Článek
Pan M. J. byl odebrán od své biologické matky společně se svým o rok mladším bratrem v šesti letech. Vyrůstal v dětském domově ve velkoměstě vzdáleném 130 kilometrů od rodné vsi. Oba se protloukli školou a po výučním listě opustili ústav.
Dnes jsou třicátníci. Panu M. J. se rozpadlo manželství a o své dva syny se stará na dálku. Bydlí se svým bratrem, oba mají stabilní zaměstnání, platí faktury. To je ale výjimka.
Bratři měli výhodu, že jim radnice poskytla startovací byty s levnými nájmy. Kromě toho si ve škole a ve skautu získali mnoho přátel, kteří jim v lecčems pomohli.
„Není vůbec snadné se uchytit, začít samostatný život. Je spousta případů, kdy to zvládnou, tak nechci zobecňovat. Ale někteří z nich to nezvládnou. Mají nerealistické představy o životě, často se na ně nalepí lidé, kteří je zneužijí a zavlečou je do dluhových pastí. Někteří opravdu skončí bez zaměstnání, na ulici, ve vězení,“ popsal Právu Bohuslav Binka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Nemají peníze ani známosti
„Přechod je pro ně strašně náročná situace. Mrzí mě, že stát nemá ucelenou koncepci, jak jim pomoci v oblasti práce, bydlení,“ dodal. Některé dětské domovy nad rámec svých povinností mladým dospělým na startu života pomohou. Další podporu nabízejí neziskové organizace.
Pozornost vzbudil minulý týden Binkův projekt ve spolupráci s univerzitou a městskou částí Brno-střed.
V jeho rámci se začal modernizovat historický dům a od roku 2019 v něm budou bydlet studenti vyšších ročníků společně s mladými dospělými, kteří opustili ústav.
„Vždy budou sdílet jeden student a mladý dospělý byt 2 1. Studenti jim poskytnou své kontakty, známosti, vztahy a dostanou je do jiných kruhů. I u mladých je důležité, aby nebyli zakonzervováni mezi sebou. Naučí se, že je třeba přemýšlet o penězích, plánovat,“ vylíčil Binka.
Studenti jim poskytnou své kontakty, známosti a dostanou je do jiných kruhů
„Když se třeba já naštvu, tak si ulevím a za deset minut o tom nevím. U lidí bez domova, nebo u těch, kteří měli hodně složité rodinné vztahy, se stane, že jen kvůli drobnosti z práce utečou. V tom kontaktu se naučí, že lze reagovat i jinak, když vidí, jak na stresové situace reaguje spolubydlící,“ vysvětlil. Mnohdy je i mohou motivovat k dalšímu vzdělávání, aby si zlepšili pozici na trhu práce.
Inspirace pochází z projektu Vinzirast ve Vídni, kde takto sdílejí byty studenti s bezdomovci. Zkušenost ukázala, že 70 až 80 procent bezdomovců si našlo stabilní práci a samostatné bydlení.
Ojedinělý průzkum z roku 2015 organizací Ipsos, Mimo domov a Letní dům potvrdil, že mladí odcházejí z ústavů nepřipravení. Do průzkumu se zapojili 102 mladí, kteří tou dobou měli maximálně jeden rok do odchodu z domova.
Sedmdesát procent z nich mělo dokončit školu výučním listem, a to zejména v oborech kuchař/číšník, zedník, prodavač či ošetřovatel. Dvěma pětinám jejich plánované vzdělání nevyhovovalo a 57 procent chtělo pokračovat dalším vzděláváním či rekvalifikačními kurzy.
Podle autorů průzkumu však jen procento ve studiu pokračovalo. Pouze 13 procent uvedlo, že mají našetřené peníze, dvě třetiny nevěděly, jaký je přesně rozdíl mezi čistou a hrubou mzdou a co je úroková sazba.
Sedmdesát procent dětí deklarovalo důvěru jen ve vychovatelky a kamarády z ústavu. Oporu necítily u rodičů, spolužáků ani příbuzných. Vztahy s lidmi z ústavů však po odchodu končí.
Spolehnout se nemohou ani na sociální pracovníky OSPOD. Podle autorů průzkumu vychází na jednoho terénního pracovníka 300 dětí v kraji, z nichž každé vidí jednou dvakrát do roka.