Zahradil o návratu do Sněmovny: Byl bych protiváhou kolegům, kteří se vychýlili

Mluvil jste o tom, že mandát v europarlamentu už obhajovat nebudete a rád byste kariéru ukončil v domácí politice. Co máte v plánu?

Hlavně hodlám dokončit svůj mandát, ke kterému zbývá ještě třináct měsíců, takže bych to v tuto chvíli úplně neotvíral. Ale máte tady třeba volby do Poslanecké sněmovny v roce 2025, to je například jedna z cest, kterou se ubírá mé budoucí myšlení.

Vy byste se chtěl vrátit do českého Parlamentu?

Zeptejte se mě za rok, ale vlastně by to byla premiéra. Protože pokud si pamatuji, tak se nikdy žádný český europoslanec od roku 2004 do národního parlamentu nevrátil. Většinou je to jednosměrka bez možnosti otočky.

Premiér už mám docela dost, byl jsem první předseda panevropské politické strany, první panevropský kandidát a první český kandidát na předsedu Evropského parlamentu. Takže kdybych byl první europoslanec, který se vrátil z Evropského parlamentu do národního, napsal bych to do seznamu svých zářezů prvenství. Takže je to jedna z myšlenek, které se mi honí hlavou.

Jaké jsou další myšlenky?

Do spektra mého uvažování, aniž bych hovořil o nějakém konkrétním postu, patří angažmá někde v zahraniční službě. Sledoval jsem, že například jeden z mých bývalých kolegů, bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL), bude velvyslancem ve Vatikánu, takže jakýsi precedent by tady také byl. Takže to je druhá linie, kterou se ubírá mé myšlení. Ale nespecifikoval bych v tuto chvíli kdy, kde, jak, od kdy, do kdy.

Mluvil jste s předsedou Petrem Fialou o tom, že byste se vrátil a opět kandidoval do Sněmovny? Bylo by to přijatelné pro koalici Spolu?

To nevím, takhle daleko jsme v úvahách nedošli. Volby do Poslanecké sněmovny jsou za dva a čtvrt roku a můj mandát europarlamentu potrvá ještě třináct měsíců. Takže tohle všechno je věc ještě pořád docela vzdálené budoucnosti.

Když vidíte politiku současné vládní ODS, myslíte, že byste s tím byl ve shodě?

To je možná jedna z motivací, která mě přesvědčuje k tomu, abych to zkusil. Protože si myslím, že názorový proud nebo linie, kterou reprezentuji a kterou bychom mohli zkratkovitě nazvat jako národní konzervatismus, by v ODS potřebovala trochu posílit a zviditelnit. Takže to je jedna z věcí, která mě spíš tlačí směrem, že ano.

Takže uvažujete o tom, že byste s místopředsedou Sněmovny za ODS Janem Skopečkem udělali takový klub euroskeptiků?

Nijak bych to neinstitucionalizoval. Nemyslím, že musíme zakládat nějakou frakci nebo něco podobného, ale vytvářet protiváhu některým kolegům, kteří se trochu vychýlili spíš liberálně progresivistickým směrem, třeba paní místopředsedkyně poslaneckého klubu Eva Decroix, by se mi docela líbilo.

Trváte na tom, že by ODS měla jít do eurovoleb samostatně, a ne v koalici Spolu?

Ano, skutečně si myslím, že bychom měli kandidovat sami. Jsme v jiných frakcích, máme na spoustu věcí jiné názory a myslím, že by to voličům trochu znejasnělo, co vlastně nabízíme, jak se v tom mají vyznat.

A ještě je jedna věc, o které si myslím, že by nebyla úplně dobrá pro vnitřní atmosféru na společné kandidátce. Skoro bych se vsadil, že když by byla trojkandidátka, to znamená ODS, KDU-ČSL a TOP 09, vypukla by spousta individuálních kampaní v rámci boje o preferenční hlasy. A že by to kandidátku spíš vnitřně rozklížilo, než vedlo k nějaké soudržnosti. Protože na každé kandidátce budou jména, která, když se podíváte do minulých voleb, dokázala nasbírat poměrně hodně preferenčních hlasů. A jsem si jist, že kdyby se někdo z nich umístil v konečném součtu na místě, které by třeba nebylo automaticky volitelné, tak že by neváhal s nějakou individuální kampaní. To by společné kandidátce nepomohlo.

To, že už mandát v europarlamentu nebudete obhajovat, ale může být interpretováno tak, že to vznik koalice Spolu do voleb usnadní…

To si právě úplně nemyslím, že to můj odchod usnadní. Nemůžu mluvit za kolegy, ale zeptejte se Alexandra Vondry i Veroniky Vrecionové, jak se na to dívají. (Oba několikrát zopakovali, že chtějí, aby ODS šla do voleb samostatně, pozn. red.)