Žalobci jdou po historických dílech ukradených v 90. letech

V devadesátých letech se podle nejvyššího žalobce Igora Stříže valila Českem vlna vykrádání kostelů, zámků, hradů. Řada děl zmizela. „Ta se nenašla a teď se postupně na černém trhu objevují,“ řekl Právu Stříž.

Pachatelé taktizují a čekají, až se promlčí tzv. zdrojový trestný čin, kterým byla většinou krádež, loupež či zpronevěra. Domnívají se, že odcizené artefakty pak budou moci beztrestně prodat. Jenže mylně. „Poukazujeme na to, že u věcí, které byly odcizeny před lety a odcizení už je promlčeno, tak obchodování s nimi promlčeno není. Dnes se to považuje za legalizaci výnosů z trestné činnosti,“ uvedl Stříž.

„Takže přestože původní pachatel a jeho zdrojový čin už je promlčen, můžeme postihnout toho, kdo se snaží odcizené dílo prodat,“ dodal.

Typickým příkladem je kauza starožitníka z Prahy, který prodal listiny ze 14. století Univerzitě Karlově (UK), ačkoli věděl, že byly kradené. Vzácné dokumenty, včetně pergamenu z roku 1347, kterým papež schválil vznik českého vysokého učení, a tedy samotné univerzity, byly odcizeny z archivu už v 19. století. „Přestože šlo o tak dávnou krádež, dotyčný, který odcizené listiny nabízel, byl odsouzen,“ přiblížil Stříž.

Obžalovaný tvrdil, že o krádeži nevěděl, že je v roce 2018 koupil od starožitníka v Rakousku a prodal univerzitě.

Obvodní soud pro Prahu 1 mu ale neuvěřil a za podílnictví mu uložil tříletou podmínku a peněžitý trest pět milionů korun, přičemž dalších 20 milionů z jeho majetku mělo propadnout ve prospěch Univerzity Karlovy.

Stříž podotkl, že žalobci nechtějí v první řadě trestat pachatele, ale především navrátit ukradené historické předměty a umělecká díla, kam patří. Věří, že alespoň u části z nich se to může podařit.

„Určitě k tomu můžeme přispět. Zejména tím, že všechny orgány, které to mají v gesci, budou spolupracovat,“ řekl nejvyšší státní zástupce. Už v březnu proto zorganizoval schůzku s pracovníky Národního památkového ústavu, policejního prezidia, celníků, Archeologického ústavu Akademie věd, Vojenského historického ústavu a ministerstva kultury.

„Řekli jsme si, kdo a co všechno je schopen na tomto poli vykonávat. Například když ministerstvo kultury zajistí nějaké dílo, má k tomu určité nástroje. A když to už překračuje jeho možnosti a pravomoci, může se do toho vložit policie,“ uvedl Stříž.

Před dvěma týdny pak navíc hostil generální prokurátory států visegrádské čtyřky. Jedním z bodů jednání byla i ochrana kulturních statků. „Naše kulturní dědictví si zaslouží, abychom mu věnovali větší pozornost než dosud. Řekli jsme si, že si můžeme vyměnit poznatky z různých databází a navzájem si pomáhat při výměně důkazů,“ uvedl Stříž.

Jde podle něj o problém, který vyžaduje spolupráci mezi obory i zeměmi. „Obchody s uměním jsou mimo jakékoli hranice,“ sdělil nejvyšší žalobce. V tomto směru se Česko snaží o propojení databází kradených uměleckých předmětů s dalšími státy. V České republice už například funguje databáze PSEUD (Portál evidence uměleckých děl), kterou spravuje policie.