Výrobní licenci na BVP musí mít stát, aby nebyl vydíratelný, trvá na svém Černochová

Čas na vyjednávací týmy tlačí, protože cena 51,584 miliardy za 210 kusů je podle memoranda garantovaná jen případě, že bude smlouva podepsaná do konce června.

„Já budu pevně věřit, že to dobře dopadne a že se budou moci naši vojáci těšit na nová bojová vozidla pěchoty,“ řekla ministryně. „V poslední dvou týdnech byla jednání dlouhá a těžká,“ přiznala Černochová, „musíme vyřešit nejen životní cyklus, ale i licence.“

Když nebude ošetřená licence, Česko to podle ní za deset patnáct let doběhne. „Když pak potřebujete udělat modernizaci, nakoupit nějaký nový komponent, pokud licenci nedržíte jako stát nebo ji nedrží nějaký státní podnik, tak jste absolutně závislí na soukromém dodavateli. Tomu jsme se chtěli jako Česká republika vyhnout,“ odmítla možnost, že by výrobní licence byla v držení soukromé zbrojařské firmy.

Černochová dala jasně najevo, co požaduje: „Chceme, abychom licenci drželi my, aby nebyla v soukromých rukou, aby do toho Česká republika mohla zapojit více český obranný průmysl, ale za našich podmínek. Podmínky si nemohou klást lidi z byznysu. I když se snažím se soukromým sektorem velmi spolupracovat, tak ne za cenu toho, že se stane náš resort vydíratelným ze strany soukromých firem. Já zastupuju stát.“

Ministryně nechce, aby se šetřilo za každou cenu, protože se to podle ní ve výsledku nevyplatí. „Armáda je podvyživená, podfinancovaná, její vnitřní dluh byl k roku 2010 něco přes 100 miliard korun. Všechny vlády, včetně vlád, na kterých participovala ODS, udělaly z armády trošku fackovacího panáka. Když se někde hledaly zdroje pro to, aby se mohlo přidat učitelům, aby se mohlo dát více peněz do zdravotnictví, tak se vždycky škrtalo v armádě. Zažívali si to všichni ministři, i ten poslední, kdy mu komunisté sebrali z rozpočtu deset miliard. Pak mu je vrátili, ale narušilo to akviziční plán,“ připomněla éru svého předchůdce Lubomíra Metnara (za ANO).

Kriticky se Černochová staví k seškrtávání zakázek, jež sice mohlo vypadat líbivě, ale bylo podle ní kontraproduktivní. „Vždy to naráželo na to, že to pak vyšlo mnohem dráže. Řeklo se, že koupíme místo 24 nadzvukových letounů jen dvanáct. Bezvadné, ale pak chyběly. Stejně tak bych mohla hovořit o pandurech, kdy se šlo na kompromis a koupila se jich polovina proti tomu, co armáda požadovala,“ uvedla Černochová.

Topolánkova vláda rozhodla v roce 2009 zakoupit místo 240 jen 107 pandurů za 14,4 miliardy korun. Vyřazeny z nákupu byly velitelsko-štábní verze (KOVVŠ) a spojovací (KOVS). Protože chyběly, rozhodlo se v roce 2013 ministerstvo obrany objednat dalších 20 pandurů právě v těchto verzích, za 2,07 miliardy.

Černochová přiznala, že nákupy zbraní jsou komplikované: „Je to velký konkurenční boj mezi firmami a jde o velké peníze. Zažíváme to u bojových vozidlech pěchoty, při debatách o licenci, a asi to ještě zažívat budeme i u nákupu supersoniků, kde také mě fascinovala vyjádření švédského velvyslance, že nám něco dávají zdarma. Doteď jsme takovou informaci neobdrželi. Švédský ministr obrany, už druhý od té doby, kdy vedeme intenzivní jednání, se tomu směje, jako se tomu smál ten první, že nic takového nemají Švédové v plánu.“

„To, že se zbrojaři díky situaci snaží expandovat a skupovat menší firmy, se děje asi všude ve světě. Na druhou stranu si myslím, že by tu měla být míra přiměřenosti,“ řekla jasně ministryně.

„Měli bychom se jako Česká republika snažit o to, aby pro zbrojařské firmy, pokud mají domicil v této zemi, byla priorita tato země před jinými dodávkami, ze kterých mohou mít i více finančních prostředků. V tomto ohledu se nám to trošku snad i daří, ale některé výroky a vyjádření mě samozřejmě také netěší,“ dala najevo, co chce.

Ministryně také přiznala, že ani situace zbrojovek není kvůli různým evropským nařízením dobrá a že mají problémy s financováním: „Je to tak, nechci použít spojení zelené šílenství, ale některá omezení tu jsou. V rámci taxonomie byl zbrojní průmysl prohlášen za ten nejvíc špinavý, špatný a všichni se snažili společně mu házet co nejvíc klacky pod nohy. Teď se snaží to odsouvat v čase, protože se to nyní nehodí, chceme pomáhat Ukrajině a chceme v rámci pomoci i vyrábět (zbraně).“

Problémy však nezmizely: „Bohužel negativní přístup k zbrojařským firmám ze strany bank pořád trvá, byť už to není v takové míře, jako to bylo před třemi lety. Zejména zahraniční banky, kde má stát (ve kterém sídlí) nějakou účast, které nejsou čistě privátní, u těch jsou překážky stále ještě kladeny.“ Podotkla, že je to však více otázka na ministerstvo financí a že jednání v rámci EU probíhají a některé věci se daří odstranit.

Nedopadá to však jen na zbrojovky: „Týká se to i firem, které nejsou čistě zbrojařské, ale dodávají komponenty. I na ně se to vztáhlo, ale to je prostě špatně, snažíme se to napravovat, ale některé věci jdou pomaleji, než bychom si všichni přáli.“