Jak se v seriálu Devadesátky vidí tehdejší kriminalisté

Právě Douchovi podřízení nakonec obvinili a dovedli až k odsouzení pachatele takzvaných orlických vražd, o nichž pojednávají díly seriálu Devadesátky. On jako šéf vyšetřovačky byl navíc i u toho, když ostravští báňští záchranáři objevili v červenci 1995 na dně orlické přehrady první sud s jednou z obětí orlických vrahů.

Redakci Práva nyní Doucha přiblížil, co v seriálu bylo přesně podle skutečnosti a kde autoři použili uměleckou licenci.

„Z reality těch případů je sebraná kostra, kterou napsal život, a sama o sobě je velice zajímavá. A na ni autoři nabalili svůj pohled, své příběhy tak, aby to bylo pro diváky zajímavé. Nemám s tím problém, ani se spoustou těch nepřesností, které tam jsou,“ řekl Právu Doucha.

Připomněl, že orlické vraždy však objasnili kriminalisté z pražské mordparty, především dva detektivové Jan Štoček a František Havlovič. Oba jsou také předobrazem dvou hlavních hrdinů seriálu: Václava Plíška a Františka Tůmy.

„V případě orlických vražd dostali tu kauzu až do fáze, že se angažovali potápěči Báňské záchranné služby ČR a že se začalo propátrávat dno orlické přehrady, právě tito hoši z pražské operativy, a nikdo jiný,“ uvedl Doucha.

Chápe, že autoři seriálu v čele se scenáristou a někdejším šéfem pražské mordparty Josefem Marešem mají právo na jakousi uměleckou licenci, kterou podle něj poměrně dost použili. „Například při vykreslování jednotlivých charakterů těch osob. Protože znám oba detektivy, kteří všechno objasnili, tak vím, že jsou tady vykresleni poněkud nepřesně,“ řekl.

„Především bych se ohradil proti tomu, že jeden z těch detektivů v určité fázi začal spolupracovat s ruskojazyčnou mafií. To prostě nepřipadá v úvahu. Ti kluci byli perfektní policisté do poslední chvíle, co sloužili,“ narážel Doucha na seriálovou postavu detektiva Františka Tůmy, jehož předobrazem byl policista Havlovič.

Stejně tak podle něj jsou zavádějící v jednom díle Devadesátek například pokusy o vtipy v souvislosti s údajným špatným a pomalým řízením auta detektivem Plíškem, ve skutečnosti Janem Štočkem. To zarazilo i Právem osloveného někdejšího člena mordparty.

„Dělají tam z něj úplně zbytečně blbce, stejně tak z těch báňských záchranářů, s jedním z nich se měl v tom seriálu dokonce poprat. Není to pravda. Navíc ti záchranáři jsou tam popsáni jako nějací omšelí starší pánové, ale ve skutečnosti šlo o mladé chytré kluky ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti let, s kterými policie skvěle vycházela,“ řekl někdejší policista.

Ten rovněž odmítl seriálovou verzi o problémech pražských detektivů sehnat na výlov sudů s oběťmi orlických vrahů potápěče, kteří zvládnou hloubku větší než třicet metrů.

„Takový problém se tam tehdy neřešil. Ostravští záchranáři měli prostě nejlepší vybavení a dost lidí na to, aby policii s těmi sudy pomohli,“ podotkl někdejší detektiv.

Doucha nicméně seriál brání v tom smyslu, že jde o kvalitní detektivku s dobře vykreslenými postavami.

„Je tam hodně umělecké licence, ale diváka to nezajímá, protože není ten seriál chápán jako hraný dokument. Faktem je, že tam používají různé zkratky, dávají dohromady kauzy, které spolu ani zdánlivě nesouvisely. Je to ale koukatelné, má to náboj, napětí, pro diváka je to příznivé. Osobně mě však zarazilo, že tam jsou přímo jmenovaní pachatelé, podezřelí a svědci,“ podotkl Doucha.

Doplnil, že ten, kdo tu kauzu zná, musí licenci autorů akceptovat, což on sám učinil.

A s úsměvem bere podle svých slov i to, jak autoři vykreslili jeho samotného v podobě seriálové postavy šéfa středočeských vyšetřovatelů Otakara Duchoně. Má prý pochopení pro scenáristu, který si ho zřejmě vykreslil tímto způsobem.

„S autorem scénáře Marešem jsem se ale prakticky vůbec neznal. Viděl jsem ho jen jednou na tom pontonu s jeho tehdejším šéfem Jiřím Markovičem. A ne, nejsem vůbec uražen, jak mě tam popsal,“ poznamenal Doucha.

Mareš sám se stal předobrazem seriálové postavy mladého vyšetřovatele Tomáše Kozáka, který se podle děje výrazně podílel na objasnění orlických vražd a z jeho hlavy prý vyšel nápad pátrat po sudech v přehradě.

Podle Právem osloveného bývalého detektiva ale Mareš alias Kozák nehrál v případu orlických vrahů takřka žádnou roli a podnět hledat sudy v přehradě prý přišel odjinud v rámci pražské policie.

Také Doucha prý Mareše zaregistroval snad jednou či dvakrát jen jako doprovod Markoviče. Jako pražský vyšetřovatel neměl Mareš podle Douchy v případu žádnou roli.

