Hlavní obsah

Z Prahy vyjel vlak na počest Wintona, zachránce židovských dětí

Právo, Kateřina Farná
Praha
Aktualizováno

Před sedmdesáti lety propukla II. světová válka. Před 70 lety bylo rovněž z Prahy do Anglie vypraveno několik vlaků plných dětí. Byly to židovské děti. Tehdy prožívaly strach a smutek, odloučení od rodičů, sourozenců, kamarádů. Jely do neznáma, jely do bezpečí. Některé se však záchrany nedočkaly.

Článek

Jako připomenutí odvážného činu sira Nicholase Wintona, kterému se vypravením těchto vlaků podařilo zachránit před hrůzami války stovky dětí, vyjel v úterý historický vlak Winton Train na svou symbolickou cestu z Prahy do Londýna. Z hlavního nádraží jej slavnostně vypravil senátor Karel Schwarzenberg.

Foto: Petr Horník, Právo

Odhalení památníku se zúčastnil i senátor Karwel Schwarzenberg.

Historie se tak opakuje, s tím rozdílem, že ti, kteří nyní do anglické metropole jedou, mohou s klidem obavy odhodit a čtyřdenní výlet přes Norimberk, Kolín nad Rýnem, Hoek van Holland a Harwich si užívat.

„Tehdy to bylo smutné, teď je to krásné a veselé. Když jsem teď mávala těm usměvavým lidem kolem, vybavily se mi všechny tehdejší plačící tváře,“ vzpomíná Ruth Hálová, jedna z tzv. Wintonových dětí.

Foto: Petr Horník

Odhalení sochy Nicholase Wintona s dětmi

Tehdy jí bylo třináct. Druhá světová válka sice skončila, ale bolestivé vzpomínky a temné přízraky jsou tu stále. „Jsem naplněna velkou vděčností, že se i dnes cítím dobře a plná energie. Tuto cestu mám jako flastříček na tu bolest,“ dodává.

Společně s jednadvaceti dalšími dětmi z České republiky, Kanady, Velké Británie, Austrálie, Izraele a jejich rodinami jede pozdravit novodobého hrdinu, jemuž vděčí za svůj život. Winton, kterému je úctyhodných sto let, všechny cestující přivítá na Liverpoolském nádraží v Londýně v pátek dopoledne.

Společně s jednadvaceti dalšími dětmi z České republiky, Kanady, Velké Británie, Austrálie, Izraele a jejich rodinami jede pozdravit novodobého hrdinu, jemuž vděčí za svůj život. Winton, kterému je úctyhodných sto let, všechny cestující přivítá na Liverpoolském nádraží v Londýně v pátek dopoledne.

Foto: Petr Horník, Právo

Cestující vlaku Winton Train

„Předávám pozdravení od tatínka, jenž nežije minulostí, nýbrž budoucností, a proto podporuje mladé lidi v tom, aby se věnovaly šíření dobra. Ne nutně ve velkém, stačí drobné skutky. Je třeba pomáhat a být bdělý,“ prohlásila před odjezdem vlaku Wintonova dcera Barbara.

Vlakovou soupravu v úterý táhly až k německým hranicím dvě parní lokomotivy, které pak nahradila jedna z roku 1939. Cestu doprovázelo krásné počasí a dobrá, pohodová nálada. Někteří odpočívali, jiní hodně diskutovali a četli si. Postarší pán štrikoval, mládež zase zkoušela, jak se sedí na dřevěných lavicích třetí třídy, na nádherně provoněném dřevě.

Cestu provázely technické přestávky, to aby se doplnila voda a olej. Vlak, složený z dobových vagónů zapůjčených z Německa a z Maďarska, v úterý urazil 355 km a v podvečer dorazil do Norimberku. Ve středu jej čeká více než 500 km do Kolína nad Rýnem.

Cestu provázely technické přestávky, to aby se doplnila voda a olej. Vlak, složený z dobových vagónů zapůjčených z Německa a z Maďarska, v úterý urazil 355 km a v podvečer dorazil do Norimberku. Ve středu jej čeká více než 500 km do Kolína nad Rýnem.

Cestu provázely technické přestávky, to aby se doplnila voda a olej. Vlak, složený z dobových vagónů zapůjčených z Německa a z Maďarska, v úterý urazil 355 km a v podvečer dorazil do Norimberku. Ve středu jej čeká více než 500 km do Kolína nad Rýnem.

Foto: Petr Horník, Právo

Cestující vlaku Winton Train

Vlaky by měly vyjíždět i ve středu

„Snažili jsme se Wintonovým dětem zajistit maximální komfort a pohodlí, protože si to zaslouží. Ve vlaku jsou k dispozici kadeřnice, kosmetička, masér, lůžkové vozy a lékařská služba,“ prozradila mluvčí projektu Olga Menzelová-Kelymanová.

„Když jsem tehdy odjížděla, bylo mi devět. Pamatuji si, že byla tma, černá noc, skoro půlnoc, všude byl kouř a spousta lidí. Nebáli jsme se, protože nám rodiče řekli, že jedeme na dovolenou, za dobrodružstvím,“ říká Milena Grenfell-Baines.

Foto: Petr Horník, Právo

Odjezd vlaku

Byla jedna z mála, která měla v Anglii i rodiče. „Otec pomohl ve třicátých letech Thomasi Mannovi získat československé občanství. Dozvěděl se, že ho za to hledá gestapo a 14. března odjel z Prahy. Němci přijeli patnáctého a gestapo ho vážně přišlo hledat. Maminka se zase za námi dostala přes Norsko,“ podotýká.

V Anglii zůstala, vdala se a založila rodinu. V současné době zastupuje liverpoolskou filharmonii. Na Nickyho, jak Wintonovi jeho děti říkají, se stejně jako ostatní moc těší. Podle ní je jeho odkaz stále aktuální: „To, co se stalo za druhé světové války, se stává neustále. Stále umírají děti. Vlaky, které tehdy zařídil, by měly vyjíždět i ve středu. On totiž často říkává: Nic se nezměnilo!“

Foto: Petr Horník, Právo

Pamětnice

V úterý byla rovněž na prvním nástupišti v Praze odhalena socha od britské autorky Flory Kent.

Vytvořila objekt skládající se ze tří postav vymodelovaných podle skutečných osob - sira Wintona, vnučky jednoho ze zachráněných dětí a chlapce, podobajícímu se tříletému Hansimu, jenž přijel posledním vlakem do Anglie, bohužel však po několika dnech zemřel. „Wintonův čin byl ojedinělým paprskem světla v době hluboké temnoty,“ dodává.

Související témata:

Výběr článků

Načítám