Článek
Návštěvníci se během komentovaných prohlídek dovědí o němém svědkovi německého záboru českého pohraničí, na němž si posléze dělostřelci a minéři wehrmachtu vylámali zuby.
Železobetonové stěny pěchotního srubu spolehlivě odolaly zkouškám speciálních střel pálených z bezprostřední blízkosti, kam by se artileristé a minéři neměli v boji šanci dostat.
„Jediné, co po těchto útocích zbylo, byla suť uvnitř bunkru a venkovní poškození. Srub Němci notně poničili, ale nezničili,“ přiblížil šéf broumovských fandů pohraničního opevnění Jakub Joudal. Bunkr Němcům odolal a slouží jako ukázka perfektní práce tehdejších projektantů a dělníků.
Srub vyrvali ze zajetí vegetace
Srub Turov utopený v náletech stromů a v bujné vegetaci vrátila před lety do hry skupina kamarádů z Červeného Kostelce. Bunkr museli nejprve vyrvat ze spárů divokého lesa. „Jednou jsme si řekli, že než sedět u piva je lepší něco prospěšného dělat. Najít nějakou smysluplnou činnost,“ vzpomněl Joudal s nadsázkou na podnět na změnu bunkru v muzeum.
Nápad neměl daleko k realizaci. Jestřebími horami prochází dlouhá pevnostní linie a řada dnes svépomocí opravovaných bunkrů bez užitku strašila v lesích. „Věděl jsem o jednom takovém nad Červeným Kostelcem, kam jsem jezdil k prarodičům na prázdniny. Společně s kamarády jsme v roce 2008 začali s jeho úpravou. Nejprve jsme si mysleli, že nás to do půl roku přejde. Ale ono to vydrželo,“ popsal Joudal.
Místnost velitele pěchotního srubu Turov
Nejprve jsme si mysleli, že nás to do půl roku přejde. Ale ono to vydrželo.
Improvizované kulometné hnízdo před srubem
Fotodokumentace z dlouhého přerodu srubu na muzeum
Tichý souhlas úřadů
Úpravy srubu probíhaly zprvu načerno s tichým souhlasem příslušných úřadů, jak už to v podobných případech často bývá. Nájemní smlouvu s přednostním právem odkupu mají provozovatelé bunkru tři roky. Přesto nadále vrážejí nemalé peníze a práci do cizího majetku. „Pokud nepočítám spoustu odpracovaných hodin, jde o zhruba půldruhého milionu korun,“ upřesnil Joudal. Proto, aby z toho jednou zbohatli, to milovníci vojenské historie nedělají. „Zkrátka nás to baví. Máme originální místo, kde se můžeme scházet a po nás naše děti, jež k tomu také přičichly. Lidem tak přiblížíme kus české historie,“ říká Joudal.
Upravit a vystrojit malou pevnost z roku 1938 ulitou z dvanácti set kubíků betonu do podoby, do níž se bunkr před mnichovskou dohodou nepodařilo dotáhnout, by nemělo smysl. Díky sveřepé snaze Němců srub rozstřílet jde o výmluvnou ukázku faktické nezničitelnosti čs. prvorepublikových pevností. „Srub proto ponecháme zvenku v původní podobě. Uvnitř hodláme pokračovat v doplnění expozic a možná dojde na další dobové zbraně. Ty se dnes dají vyrobit pomocí 3D tiskáren. To je pořád lepší než je pracně shánět a draze kupovat. Efekt bude nakonec stejný,“ předjímá IT specialista Joudal.
Podzemí bunkru s ubikacemi pro posádku devětadvaceti mužů dnes díky stálé teplotě zčásti slouží jako ideální chladírna sudů piva. Ty pomalu uvolňují místo dobovým exponátům prvosledové pevnostní linie, jež měla zabránit vpádu hitlerovských vojsk.