Článek
Na soudy se kvůli nároku na proplacení nečerpaných přestávek v práci obrátil muž, který pracoval coby hasič na ostravském letišti, přičemž během pracovní doby musel být schopen do tří minut zasáhnout i na nejvzdálenějším místě letiště.
Muž nejprve uspěl u Krajského soudu v Ostravě, který uznal, že pokud musí zaměstnanci jíst, aniž mohou práci přerušit a nerušeně čerpat přestávku v práci, jde u nich v této době o výkon práce, a mají proto nárok na plat. Jelikož však následně Nejvyšší soud v podobném případu nárok neuznal, rozhodly obecné soudy v dalším řízení v neprospěch stěžovatele.
Verdikt zdůvodnily tím, že fakticky nikdy během obědové přestávky nebyl muž povolán k výkonu práce, a odměna za „držení pohotovosti na pracovišti“ proto není třeba.
Policie nesmí preventivně zjišťovat totožnost lidí na shromáždění, rozhodl Ústavní soud
ÚS konstatoval, že tato argumentace je zcela irelevantní. „Doba, po kterou je zaměstnanec připraven zasáhnout, je pracovní dobou bez ohledu na to, zda k zásahu dojde, či nikoli. Prací, která si v těchto případech zasluhuje spravedlivou odměnu, je pouhá připravenost zasáhnout, nikoli zásah samotný,” konstatoval senát se soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou.
Odměna může být jiná, ale ne žádná
Doba pohotovosti podle ÚS může být odměňována jinak nežli běžný výkon práce, nicméně za neplacenou dobu odpočinku ji považovat nelze.
„Neplacenou dobou odpočinku může být naopak pouze taková doba, se kterou může zaměstnanec nakládat dle své volné úvahy, tedy věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici,” připomněl ÚS.