Zahánět náhradní mateřství do ilegality je špatný nápad, varuje advokátka

Návrhem se ale ještě bude zabývat parlament. Že snaha náhradní mateřství zakazovat, a tím pádem zahánět do ilegality, je špatný nápad, tvrdí i brněnská advokátka Leona Prudilová, která se problematikou dlouhodobě zabývá.

Podle dostupných informací se náhradní mateřství týká přibližně několika desítek párů ročně. Velká část z nich přitom nejprve zamíří do brněnské právní kanceláře manželů Prudilových, kteří platí za špičku v oblasti medicínského práva.

Reprodukční kliniky totiž chtějí, aby náhradní matky, jejich partneři, ale i budoucí rodiče byli náležitě právně poučeni, co je vlastně čeká.

„Myslím, že máme docela dobrý přehled o tom, kdo se do náhradního mateřství pouští. Náhradními matkami jsou často příbuzné – sestry či švagrové. Měli jsme i velmi blízké kamarádky nebo kolegyně z práce,“ popsala Právu Prudilová.

„Naopak varujeme před různými nabídkami na internetu, kde se ženy nabízí, že dítě jako náhradní matky odnosí. Víme, že se většinou jedná o ženy, které jen chtějí vylákat peníze pod různými záminkami. Navíc podmínkou, kterou stanoví i české zákony, je, že náhradní mateřství nesmí být komerční, tedy za úplatu,“ zdůraznila Prudilová.

Že se v některých případech může vyskytnout problém, potvrdila i lékařka a ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá.

„Setkala jsem se s případem náhradní matky, která se chovala podezřele a působilo to na nás, jako by spolupracovala současně s více zájemci. Dotyčnou jsme museli odmítnout. Opakovaně říkám, že rozumná právní úprava by takové případy eliminovala,“ řekla Veselá.

Náhradní mateřství a potom osvojení dítěte biologickou ro­dinou se neodehrává ve vzduchoprázdnu. Je pod dohledem Orgánu sociálně-právní ochrany dítěte a také soudů.

Podle práva je totiž jako matka braná vždy žena, která dítě porodila. Mateřství ženy z neplodného páru pak jde realizovat jen cestou osvojení, které se vede právě před civilní justicí.

„Dokonce řada soudců chválila v rámci odůvodnění svých rozhodnutí všechny zúčastněné. Osvojitele pak za příkladné splnění podmínek kladených na ně, za bezvadnou péči o dítě. Na druhé straně oceňují i náhradní matky za jejich statečnou a altruistickou pomoc biologické rodině,“ upozornila Prudilová.

Problém by mohl nastat v si­tuaci, kdy by si jedna ze stran předání dítěte rozmyslela.

„Zatím jsem se ale nikdy nesetkala s tím, že by byla náhradní matka nucena k předání dítěte, nebo že by si to naopak neplodný pár rozmyslel. Je ale nutné zdůraznit, že na něco takového nelze sepsat žádnou smlouvu, protože by byla stejně u soudu označena za neplatnou,“ zdůraznila advokátka.

Se snahami náhradní mateřství zakázat Prudilová nesouhlasí. „Mohu ze svojí zkušenosti konstatovat, že příroda to zařídila tak, že cíl, tedy dítě, bývá neplodným párem sledován velice úpěnlivě a že žádná překážka nebývá dost vysoká. Z tohoto je potřeba vycházet a neignorovat tuto skutečnost. Bez legálního provádění náhradního mateřství se zcela jistě objeví řada případů obcházení zákona,“ upozornila.

Advokátka navíc připomněla, že Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl tak, že zájem dítěte na to být se svojí biologickou rodinou a právně tam patřit převažuje nad zájmem státu potrestat jednání rodičů, které třeba spočívá v obcházení vnitrostátního zákazu náhradního mateřství.

Podle Evropského soudu tak každý stát musí mít mechanismus, pomocí kterého se dítě počaté z náhradního mateřství může právně dostat do svojí biologické rodiny.

„Do budoucna by prospělo, kdyby existovala jednoznačná právní úprava náhradního mateřství s tím, že tak jako dnes musí být dán zdravotní důvod a že nesmí být na komerční bázi. Samotné předání a převzetí dítěte a jeho osvojení by měly zůstat nadále na svobodném rozhod­nutí každého ze zúčastněných. Mohla by prospět i jednoznačná právní úprava výživného a dalších nároků náhradní matky tak, aby byla v tomto životním období přiměřeně zabezpečena,“ dodala Prudilová.