Článek
Z prodlouženého víkendu se úspěšná mladá podnikatelka vrátila na vozíku. Lékaři jí nedávali šanci na zotavení. Ale Lucie už téměř rok bojuje a věří, že znovu chodit bude.
Musela jsem si zaplatit soukromé letadlo, které mě za 250 tisíc korun transportovalo do Prahy
„Když jsem ráno vycházela na lodi z kajuty na snídani, uklouzla jsem na schodišti a dopadla z horní paluby přímo na hranu posledního schodu. Ne že bych ty schody sjela, ale vyloženě jsem z výšky spadla na záda,“ vzpomíná Lucie na loňský 23. srpen.
„Bylo nás tam deset a nikdo v tu chvíli nevěděl, co má dělat. Všichni mě chtěli hned přenášet, ale já jsem od první chvíle necítila nohy, takže jsem je jen prosila, ať se mnou nehýbou a zavolají záchranku. V tu chvíli zavládla ještě větší panika, protože nikdo v cizí zemi samozřejmě neznal číslo.“
Linku 112 nebo 194
Každý, kdo se do podobné situace v Evropě dostane, by měl nejprve vytočit linku 112, jednotné evropské číslo tísňového volání. V Chorvatsku je pak záchranná služba k dispozici na čísle 194 a policie na lince 192.
Maminka dvou dětí ochrnula ze dne na den na půlku těla kvůli mrtvici
Než se Lucii dostalo ošetření, uběhly dlouhé dvě hodiny. Po celou dobu trpěla velkými bolestmi, nohy vůbec necítila. V nemocnici jí odoperovali roztříštěný obratel.
Verdikt chorvatských lékařů nezněl ale původně tak beznadějně. Utrpěla spinální šok – stav, který vzniká po naražení nebo porušení míchy, který podle lékařů měl do tří týdnů odeznít. Nyní, téměř rok od úrazu, je Lucie stále upoutána na invalidní vozík.
„Hospitalizována jsem byla v chorvatské nemocnici pět dní. Problém byl transport, má pojišťovna mi nabídla klasickou linku, ale já nemohla ještě další tři měsíce sedět, takže to nebylo možné. Musela jsem si zaplatit soukromé letadlo, které mě za 250 tisíc korun transportovalo do Prahy. Dva měsíce jsem strávila v motolské nemocnici, další tři pak v Rehabilitačním ústavu Kladruby,“ popsala redakci Práva Lucie Čihulová následný boj.
Byl to ale jen začátek dlouhé anabáze. „V Motole mi řekli, že mícha byla tak utlačená, že už chodit nebudu. Ale s tím jsem se nechtěla smířit.“
Proti prognóze se postavila
Nyní třikrát týdně absolvuje komplexní čtyřhodinové cvičení, jehož součástí jsou dvě hodiny robotické rehabilitace nejmodernějším přístrojem, který simuluje lidskou chůzi na Neurorehabilitační klinice Axon.
„Lokomat mi poskytuje jediný přirozený pohyb, kterého se mi dostává, proto je pro mě velmi přínosný. Automaticky mi zapojuje svaly, které bych jinak musela dlouho cvičit. První velký úspěch byl, že jsem se z vozíku sama postavila. Citlivost nohou se posunula. Je to lepší, ale vím, že jen díky tomu, že tak cvičím. Kdybych nerehabilitovala tak intenzivně, nepohnu se. Může trvat ještě dva roky, než udělám krok, ale já věřím, že to snad půjde, možná i dřív,“ doufá mladá podnikatelka.
Té se ještě před úrazem podařilo v Praze vybudovat prosperující agenturu na pořádání společenských akcí. Úraz ji však, i přes její bojovnou povahu, o mnohé připravil.
V šesti měsících podstoupil Vašík tři operace srdce. Bez kardiostimulátoru by nepřežil
„Půlrok jsem strávila po nemocnicích, a když jsem se konečně vrátila domů, byl vyhlášen nouzový stav, což psychice moc nepřidá. Od té doby jsem nezačala normálně společensky žít. A to mi chybí nejvíc, vždyť mě to živí. Každý se ptá, jak jste na tom zdravotně, ale jestli se netrápíte sociálním vyloučením nebo smutkem, to už nikoho nezajímá,“ svěřila Právu své pocity Lucie.
Výdaje za léčbu a častější rehabilitace si zvládá hradit sama. Ale její zkušenost jí v mnohém otevřela oči, i přes svou situaci se rozhodla pomoci těm, již její osud sdílejí, ale nedokážou si pomoci sami.
Zájemci, kteří chtějí podpořit ty, kdo si nedokážou náročnou rehabilitaci hradit z vlastních zdrojů jako Lucie, mohou poslat dar na transparentní účet 2601572011/2010, který je spravován Nadačním fondem AXON.