Za měsíc se podařilo z kuponové privatizace najít přes 300 zapomenutých milionů

Jedním z nich je i pan Jiří Hřebačka z Hodonínska, jehož domem se prohnalo před pár týdny tornádo. Pátrači našli jeho akcie jen za pár tisíc korun, ale on přidal další a pomoc poslal sousedovi, který také potřeboval novou střechu.

Mladý podnikatel Daniel Surmař (25) si jednou povídal se svou matkou, která zmínila, že se účastnila kuponové privatizace. Z první vlny získala deset tisíc korun od České spořitelny, která její kuponovou knížku odkoupila, ale ve druhé ani nevěděla, jak dopadla.

„Řekl jsem jí, že si to musí zjistit, že je to jistě někde zaevidované. Ale zarazilo mě, že není na koho se obrátit. Hledal jsem na internetu a zjistil, že někde leží deset miliard korun. Statisíce Čechů mají na akciích uložené peníze, které se jim nikdo nesnažil třicet let vrátit. I když nemusí jít o horentní sumy, mnoha lidem to může vyřešit těžkou životní situaci. Tak jsme si s kolegy řekli, že když na to sedneme, dokážeme vytvořit jednoduchou službu, která by dokázala najít tyto akcie a pohledávky, na které lidé zapomněli,“ popsal Právu mladý podnikatel začátek služby Zapomenuté miliardy.

Ukázalo se, že to zas tak jednoduché nebude. „Stálo nás to rok tvrdé práce. Nyní za pouhý měsíc už jsme dokázali registrovaným Čechům najít 320 milionů korun.

Nejvyšší částka, kterou jsme na zapomenutých účtech našli, byla 407 tisíc korun jednomu pánovi ze Zlínska,“ prozradil Surmař.

Člověkem snad s největším srdcem, který se v červnu zaregistroval na stránky zapomenutémiliardy.cz, byl pan Jiří. Do kuponové privatizace se zapojil v osmnácti letech. Částka, kterou díky službě našel, není nijak ohromná, ale přišla v důležitou chvíli.

„Zaregistroval jsem se asi v půli června. Šlo o pár akcií, ale říkal jsem si, že můžu být akorát mile překvapen. Ale když jsem měl něco doplnit, aby ověřili mou identifikaci, přišlo tornádo. Telefonovat se nedalo, internet nešel snad dva týdny. Přesto jsme se pak s panem Surmařem spojili, našli pár akcií, jejichž odkup nám nabídli za patnáct tisíc korun, a my byli rádi,“ popsal redakci Jiří Hřebačka (46).

Jeho rodině vzalo tornádo tři čtvrtě střechy a zbytek musel stejně dolů. Objevila se parta dobrovolníků a společnými silami postavili střechu novou. „Chtěli jsme jim za to dát ty peníze, které jsme z projektu dostali, ale oni si je nechtěli za žádnou cenu vzít,“ uvedl Jiří.

„Tak jsme se domluvili, že když najdou někoho, kdo je bude potřebovat, dají vědět. Ozvali se, protože hned nato dělali střechu staršímu pánovi, kterému tornádo rozbilo i auto a pomalu neměl co na sebe. Střecha je velká akce a bez pomoci to nikdo nezvládne, musí se to udělat rychle. Tak jsme k těm patnácti tisícům přidali ještě pět a poslali mu je.“

„Pán byl strašně šťastný a dojatý. A já taky. Sám vím, že jsem ještě relativně mladý a docela šikovný a mnoho si dokážu udělat i sám, ale spousta lidí tady už ne a jsou na tom hůř. Nám někdo pomohl a my jsme tu pomoc poslali dál. Já jsem vděčný panu Surmařovi a tenhle pán zase nám. Lidé by si takhle pomáhat měli,“ dodal nálezce a následně dárce z Hodonínska.