Výrobce českých dronů: Nechápu, proč kupujeme izraelské rachotiny

Armáda si chce koupit nejstarší bezpilotní letoun, který je tu už skoro třicet let a má největší nehodovost. Je to uzavřený systém, do kterého již nepůjde integrovat další senzory, nebo hodně komplikovaně. Chce si pořídit něco, co ostatní státy už vyřazují a nahrazují novými typy. Na jedné straně chtějí koupit úplně nejmodernější stíhačku F-35 a na druhé straně nejstarší bezpilotní letoun, který je za zenitem.

To je, ale na základě těchto zkušeností Izraelci vyvíjejí nový model. Zásadní připomínka je, že armáda chce bojový typ, ale Heron 1 nikdy žádnou munici nenosil, nebo to alespoň není známo.

Další problém je s certifikací v NATO. V době, kdy ten letoun vznikl, neexistovala certifikace. Ta vznikla v posledních dvou letech. Heron je necertifikovaný a nesplňuje normu NATO, tzv. STANAG. A v českém vzdušném prostoru mohou létat pouze letouny certifikované českým Úřadem pro civilní letectví. Otázkou je, jak ho budou chtít dostat do provozu. Na výjimku?

To je na několik let práce, a když už výrobce sám uvedl, že výroba skončila a že začíná vyrábět nový typ, tak proč by kvůli ČR rozjížděl složitou certifikaci? To je úplný nonsens.

Mají na tři stroje vyčleněno 1,5 miliardy korun, to je násobek klasické tržní ceny. Letoun v této kategorii bez senzorů stojí jeden šest až sedm milionů dolarů. Se senzory deset milionů, což je 250 milionů korun. Navíc tam jsou náhradní díly a výcvik. K té ceně lze dojít. Ale neplatí, že obrana chce koupit starý letoun, který už nikdo nechce, aby dostala 50procentní slevu. Protože chce zaplatit stejnou cenu nebo víc, než kolik stojí moderní stroje konkurence.

Spadly jim desítky kusů, podle mého dnes více než polovina produkce je na zemi.

V té době, kdy to začínalo, to bylo standardní. A navíc bez nehod se neobejdete, protože nehody v letectví posouvají vývoj o hodně dál. V bezpilotním letectví je výhoda, že u nehod nejsou žádné oběti.

Neberu to jako negativum, protože je to poplatné době. Vyšetřuji nehody bezpilotních letounů, mám oprávnění od Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod a vím, že většina nehod není kvůli selhání techniky, ale lidí, jako v jakémkoli pilotovaném letectví.

Nejde jen o tento nákup, ale o celé bezpilotní letectvo v české armádě. Každá armáda potřebuje celý rozsah bezpilotních prostředků. Malé, střední i velké. Dnes mají čeští vojáci malé stroje Scan Eagle a Raven. Obrana tak přeskočila střední kategorii a vrhla se rovnou do nákupu většího bojového bezpilotního prostředku.

Je to jinak správné rozhodnutí, protože bezpilotní letouny mají budoucnost, ale je unáhlené a nekoncepční. Hlavně v otázce výcviku pilotů. Když to srovnám s pilotovaným letectvím, tak se vojenský pilot nejdříve cvičí v letadle Zlín, poté na L-39 a L-159 a teprve pak jde na gripen. A aby přešel pilot bezpilotního letounu z malého stroje na tunové letadlo, je sice možné řešení, které zřejmě ti nejlepší piloti zvládnou, ale je nešťastné.

Druhá věc je využití. Více než tunové letadlo, které má výhodu pouze v tom, že unese větší náklad, tedy munici, by armáda využila stroj střední kategorie, který zvládne všechny úkoly jako ten velký, ale je levnější a má mnohem nižší provozní náklady.

Určitě. V roce 2021 nás generální štáb a generál Opata požádali, abychom vyrobili letoun podle jejich požadavků. Zdarma jsme to z vlastní vůle udělali.

Týden jsme létali na Libavé a v zásadě to splnilo očekávání armády. Máme certifikace pro civilní užití a už přes rok pracujeme na vojenské certifikaci, takže by to nebyl problém.

Ale když armáda požádala ministerstvo obrany, aby zařídilo nákup, tak tam je ticho. Poslali jsme dopis ministryni obrany, že bychom se chtěli setkat. Ale bez odezvy. Komunikujeme s ministerstvy v různých zemích a vždy do 14 dnů nebo do měsíce dostaneme alespoň ze slušnosti odpověď, že se rádi sejdou nebo že mají jiné priority. Naše letadla nakupují okolní země, ale naše ministryně i její náměstci s námi nekomunikují.

