Článek
Prošel misemi v Bosně, Iráku, Kosovu, Africe a Afghánistánu. Z Armády ČR po dvaceti dvou letech odchází. Znovu odjíždí do Iráku na osmnáct měsíců coby kontraktor soukromé bezpečnostní společnosti. Zná tamní mentalitu a kraj.
„Nikdy ale nevíte, do čeho jdete,“ říká Tůma. Nálože nejsou podle manuálu. Nejde si předem nastudovat schéma jako u raket či min. Improvizace fanatických útočníků je záludná.
Mise za misí a pořád učení
Třeba drátky propletené jako nitě těsně pod zemí, natažené mnoho metrů od samotné bomby. „Vždy je potřeba nejprve promyslet a zjistit bezpečnou přístupovou cestu,“ vysvětluje Tůma, který začínal jako výsadkář v Bechyni.
Nákup 210 švédských bévépéček za 52 miliard se přiblížil
V letech 1996–97 sloužil na misi v Bosně a pak už to byla jen samá poušť. V roce 2003 odjel s polní nemocnicí do Basry v Iráku.
Po návratu byl hloubkový průzkum v Bechyni zrušen. Tůma zde ale měl rodinu, tak zůstal a přešel k ženistům. V roce 2007 odjel coby řidič ženijní čety do Kosova. Když přijel domů, chtěl k pyrotechnikům. „Dostat se k nim není jednoduché. Napoprvé to nevyšlo,“ vzpomíná.
V roce 2009 znovu odjel do Kosova. Když se po roce vrátil, už se mu přestup k pyrotechnikům podařil. Další tři roky se podle svých slov vlastně pořád jen učil.
„Kurz za kurzem a do toho ještě kurzy angličtiny, abych si ji vylepšil,“ popisuje. V roce 2015 zase odjel, tentokrát na humanitární misi do Středoafrické republiky.
Před třemi lety absolvoval půlroční nasazení v Afghánistánu již v pozici pyrotechnika. „Odstraňovali jsme miny, rakety, jezdili na hlídky,“ shrnuje Tůma. Při jedné z nich se sebevrah v autě napěchovaném výbušninami rozjel proti Tůmově koloně.
„Odpálil se naštěstí moc brzo. Zhruba osm metrů od vozidla jedoucího za námi. Posádka nebyla zasažena,“ popisuje. Dobře vyšel i z napadení kolony palbou z ručních zbraní.
Když coby civilista vyjadřuji obdiv, čím vším si Tůma prošel, mávne rukou a utrousí: „Takhle nějak podobně to mají všichni ve skupině, každý si něčím prošel.“ Potvrzuje, že hodně jeho mužů odchází k vojenské policii a že je setrvalá poptávka po pyrotechnicích.
Pokoušení osudu? To si nepřipouštím
Na všechny otázky odpovídá Tůma bez váhání a stručně. Jak tak rizikovou práci a odjezdy na mise zvládá vaše manželka? „Věděla, že si bere vojáka, do čeho jde.“
Proč jste šel k armádě? „Chtěl jsem do světa.“ Nepokoušíte osud, když se vracíte do Iráku jako kontraktor? „To si nikdy nesmíte připouštět.“
Až se vrátíte, budete dělat pyrotechnika v jiných složkách? „V lomu bych střelmistra dělat nemohl, ani pyrotechnika u policie. Specializace na nástražné systémy je jasně vymezená. Možná nastoupím k záchrance.“
U improvizovaných nástražných systémů nikdy nevíte, do čeho jdete.
Třicet padlých | |||
---|---|---|---|
Na zahraničních misích zahynulo od roku 1991 do letoška třicet českých vojáků, z toho více než třetina padla v Afghánistánu po útoku sebevražedného atentátníka. Příčinou úmrtí na misích byly také nešťastné náhody po vyhlášení poplachu, dopravní nehody, chorvatská ofenziva, pády vrtulníků, nehody při manipulaci s výbušninou a vybuchlé miny. | |||
Zdroj: https://mise.army.cz |