Za mřížemi před vězni našly oběti to nejbezpečnější místo k otevřené zpovědi

„Je to strašně zvláštní, ale až tady ve vězení jsem se konečně zbavila toho vězení, které jsem měla v sobě,“ svěřuje se v úplném závěru jedna z obětí a evidentně zaskočený je také jeden z odsouzených.

„Je to tady až na dřeň. Známe se strašně krátce, ale holky se tady svěřují hodně intimně, je to síla, co mají za sebou, a přesto dokážou jít dál. Proti tomu je to, co se tady ve vězení pořád řeší, úplná prkotina,“ míní odsouzený David.

Projekt Building Bridges organizovaný Mezinárodním vězeňským společenstvím svádí dohromady oběti s pachateli. Záměrně to nejsou přesně ty dvojice, které se potkaly při konkrétním činu, ale až dosud vzájemně cizí lidé. A zásadně se do projektu nezařazují pachatelé sexuálních zločinů.

V Jiřicích se sešlo šest žen, za sebou mají znásilnění, týrání, zneužívání v rodině, bití, okrádání, podvádění. Do kruhu k nim kromě průvodců kurzem usedají muži odsouzení za ublížení na zdraví, vloupání, drogy či krádeže. Během sezení si povídají o tom, co je potkalo. Na začátku jsou skeptičtí, neví, co mohou čekat. S každým dalším sezením se sbližují a otvírají.

„Nikomu jsem se až doteď nesvěřila, ani kamarádkám, až tady to všechno ze mě vypadlo a nikdo se mi nesmál, nikdo mě neodsuzoval,“ řekla oběť trýznění, která snášela potupu od svého partnera. „Ukázalo se, že vězení je jedno z nejbezpečnějších míst, kde o sobě můžu mluvit, kde se dá říct všechno,“ doplnila další oběť krutého domácího násilí a týrání už z doby, kdy byla dítětem.

Muži se po tom všem pokusili napsat omluvu svým reálným obětem. Ta se k nim sice nedostane, jednalo se jen o součást terapie, ale i tak by to mohl být krok k nápravě. „Je to zvláštní vidět to z druhé strany,“ přiznal Jarda.

Projekt funguje deset let a zapojilo se do něj už kolem 120 obětí a ve věznicích obdobný počet odsouzených. „Bylo to těžké uvést do chodu, nikdo nevěřil, že by oběti chtěly jít do věznice a že by to mohlo mít nějaký ozdravný efekt,“ připouští ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová.

„Jedním z cílů je, aby si oběť uvědomila a jasně se tady řeklo, že vina není na oběti,“ řekla Novinkám Kabátová. „Současně by to mělo vést k tomu, že si pachatelé uvědomí, že svými činy ubližují nějaké konkrétní osobě, že to není jen paragraf v trestním zákoníku. Když za svým jednáním konečně uvidí tu druhou stranu, člověka, je to první krok k tomu, aby své činy neopakovali,“ zdůraznila ředitelka Kabátová.

Nakolik se tento záměr setkával s povědomím pachatelů, zda to hnulo s jejich svědomím, nebo brali kurz jen jako zpestření jinak nudného pobytu za mřížemi, to se dá jen těžko odhadovat. Každopádně na konci setkávání tady ukáplo pár slz a mezi některými účastníky došlo k podobné situaci jako při loučení na letním táboře – výměně adres, aby si mohli psát dopisy.