Jasně, ať vyhlásí výběrové řízení. Toho se vůbec nebojíme, protože je v okolních zemích vyhráváme. Mohli by využít náš letoun jako výcvikovou platformu. Letoun Primoco nenosí pouze zbraně, všechny ostatní schopnosti má stejné nebo lepší, než má Heron 1.

To určitě ne. To je stejné jako jezdit na motorce nebo v tanku. Scan Eagle je modelařina. Teď si ale koupí letoun s rozpětím 15 metrů a nikdy přitom nezkoušeli vzlet a přistání z dráhy.

Náš letoun vzlétá i přistává totožně jako ten bojový stroj. Ekonomicky to také dává smysl, jeden náš stroj nevyjde ani na deset procent pořizovací hodnoty, za kterou teď chce obrana koupit jeden letoun.

Pro výcvik máme vlastní dvacetihektarové letiště v Písku s vlastním vyhrazeným prostorem. Primoco vyrábí většinu komponent včetně motoru. Máme letadla na čtyřech kontinentech, máme jasnou budoucnost. Nakupuje od nás Slovensko, má zájem Finsko, Norsko a Německo, ale Česko s námi nekomunikuje, a když to navrhneme my, tak je obtěžujeme.

Primoco vyrábí a dodává na plnou kapacitu. Máme odbyt a nejsme závislí na ČR. Teď vyrábíme okolo padesáti kusů ročně, směřujeme ke stovce. Naše meta je jeden denně, tedy kolem 250 ročně. Nechci, aby to vypadalo, že malá česká firma pláče, že se s ní někdo nebaví a že si armáda nechce pořídit čtyři nebo šest letounů.

To nás netrápí, ale nelíbí se nám, že ministerstvo obrany dlouhodobě zanedbává spolupráci s průmyslem v ČR. Přitom je tu spousta zajímavých společností, které vyrábějí elektroniku, radary nebo letadla. A jejich výrobky a služby armáda využívá minimálně. USA nebo Izrael využívají skoro jen výrobky z domácí produkce. U nás je to naopak.

Je nepochopitelné, že když máme produkt lepší než ostatní, tak nemají tu slušnost se přijít podívat a nechtějí alespoň otestovat české výrobky. Teď nemluvím jen o firmě Primoco.

Ale Izraelci nás do toho nepustí. Jednali jsme s oběma výrobci (Elbit a IAI) a je jasné, že když česká strana jednoznačně neřekne, že chce zapojení českého průmyslu, tak žádné nebude. Samotní Izraelci, když nakupovali podobnou technologii, tak chtěli 60procentní offsety. Ale pochybuji, že české ministerstvo řekne, že chce, aby výcvik a údržbu dělal český průmysl.

My tomu nevěříme, a proto se chystáme oslovit přímo premiéra Fialu a doufáme, že se zamyslí a způsobí nějakou změnu. Protože ministerstvo leccos píše, ale nekoná. Přitom sekce průmyslové spolupráce na ministerstvu má roční rozpočet 200 milionů.

Určitě bychom ty stroje dokázali servisovat. Hlavně jsme jediná organizace v ČR, která k tomu má vojenské oprávnění. Částečně bychom mohli zajistit i výcvik. Ale hlavně jde o to celé to zefektivnit. Je přece nesmysl někam posílat jedenapůltunové letadlo, když stačí 150kilový stroj. Na ministerstvu pořád mluví o koncepci, ale co teď vymysleli, to je proti zdravému rozumu.

Je to řešení, ale když se podíváte pořádně na státní podniky, tak uvidíte, že čím dál více degradují. Konkrétně LOM plnil úlohu, že opravoval ruské vrtulníky, které se ale postupně obměňují, a proto nebude mít brzy práci.

Primoco má ve výrobě stoprocentně letecké mechaniky. Jsou to všichni lidi od fochu, kteří přišli z armády, LOM, Aera nebo z GE Aviation. Tito lidé, kteří rozumí letectví a žijí pro něj, opouštějí státní podniky, protože tam nevidí  budoucnost.

Čtyřicet lidí a každý týden nám noví ve výrobě přibývají. Stejně nabírá Aero, protože získalo zakázky na L-39 NG. V regionu Prahy tím pádem nejsou a nebudou kvalifikovaní zaměstnanci.