Za podporu války padlo už devět trestů a 58 obvinění

Právu to řekl nejvyšší státní zástupce Igor Stříž s tím, že pouze jediný z devíti odsouzených musel jít do vězení.

Jde o aktivistu Patrika Tušla, který si už koncem loňského roku vysloužil devět měsíců za mřížemi kvůli nenávistným výrokům o Ukrajincích zveřejněným v nahrávce na sociálních sítích. V ostatních případech soudy ukládaly podmínky či peněžité tresty.

„Zdůrazňoval jsem, že nechci, aby za verbální trestné činy byly ukládány nepodmíněné tresty. Měly by být výchovné, spíše peněžité,“ podotkl nejvyšší žalobce. Podle něj by se měl používat zdravý rozum.

S tím souhlasí i politolog a odborník na terorismus a extremismus Miroslav Mareš. „Nejsem příznivcem toho, zaplňovat kvůli tomu věznice. Pokud to nepřejde do nějakého násilí, tak si nemyslím, že je to třeba trestat nějakým drakonickým trestem,“ uvedl v úterý Mareš.

Podle Stříže je počet případů obviněných a odsouzených za proruské názory nízký, a to i díky prohlášení, které vydalo Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) jen dva dny po začátku ruské invaze.

Stanovisko zveřejněné i v médiích tehdy varovalo české občany před možným trestním postihem v případě schvalování agrese Ruska, například i na internetu a sociálních sítích. Stříž míní, že přineslo preventivní účinek a výrazné zklidnění situace.

„Každý má právo na svůj názor, který je podpořený relevantními argumenty. Chtěli jsme, aby byly jako trestný čin stíhány pouze ty nejextrémnější případy. A povedlo se,“ myslí si Stříž.

S odstupem více než roku považuje svůj tehdejší postup za správný, i když čelil kritice a nařčením z cenzury.

„Stojím si za tím. Myslím si, že to byl dobrý, uvážlivý krok, protože si dovedu představit, že nebýt tohoto prohlášení, tak by se tady skutečně nabudila jakási vlna nenávisti, která by společnost zase rozpoltila. Podle mě jsme zabránili nejhoršímu,“ řekl nyní Právu Stříž.

Podle Mareše mohlo mít loňské varování nejvyššího žalobce skutečně preventivní dopad na veřejnost.

„Mohlo to sehrát tuto roli. Poté, co se prohlášení zveřejnilo a začaly se objevovat informace o prvních stíhaných případech, mohlo to lidi odradit, aby se zachovali stejně a případně se sami vystavili riziku trestního stíhání,“ míní Mareš.

Ve stanovisku z 26. února občany varoval, že „pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelné představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti“.

V této souvislosti v prohlášení Stříž zmínil dva různé delikty: schvalování trestného činu nebo popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.

Stříž k tomu doplnil, že z 58 stíhaných lidí je jen minimum z nich obviněno za výše zmíněné dva trestné činy tý­kající se války. „Většinou je trestní stíhání vedeno pro hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,“ upřesnil Stříž.

Pozitivní dopad byl podle Stříže vidět také u ruské menšiny žijící v Česku, která se nijak hlasitě neprojevuje a nedává veřejně najevo třeba souhlas s invazí své armády na Ukrajinu.

To potvrzuje i Igor Zolotarev, předseda spolku Ruská tradice, který v Česku sdružuje protikremelské příslušníky ruské menšiny.

„Ruská komunita v Česku ubrala na veřejných projevech. Je to hlavně proto, že řada z nich vidí reálné nebezpečí, že by mohli být za to postiženi, včetně deportace,“ řekl Právu Zolotarev.

Podle Mareše tam ale sehrává roli i strach ruské menšiny z ataků ze strany českých občanů. „Slyšel jsem o případech, kdy byli vystaveni nenávistným výpadům kvůli tomu, že mluvili rusky. Může tam tedy být i prvek obavy, co by se mohlo stát, kdyby byli veřejně označeni za stoupence ruské agrese,“ myslí si Mareš.

Stříž nastínil, že krátce po zahájení války loňského 24. února měli žalobci informace od ministerstva vnitra, že se třetí den od napadení ukrajinského území chystají velké demonstrace na podporu Ukrajiny, ale i Ruska. Proto se prý rozhodli vydat zmíněné varovné vyjádření.

„Bylo to naprosto výjimečné. Obvykle nevydáváme prohlášení, že tady někdo může spáchat nějakým jednáním trestný čin,“ poznamenal Stříž.

„Nechtěli jsme, aby se to zvrtlo v nějaký protiprávní stav, který by musela řešit policie represivními metodami. Dospěli jsme k přesvědčení, že bude vhodné občany varovat, že pokud budou v extrémních případech hromadnými prostředky, jako je internet a sociální sítě, adorovat představitele Ruské federace a její agresivní krok, tak by se za určitých podmínek mohli dopustit trestného činu,“ popsal Stříž.

Upozornil, že prohlášení nebylo žádným nařízením či vyhrožováním lidem, nýbrž pouze upozorněním na možné důsledky jejich případného jednání.

„To, že tady máme jednotlivce, kteří veřejně adorují představitele Ruské federace a válku, je normální věc, a pokud se to nevymyká, tak jsme v rámci svobody slova asi schopni to tolerovat. Ale kdybychom měli proti sobě desítky tisíc lidí na náměstí, asi by to nebylo dobře,“ uvedl Stříž.

Brzy bylo podle něj jasné, že ruská invaze byla „evidentním“ porušením mezinárodního práva. Proto i její veřejné schvalování a šíření proputinovských výroků mohly mít znaky protiprávního jednání.

„Nastavili jsme jakýsi výchozí bod mezi svobodou slova a tím, co už je za hranou. A tu čáru nyní určují svými rozsudky soudy,“ podotkl nejvyšší státní zástupce s tím, že i svoboda slova má určité meze. Myslí si, že policie, státní zástupci i soudy hodnotí tyto případy velmi uvážlivě.