Za řeči o amnestii chce právník od Zemana 300 tisíc

Dalších 700 tisíc korun Hasenkopf požaduje z podobného důvodu od prezidentské kanceláře a Zemanova kancléře Vratislava Mynáře. Zeman, Mynář i kancelář s žalobou nesouhlasí. Mimo jiné tvrdí, že prezidenta nelze v tomto sporu zažalovat.

Vyplývá to z rozsáhlé žaloby a dalších souvisejících dokumentů, které Hasenkopf ve středu zveřejnil na blogu s názvem Klausova amnestie.

Ostře se v žalobě pustil například do výroků Zemana. „Uvedené výroky Miloše Zemana jsou záměrnými polopravdami. (...) žalobce považuje polopravdy za tu nejzákeřnější a nejodpornější formu pomluvy vůbec,“ uvedl.

Vadí mu, že Mynář se Zemanem nevzali svá tvrzení zpět přesto, že museli minimálně od počátku loňského května vědět, že Hasenkopf spoluautorem výsledného textu pardonu není.

Jejich jednání označil za „bezskrupulózní, zákeřné a nemorální“. „Žalovaní se rozhodli žalobce obětovat jako pěšce na šachovnici, ‚předhodit jej davu‘ a zbavit se tak amnestijní kauzy,“ tvrdí právník v dokumentu.

Hasenkopf ve své žalobě líčí, že ho v říjnu 2012 Klausův tajemník Ladislav Jakl požádal o přípravu návrhu případné amnestie.

Podle Hasenkopfa se o pardonu na Hradě uvažovalo již v roce 2008 v souvislosti s 90. výročím vzniku Československa, nápad se však tehdy neujal. Právník to spojil především s odmítavým postojem tehdejšího prezidentského vicekancléře Petra Hájka, který prý „fakticky ostatní“ od vyhlášení amnestie odradil.

V roce 2012 Hasenkopf zpracoval svůj návrh a odevzdal ho koncem listopadu. V prosinci mu dal ale Jakl k vyjádření úplně odlišný, nepodepsaný text, s nímž prý Hasenkopf nesouhlasil a nechtěl se na něm nijak podílet.

O několik dnů později se na něho údajně Jakl obrátil znovu, s upraveným textem, aby se vyjádřil k formě. Tomuto textu také podle právníka odpovídá amnestie, kterou pak 1. ledna 2013 vyhlásil Klaus v rámci svého novoročního projevu.

Hasenkopf se podle své žaloby následně zeptal Jakla, kdo je autorem původního návrhu.

Tajemník mu měl mezi čtyřma očima odpovědět, že je jím bývalý poslanec za ČSSD Zdeněk Koudelka, jehož text si do konečné podoby upravil Klaus osobně.

Při následném pátrání novinářů, kdo je autorem textu pardonu, se začalo skloňovat i jeho jméno, a tak Hasenkopf zveřejnil svůj návrh, aby prokázal, že jde o zcela rozdílné materiály. V dubnu 2013 se pak sešel s Mynářem, kterému řekl vše, co věděl.

Den nato pak prý k jeho překvapení Mynář v rozhovoru pro Právo pronesl několik inkriminovaných výroků. Například: „Praví otcové amnestie jsou pan Jakl, pan Hájek a pan Hasenkopf.“ [celá zpráva]

Že je Hasenkopf spoluautorem amnestie, pak v květnu uvedl i Zeman.

Právník v žalobě píše, že ho výroky poškodily společensky, morálně, ale i profesně. Text Klausovy amnestie totiž považuje za „velmi nekvalitní“.

„Přisuzovat žalobci řemeslné zpracování novoroční amnestie žalobce vnímá stejně jako přisuzovat kvalitní značkové firmě nekvalitní cizí šunt,“ míní Hasenkopf. Klausova amnestie se podle něj zapíše do novodobých českých dějin, podobně jako třeba proslulý projev bývalého generálního tajemníka komunistické strany Miloše Jakeše v Červeném Hrádku, a stane se legendou.

„A součástí této legendy bude i pátrání po skutečných ‚autorech‘ či spíše po ‚pachatelích‘ amnestie a jejich ‚odhalení‘; součástí této legendy se tak stane i osoba žalobce,“ uvádí právník.

Vyjádřil se i k nejkontroverznější části amnestie, kterou je aboliční článek, na jehož základě byla zastavena řada dlouhotrvajících významných hospodářských kauz. Pokud by prý dostal za úkol něco takového připravit, zřejmě by se od toho pokusil Klause odradit s tím, že „takto široce pojatou abolici český národ nebude schopen a ochoten akceptovat“.

Postup Zemana a Mynáře pro něj prý znamenal také finanční obtíže. Byl podle svých slov odkázán na půjčky od přátel a nakonec musel prodat byt po matce.

Prezidentská kancelář, Mynář a Zeman namítají, že právník neměl podávat žalobu na ochranu osobnosti, ale měl se obrátit s nárokem na náhradu škody na ministerstvo financí kvůli možnému nesprávnému úřednímu postupu.

Vedle toho ovšem také tvrdí, že výroky, kterých se týká žaloba, nebyly nepravdivé, a trvají na tom, že Hasenkopf byl jedním z autorů amnestie.

Právník podle nich neunesl kritiku, která ze strany médií a veřejnosti mířila na ty, kteří se na přípravě pardonu jakkoli podíleli.