Wintr: Obstrukce ničí demokracii a vládu lidu

Obecně považuji obstrukci za nelegitimní. Měl by to být výjimečný nástroj, který lze přirovnat k právu na odpor v případě, že všechny ostatní prostředky selžou. Ale v této situaci určitě nejsme.

Máme zavedenou demokracii, ve které vládne většina. Ale menšiny jsou chráněny např. tím, že pokud považují některý zákon prosazený většinou za protiústavní, tak se mohou obrátit na Ústavní soud, aby to přezkoumal.

Je nesprávné, aby se zneužíváním jednacího řádu bránilo realizaci základního demokratického principu, že vládne lid. A za vládu lidu se považuje vláda většiny.

Nějaké prostředky má, např. že zkrátí řečnickou dobu nebo bude hlasovat o přestávkách. Ale už se dlouhodobě ukazuje, že jednací řád neposkytuje proti obstrukci účinnou obranu. Když obstruuje vícero odhodlaných poslanců, tak mohou chod Sněmovny významně narušit.

Řešením by byla změna jednacího řádu. Západní země k racionalizaci jednacího řádu už postupně došly. Británie už na konci 19. století, německý parlament v 60. letech, rakouský v 90. letech. A nás to čeká taky.

Čím dříve reformu jednacího řádu uděláme, tím lépe. Protože nefunkční parlament poškozuje demokracii jako celek, neboť veřejnost brzy začne považovat za nefunkční celou demokracii.

Neřekl bych, že pravidla, která umožňují obstrukci, chrání menšinu. Obstrukci umožňuje hlavně široká možnost každého poslance vystupovat ke každému bodu i opakovaně a také diskriminační možnost přednostních řeční­ků (například předseda klubu a předseda strany) vůči ostatním poslancům mluvit bez omezení.

Zvláště přednostní právo podle mého nemá reálné opodstatnění a mělo by být omezeno. Na druhou stranu parlament nesmí být jen mašina na odhlasovávání zákonů a opozice musí mít dostatečný prostor k plnění svých úkolů: ke kritice a kontrole vlády a k předkládání alternativ. Proto by měl být jednací řád nastaven tak, aby opozice měla možnost nějaké téma nastolit.

To nevím, ale bylo by to dobré, protože stav Sněmovny je dlouhodobě neuspokojivý. Zhor­šuje se to zhruba od roku 2008. Problémy se už dostatečně obnažily a jsou bez změny jednacího řádu neřešitelné.

Mně vyšla kniha Proměny parlamentní kultury, kde probírám fungování české Sněmovny mezi roky 2010 a 2021, ukazuji tam bezvýchodnost situace a navrhuji změny inspirované okolními státy, které by byly prospěšné pro většinu i menšinu.

Většina by si mohla stanovit plán schvalování zákonů a opozice by mohla nastolit svá témata. V tom dnes vládní většina může opozici zabránit tím, že neschválí program nebo nezařadí opoziční body. Bylo by to něco za něco, ale je potřeba od většiny, aby sebrala odvahu a změnu prosadila.

Nevím, jestli proti odhodlané opozici mají šanci vyhrát jen s trpělivostí, protože opozice má řadu možností, jak obstruovat.