Článek
Jakožto velvyslanci Německa, Španělska, Francie a Itálie, tedy zemí Evropské unie, jejichž jazyky jsou vyučovány v českém vzdělávacím systému jako druhé cizí jazyky, jsme znepokojeni návrhem reformy, která počítá v základním vzdělávání s tím, že by výuka druhého cizího jazyka již nebyla povinná, ale volitelná.
Sdílíme názory českých asociací učitelů cizích jazyků, kteří se obávají negativních dopadů na vzdělávání mladých a předvídatelné regrese v případě, že by takovýto návrh byl přijat.
Překvapuje nás, nakolik jsou navrhovaná řešení vzdálená zjištěnému stavu. Mají-li prý čeští žáci s učením se druhému cizímu jazyku problémy a dosahují-li prý nedostatečných výsledků, měla by být tato výuka vyhrazena pouze motivovaným žákům a od výuky pro ostatní by se mělo upustit?
Nebylo by lepší spíše zkoumat možnosti, jak zlepšit její kvalitu: tím, že bychom zvýšili počet hodin, které jsou této výuce věnovány, tím, že bychom podpořili včasnější výuku jazyků, a tím, že bychom posílili počáteční a průběžné vzdělávání učitelů jazyků?
Tento návrh by de facto vedl ke snížení počtu žáků, kteří se učí druhý cizí jazyk, a následně k úbytku učitelů cizích jazyků i studentů, kteří by se chtěli tomuto oboru věnovat. Ohrožen by tak byl v důsledku celý řetězec a promarnily by se tak roky úsilí věnovaného výuce kvalitních učitelů jazyků.
Zároveň by se trvale snížila samotná kvalita této výuky, protože by se s povinnou výukou druhého cizího jazyka začínalo až později, v 15 letech.
Ze všech signálů, které by tento návrh reformy vyslal směrem k rodinám a mladým, by nejškodlivější byl ten, že druhý cizí jazyk je druhotný. V globalizovaném a konkurenčním světě je znalost několika jazyků nezpochybnitelnou výhodou. Umět anglicky je zajisté nezbytné, ale nestačí to.
Přidaná hodnota mladého uchazeče o zaměstnání není to, že umí jazyk, o němž se předpokládá, že jej umí všichni, ale že nabídne i něco kvalitativně odlišného než pouze uniformní znalost samotné angličtiny. V podniku otevřeném mezinárodnímu obchodu je znalost druhého, nebo dokonce třetího jazyka často klíčem ke kariérnímu růstu.
Česká republika je šampionem vnitřního trhu Evropské unie, který představuje 70 procent jejího obchodu se zbožím a službami. Její hospodářství je velmi otevřené, ale i úzce provázané s dalšími evropskými ekonomikami. Je-li cílem zlepšit prodeje v zahraničí a dobýt nové trhy, může se ekonomika obejít bez kvalifikovaných pracovníků, kteří ovládají několik různých jazyků?
Pokud bude druhý cizí jazyk volitelný, tato změna bude mít za následek prohlubování rozdílů mezi dětmi z rodin, které si uvědomují důležitost cizích jazyků v budoucím světě, a mezi dětmi z rodin, které si toho vědomy nejsou. Návrh v sobě nese zárodky vzrůstajících sociálních nerovností mezi mladými Čechy, co se týče jejich vzdělání i jejich pracovních vyhlídek.
V době, kdy se Česká republika ujala předsednictví Rady Evropské unie, by tento návrh byl v přesném protikladu k volbám, jež sdílí a podporuje většina států v Evropě. Evropská komise například představila myšlenku „evropského prostoru vzdělávání“, kde do roku 2025 bude „běžné, že lidé kromě své mateřštiny ovládají ještě dva další jazyky“ (sdělení „Posilování evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury“, 2017).
Přivítali bychom navázání dialogu s ministrem školství, abychom mohli pokračovat v podpoře a propagaci takové výuky jazyků v ČR, která prospěje vícejazyčnosti. Vícejazyčnost je jedním ze základních kamenů naší evropské sounáležitosti: je třeba ji podporovat povinnou výukou od co nejnižšího věku v zájmu toho, abychom naší mládeži nabídli co nejvíce příležitostí. Úspěch a demokratizace programu Evropské unie Erasmus je toho příkladem.
Andreas Künne, velvyslanec Německa v ČR
Andreas Künne, velvyslanec Německa v ČR Ángel Lossada Torres Quevedo, velvyslanec Španělska v ČR
Andreas Künne, velvyslanec Německa v ČR Ángel Lossada Torres Quevedo, velvyslanec Španělska v ČR Alexis Dutertre, velvyslanec Francie v ČR
Mauro Marsili, velvyslanec Itálie v ČR
