Článek
„Šlo už o vysokoškoláka, který trpěl cukrovkou a podle svých slov byl bisexuál. Jenomže chtěl vyhovět mamince a stát se heterosexuálem. Po dvou letech boje s tímto problémem nenašel jiné východisko než spáchat sebevraždu. Oběsil se,“ vzpomíná na velmi bolestný případ muže, který hledal pomoc jak u psychiatrů, tak u sexuologů, Petra Uhlíková, psychiatrička z VFN.
Jak na psychiatrické klinice, tak v sexuologických poradnách řeší lékaři se svými pacienty sexuální orientaci velmi často právě okolo sedmnácti let věku. „Tehdy dochází k takzvanému přijetí. I když pacienti sami často řeknou, že to vlastně vědí už dávno, třeba od dvanácti let,“ potvrzuje lékařka psychiatrické kliniky.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Chybí diskuse, lidé se nemají čeho chytit
„Češi jsou relativně shovívaví, pokud jde o nesezdané páry, gay a lesbické páry nebo nevěry. Na druhou stranu se však o těchto závažných problémech v rodině nediskutuje. Chybí tu rodičovská sexuální výchova, ve smyslu seznamování se s hodnotami. A ve škole? Tam je to ještě horší. Když měli sexuální výchovu zavést jako povinný předmět, málem kvůli tomu prvně padla Nečasova vláda. Takový člověk se pak nachází v obtížné pozici, ale nemá se takříkajíc čeho chytit,“ popisuje prostředí, z něhož pak vycházejí zoufalí mladí lidé, sexuolog Ondřej Trojan.
Do ordinace k němu chodí dospívající, kteří se tady ujišťují o své sexuální orientaci. Často to však jsou také rodiče, kteří chtějí svého potomka napravit nebo se vzájemně obviňují, čí je to chyba.
Transsexualita: musí se řešit brzy
„Rodiče třeba přijdou s tím, že jim syn řekl, že je homosexuál, a chtějí po mně, abych ho přesvědčil o opaku. Já se jim snažím vysvětlit, že oni za to nemohou. Že to kupříkladu není následek jejich rozvodu a že menšinová sexuální orientace dítěte v jejich životě nic neznamená. Žijeme v Evropě, ne v Africe, kde jsou za to pronásledováni,“ popisuje svou praxi sexuolog.
Mladé pacienty z homosexuality samozřejmě neléčí, ale poskytne jim podporu a pomůže s přijetím sebe sama. „Samozřejmě tu mohou projít testy, při nichž se měří sexuální reaktivita. Nicméně většinou jim pomáháme po psychické stránce, aby se se svou orientací naučili žít,“ vysvětluje Trojan.
Závažnějším problémem je transsexualita, kdy za sexuologem přijde rodič s mladším dítětem, které se cítí být například chlapcem, ale tělo má dívčí. „V těchto případech je nutné, aby začala léčba brzy. Nejprve psychoterapie, pak léky − hormony, a až dosáhne plnoletosti, následuje operace. Ideální je s tím začít v předpubertálním věku, odsouvá-li se tento problém do dospělosti, dochází k poškození pacienta. Léky zabrání tomu, aby se plně rozvinuly sekundární sexuální znaky, například u dívek růst prsou, nebo ochlupení u chlapců,“ vysvětluje sexuolog s tím, že kdysi léčil teprve desetiletou dívku, již zasáhl růst prsou natolik, že se pokusila o sebevraždu.
„Dodnes nevím, jak to s touto dívkou dopadlo. Těsně před léčbou zmizela. Přitom žila s maminkou, která byla velmi vstřícná, i léčba jí byla schválena,“ vybavuje si lékař a upřesňuje: „Pacient, jenž projde takovouto léčbou, stejně musí ještě po dosažení plnoletosti požádat o souhlas k operaci u komise ministerstva zdravotnictví. Ta zákrok musí schválit,“ doplňuje Trojan s tím, že operaci už pak hradí pojišťovna. Případy transsexuality řeší ročně maximálně tři.
Nejčastěji jeho pomoc přitom vyhledávají muži s poruchou erekce nebo předčasnou ejakulací a ženy s bolestmi při pohlavním styku a nemožností dosažení orgasmu.