Vztah Zemana k ČSSD postupně přerostl ve vzájemný odpor

Zeman převzal ČSSD v roce 1993 po předsednictví exilového politika, Čechoameričana Jiřího Horáka. Stranu, která ve volbách v roce 1992 získala necelých sedm procent, přivedl Zeman za čtyři roky do parlamentu s 26,4 procenta. Další předčasné volby v roce 1998 soc. dem dokonce vyhrála a Zeman, posílený opoziční smlouvou s ODS, vkročil do Strakovy akademie hlavním vchodem, jak dříve sliboval.

Zeman platil za brilantního rétora, který své spatra pronášené proslovy často prošpikovával bonmoty a různými citáty. Nevyhnul se ani invektivám, kterými už tehdy častoval i své spolustraníky. Někdejšího prvního místopředsedu 1997 Karla Machovce (který se nyní do vedení strany vrátil) nazval v roce 1997 „koulí na noze ČSSD“, slovní výpady směřoval i k tehdy populární političce soc. dem Petře Buzkové, jiné činovníky označoval za „neschopné vyžírky“.

Když poté odešel na Vysočinu, kritikou nešetřil ani směrem ke svému nástupci Vladimíru Špidlovi či pozdějšímu předsedovi a premiérovi Stanislavu Grossovi, který Zemanovi v roce 1993 pomohl do vedení strany a o němž se za Zemanovy éry mluvilo jako o korunním princi ČSSD.

V roce 2003 se Zeman pokusil kandidovat na prezidenta, ale v tajné volbě získal pouze hlasy 78 poslanců a pěti senátorů. Bylo zřejmé, že jej nevolilo mnoho členů soc. dem, za niž kandidoval. Místopředseda Gross Zemanův neúspěch okomentoval slovy „operace Důchodce skončila“.

Zeman poté tvrdil, že má dokonce jmenný seznam „27 zrádců“ z řad soc. dem, kteří mu nedali hlas. Figurovali na něm nejen Špidla a Gross, ale například i pozdější ministr zahraničí a kultury za ČSSD Lubomír Zaorálek.

Když otěže v ČSSD v roce 2005 převzal Jiří Paroubek, zdálo se, že se Zeman začíná se stranou, kde byl stále členem, opět sbližovat. Netrvalo ale dlouho a expremiér se ke svému nástupci začal vyjadřovat velmi kriticky. Za jejich rozkolem stály i léta se táhnoucí spory ohledně Lidového domu. Paroubek tehdy Zemana obvinil, že sjednal nevýhodnou smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem.

Zeman nakonec v březnu 2007 z ČSSD vystoupil a o tři roky později se pokusil kandidovat do Sněmovny za novou Stranu práv občanů – zemanovce (SPOZ). Jedno z volebních hesel, které měl tehdy Zeman na plakátech, bylo „Nechceme Paroubka“. Tehdy se ale SPOZ umístila těsně pod pětiprocentní hranicí, čímž ubrala procenta soc. dem, a Zeman tak odložil svůj politický comeback na rok 2013, kdy zvítězil v prezidentské volbě.

ČSSD tehdy nasadila velkého Zemanova kritika, senátora Jiřího Dienstbiera, jemuž Zeman v kuloárech přezdíval „vzteklé štěně“.

Během prezidentského mandátu Zeman ČSSD nešetřil. Když v předčasných volbách v roce 2013 ČSSD pod vedením Bohuslava Sobotky zvítězila s dvaceti procenty, tedy s mnohem hubenějším výsledkem, než se čekalo, sešel se v Lánech se členy protisobotkovského křídla a plánovali, jak předsedu svrhnout. „Lánský puč“ však Sobotka ustál a stal se premiérem.

Napjaté vztahy mezi oběma politiky vyvrcholily v květnu 2017, kdy Sobotka po sporech s tehdejším ministrem financí za ANO Andrejem Babišem avizoval, že podá demisi, což si nakonec rozmyslel, a přinesl Zemanovi na Hrad pouze návrh na odvolání Babiše. Zeman však pojal schůzku jako rezignační ceremoniál a svou holí Sobotkovi ukazoval, kam si má stoupnout.

Sobotkův nástupce v čele ČSSD Jan Hamáček se sice pokoušel vztahy se Zemanem urovnat, ten však s padajícími preferencemi strany dával vždy přednost spojenectví s Andrejem Babišem, který voliče soc. dem postupně pohltil.