch volbách musíme uspět a jakékoliv debaty o tom, kdo co bude dělat, když to nevyjde, mi připadají nesmyslné a zbytečné.