Hlavní obsah

Z dětí s neléčenou poruchou pozornosti se stávají tyrani a násilníci

Právo, Stáňa Seďová

Výzkum domácího násilí, pátrající po vlastnostech násilníka, ukázal souvislost se syndromem ADHD v dětství, tedy poruchou pozornosti. V dospělosti se u neléčených pacientů, u nichž syndrom přetrvává, projevují sklony k násilí, především k týrání blízkých osob.

Foto: Robin Nelson, Profimedia.cz

Ilustrační snímek

Článek

„Přetrvávající syndrom ADHD se stává příčinným základem k týrání osob ve společném obydlí,“ tak zní závěr Evy Hurychové, autorky výzkumu a členky Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Úřadu vlády ČR.

Po pěti letech výzkumů, kdy mimo jiné vyzpovídala padesát obětí domácího násilí, a v rámci navazujícího výzkumu, v němž potvrdilo její zjištění dvacet expertů na danou problematiku, došla autorka studie k něčemu, co doposud nikdo přímo nespojil.

Špičkoví experti se u otázky, zda může být přetrvávání povahových rysů ze syndromu ADHD důvodem k páchání domácího násilí, stoprocentně shodli
Eva Hurychová, autorka výzkumu

„Více než deset let pomáhám obětem domácího násilí. Společně jsme často hledali důvody, které tyrana vedou k jeho násilnickému chování. U případů, kde nebyla žádná závislost – alkohol, drogy, gamblerství, chorobná žárlivost či sociální prostředí – jsem pátrala po jiných faktorech a spouštěčích, až se dá říci, že jsem ho našla,“ vysvětlila svou motivaci k výzkumu Hurychová.

„Nechci samozřejmě zjištění generalizovat. Ne každý pachatel domácího násilí prodělal v dětství ADHD, ale rozhodně se nejedná o zanedbatelné spektrum. Navíc špičkoví experti se u otázky, zda může být přetrvávání povahových rysů ze syndromu ADHD a jeho komorbidních diagnóz (výskyt dvou a více psychických poruch u jednoho pacienta, pozn. red.) důvodem k páchání domácího násilí, stopro­centně shodli,“ zdůrazňuje hodnocení výsledků odborníky autorka výzkumu.

V ČR asi šest procent dětí

Primář dětské a dorostové psychiatrie Všeobecné fakultní nemocnice Praha Ivo Paclt upozorňuje na to, že výsledky výzkumu by měly vést především k tomu, aby rodiče dětí s poruchou pozornosti včas vyhledali psychiatrickou pomoc.

„ADHD je porucha pozornosti s hyperaktivitou, to důležité je právě ta porucha pozornosti. Není to tak, že by každé hyperaktivní dítě trpělo ADHD. Takové dítě se vrtí, je nepřizpůsobivé, agresivní, impulzivní. Je nesmírně důležité, aby byla diagnostikována porucha co nejdříve. U poloviny pacientů je totiž zvládnutelná terapeuticky farmakologicky,“ vysvětlil Paclt.

Otázka, na kterou žádný z odborníků neumí zatím odpovědět, je, kolik dětí s ADHD si nemoc přenese do dospělosti.

Častější u chlapců

„U nás odhadujeme počet nemocných dětí s ADHD na pět šest procent. Podle českých průzkumů si to může přenést do dospělosti až 60 procent lidí s touto diagnózou, britské studie hovoří dokonce o 85 procentech. Dospělí už nechtějí být sledováni, takže získat takové číslo je velmi obtížné. Většinou se to láme mezi čtrnáctým a patnáctým rokem. Čím vyšší je inteligence jedince, tím se dá říci, že je nižší riziko přenosu,“ popisuje věhlasný psychiatr.

Problém podle expertů je, že rodiče přicházejí s dětmi trpícími poruchou pozornosti s hyperaktivitou pozdě. Onemocnění je přitom přibližně ze 75 procent dědičné, trpí jím třikrát častěji chlapci než dívky.

„Projevy chování s poruchou ADHD pozorujeme už u předškolních dětí. Agrese a šikana se projevují v mateřských školkách. Bohužel rodiče vůbec netuší, co si s takovými dětmi počít, kam se mají obrátit. Nebo že mají vůbec problém. Přitom začne-li se pracovat už s takto malými dětmi, dosáhneme poměrně rychle úžasného posunu,“ zdůrazňuje Blanka Ptáčková, speciální pedagožka s více než třicetiletou praxí na základních školách a v soukromé praxi.

Výběr článků

Načítám