Článek
Jmelí obecné (bílé) je polocizopasná rostlina z čeledi ochmetovitých, která roste vysoko na kmenech různých dřevin. Kořeny zapuštěné do jejich dřeva čerpají pouze vodu a v ní rozpuštěné živiny, svému hostiteli tedy příliš neškodí. Pro naše dávné předky byla tato rostlina zajímavá nejen podivným způsobem života, ale i dalšími zvláštnostmi - její listy jsou neopadavé a stále zelené a její plody v podobě bílých perliček dozrávají právě v prosinci, v době, kdy je ostatní příroda v hlubokém spánku. Proto si také rychle všimli jejích léčivých účinků. Ty uznává i moderní věda.
Podle legend jmelí uctívali především Keltové, jejichž kněží - druidové - údajně tuto rostlinu sklízeli pouze pomocí rituálních srpů zhotovených ze stříbra. Víra v kouzelnou moc zůstala i po příchodu křesťanství. Věřilo se, že jmelí chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Mělo také přinášet štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek. Zde má také patrně počátek zvyk zavěšovat jmelí na Vánoce v domovech. Polibek pod ním zajistí milencům či manželům šťastnou lásku i do budoucna.
Používání jmelí jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie, kde šlo o pozůstatek keltských tradic. Křesťané brzy zjistili, že některé dávné zvyky nevykoření, snažili se jim tedy dát novou náplň. I jmelí dostalo řadu legend v souladu s novou vírou. Podle jedné z nich bylo například kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se proměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdo pod ní projdou.