Článek
Vylita byl v roce 2013 zaměstnancem ministerstva obrany a říjnu byl zvolen za člena Mezinárodní rady auditorů NATO (IBAN), přičemž jeho působištěm se stal Brusel. Vedle platu ve výši přes 54 000 korun mu náležela náhrada zvýšených životních nákladů v měsíční výši asi 194 338 korun, neboť tabulkově jeho plat i přes kariérní vzestup klesl.
Vylita měl z působení v resortu prověrku na stupeň „tajné“, která mu stačila i pro výkon funkce auditora. Přesto požádal NBÚ o vyšší prověrku na stupeň „přísně tajné“.
„NBÚ vydal rozhodnutí, kterým stěžovateli osvědčení pro stupeň ‚přísné tajné‘ nevydal, a současně mu zrušil také osvědčení pro stupeň ‚tajné‘, popsal Ústavní soud proces, na jehož konci Vylita nemohl vykonávat funkci auditora a ministerstvo ho propustilo.
Bývalý auditor NATO přišel nezákonně o práci, na ušlou mzdu asi nemá nárok
Rozhodnutí NBÚ bylo již dříve pro nezákonnost zrušeno, ale požadované náhrady škody a nemajetkové újmy se muž nedočkal, neboť soudy zohledňovaly pouze jeho plat.
Podle ÚS obecné soudy pochybily ohledně toho, co všechno by měl stát Vylitovi nahradit. „Podle provedeného dokazování by stěžovatel za obvyklého běhu věci vykonával svůj čtyřletý mandát člena IBAN a pobíral by plat v měsíční výši 54 340 Kč i náhradu zvýšených životních nákladů ve výši 194 338 Kč. K hypotetickému obnovení takového stavu měly soudy při posuzování stěžovatelova nároku na náhradu škody směřovat. Nahrazení veškeré majetkové hodnoty, která by poškozenému za normálního běhu věcí náležela, je totiž podstatou principu tzv. plné náhrady způsobené újmy,“ připomněl soudce zpravodaj Jan Wintr.
Podle soudce je podstatné, jaký výdělek mohl Vylita očekávat a jaký mu tedy reálně ušel, nikoliv to, zda se nazývá „plat“, „náhrada zvýšených životních nákladů“ či jinak. Škoda, která byla způsobena, musí proto zahrnovat „ušlý výdělek, který by stěžovatel nebýt nezákonného rozhodnutí získal“.
Vládní nařízení o zvýšení hlukových limitů platí, senátoři u Ústavního soudu neuspěli
