Z čeho vychází Benešová: Návrh na kárnou žalobu Zemana napadá jeho zaujatost

Návrh obdržela ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO), která mimo jiné i na jeho základě míní podle svých slov skutečně podat na Zemana kárnou žalobu kvůli jeho „porušení zákona“, jak ve středu řekla Právu.

Zároveň však odmítla, že by mezi nimi šlo o problém v osobní rovině. „Od 9. dubna jsem s ním (se Zemanem) vůbec nekomunikovala,“ pravila Benešová.

Společnost Imex Group měla v pronájmu oba sklady ve Vrběticích, které v říjnu a v prosinci 2014 explodovaly, přičemž při prvním výbuchu zahynuli dva její zaměstnanci. Do trestního řízení v této kauze se pak připojila jako poškozená strana.

Její právník Ondruš v nynějším návrhu, jehož kopii má Právo k dispozici, o nejvyšším žalobci tvrdí, že se dopustil kárného provinění podle zákona o státním zastupitelství a „ohrozil důvěru v odbornost a nestrannost postupu státního zastupitelství“.

Vytýká mu veřejné vystoupení z 19. dubna na Úřadu vlády ČR, kde se Zeman podrobněji vyjádřil ke kauze Vrbětice včetně podezření, že za výbuchy mohli stát agenti ruské vojenské tajné služby GRU.

Nejvyšší žalobce podle Ondruše na tiskové konferenci nejenže sdělil neveřejné informace z probíhajícího trestního řízení, ale vůbec prý neměl o případu ze své pozice hovořit. To prý nestrannost postupu státního zastupitelství v kauze Vrbětice „více než zpochybnilo“.

Zemanem vedené Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) totiž v případu nevykonává ani dozor, ani dohled nad kauzou. To dělá Krajské státní zastupitelství v Brně a jemu nadřízení olomoučtí vrchní žalobci.

„Poškozený nikterak nezpochybňuje právo dozorového či dohledového státního zástupce informovat veřejnost o stavu řízení v konkrétní neskončené trestní věci, vznáší však zásadní protest proti tomu, aby do tohoto řízení vstupovali věcně, místně či funkčně nepříslušní státní zástupci, a to i v případě, kdyby jím byl sám nejvyšší státní zástupce, který k takovému jednání není příslušný,“ napsal Ondruš do podnětu pro kárné řízení se Zemanem.

Podle něj jde o „pochybení Pavla Zemana“, které má velmi závažné důsledky, a to i zahraničněpolitické.

Zemana v dokumentu kritizuje i kvůli tomu, že hovořil o živém případu, který ale po jeho případném odložení může z pozice nejvyššího žalobce podle zákona jako jediný přezkoumávat.

„Pokud Pavel Zeman pochybil tím, že bez zákonného oprávnění vstoupil do konkrétní neskončené věci, kde následně může vykonávat svoji pravomoc nejvyššího státního zástupce po jejím skončení, pak zásadním způsobem zpochybnil svoji nestrannost a nezávislost ve vztahu k věci,“ tvrdí Ondruš.

Zaráží ho prý také, že v jiných případech Zeman opakovaně odmítl jakkoli komentovat probíhající trestní řízení s odůvodněním, že NSZ ve věci nevykonává dozor či dohled. Pokud prý byly požadavky na jeho veřejné vystoupení k případu, měl je podle právníka razantně odmítnout.

„Tím, že se v této jediné věci za celou dobu působení ve funkci (přes deset let, pozn. red.) k takovému postupu odhodlal, projevil svůj zájem na věci samé,“ myslí si Ondruš.

Požaduje proto, aby byla objasněna Zemanova motivace k takovémuto kroku. Zda nebyla osobní, aby zabránil například svému odvolání z funkce.

Ministryně by se podle něj měla zaměřit i na ty státní zástupce, kteří Zemanovi neveřejné informace poskytli či jej k veřejnému vystoupení vyzvali.

Sám nejvyšší žalobce ve středu ve vyjádření pro Právo nepřímo pochybení odmítl s tím, že jednal stejně jako jindy.

„V tzv. kauze Vrbětice se primárně postupovalo při podávání informací jako v každé jiné kauze, totiž hodnotilo se, zda je dán veřejný zájem na informování veřejnosti. Dozorový státní zástupce dospěl k závěru, že tento zájem je dán. Krajské státní zastupitelství v Brně sepsalo informace, které bylo možné zveřejnit, a tyto zaslalo nejvyššímu státnímu zástupci, aby je jako hlava soustavy státního zastupitelství reprezentující veřejnou žalobu navenek zpřístupnil veřejnosti,“ napsal Právu Zeman.