„Tam se ještě žádné vyšetřovací úkony nedělaly. Teprve až se vytáhl sud a bylo jasné, že se začne stíhat ta skupina kolem hlavního organizátora vražd Karla Kopáče, tak se dohodlo, že to budou stíhat vyšetřovatelé ze Středočeského kraje, a nikoli z Prahy, která tam tedy po vyšetřovací linii nedělala nic,“ upozornil Doucha.

Doplnil, že po operativní stránce udělali veškerou práci, která vedla k objasnění případu, pražští detektivové Štoček a Havlovič, tu vyšetřovací už pak vedli Douchovi podřízení. „Vzali to naprosto v pohodě, že jsme to převzali my. Měli jsme výborné vztahy. Jejich práce jsem si nesmírně vážil,“ vyzdvihl oba detektivy Doucha.

Jeho samotného v seriálu autoři pojmenovali jako plukovníka Duchoně a popsali jako šéfa, který jen z dálky z auta s cigaretou v puse dohlížel bez většího zájmu na pátrání po sudech.

„Zase je to veliká licence. Takhle to samozřejmě nebylo. Všichni jsme čekali, co se stane a zda se podaří aspoň nějaký sud z toho dna dostat, protože na tom záviselo, jestli ta kauza bude, či nebude pokračovat dál. Dokud nebyl přímý důkaz, tak to všechno mohly být jen pohádky podsvětí,“ poznamenal Doucha.

Odmítl, že by seděl jen v autě, byl podle svých slov opakovaně na pontonu na přehradě, z kterého se spouštěli potápěči a na který se pak vytahovaly sudy.

„Velice dobře si pamatuji na první z nich. Tehdy jsem na pontonu byl s Markovičem a po vytažení prvního sudu jsme se dohodli, že to vyšetřování povede naše středočeská vyšetřovačka, a nikoli Praha,“ přiblížil Doucha s tím, že o tehdejší domluvě koluje i jedna vtipná historka.

„Šíří ji můj přítel Markovič, který říká, že mi tu kauzu prodal za flašku rumu, kterou pak nakonec ze mě i vytáhl. Ale faktem bylo to, že já jako Středočech jsem měl volné kapacity na tu kauzu, Markovič jako Pražák byl zavalen násilnou kriminalitou. On uvítal, že si případ vezme Středočeský kraj a že jeho lidem se uvolní ruce na jiné kauzy,“ nastínil Doucha.

On a jeho lidé prý tedy nakonec hráli v případu aktivní, vyšetřovací roli. Přesto se v seriálu objeví opakovaně kritika na adresu právě středočeských kriminalistů v tom smyslu, že v minulosti podcenili prověřování zmizení jedné z obětí orlických vrahů, podnikatele Aleše Katovského, jehož případ původně řešili.

Dokonce prý Duchoňovi (Douchovi) lidé nevyslechli nějakého důležitého svědka.

„Považuji to za určitý projev nekolegiality ze strany někoho, kdo si chtěl s tou středočeskou vyšetřovačkou vyřídit účty. Ale netrápí mě to,“ komentoval to Doucha.

„Skutečně jsme ale tehdy to zmizení Katovského neobjasnili, podařilo se to až pražským kolegům v souvislosti s orlickými vraždami, to všechna čest. V žádném případě jsme my ale nic nepodcenili, nevynechali,“ bránil své někdejší podřízené Doucha.

V seriálu se také objevila informace, že pražské detektivy přivedl jako první na stopu orlických vrahů Petr Chodounský, který byl později jako člen této skupiny dokonce pravomocně odsouzen ke čtrnácti letům vězení za podvody, nikoli za vraždy.

„Také mě to malinko zarazilo. Vím, že Chodounský pak byl opakovaně vytěžován operativou a vymlouval se na to, že o těch činech sice věděl, ale že je nehlásil, protože měl strach o život. Ale myslím si, že je to spíš zase licence než skutečnost,“ míní Doucha.

A v podobném duchu hovořil i bývalý detektiv pražské mordparty. Chodounský podle něj sice přispěl následně svou výpovědí k odsouzení hlavních aktérů kauzy, tedy Kopáče, vykonavatele vražd Ludvíka Černého a také Vladimíra Kuny, ale od něj prý prvotní a ucelené informace nepřišly.

Ty se nejprve objevily z podsvětí na severu Čech, kde měl své osobní vazby Černý. Toho policie navíc podezřívala, že zastřelil v centru Liberce 1. června 1993 opět samopalem Škorpión kosovského Albánce zvaného Frenkie. Z této vraždy ale nebyl nikdy Černý obžalován.

Kdo ale s policisty mluvil o pachatelích a možných obětech jako jeden z prvních, byl podle bývalého kriminalisty Lumír Werner, majitel posilovny, kam mimo jiné chodili Kopáč s Černým, ale i jejich pozdější oběť Katovský. V seriálu to je právě Werner, který Chodounského přivedl za policisty, aby jim o vraždách i sudech v Orlíku řekl.

„Ve skutečnosti ale mluvil nejdřív sám Werner, protože se taky bál o život a že je na něj objednávka,“ sdělil Právu bývalý detektiv.