Článek
„Perlařina zde má hluboké kořeny. Díky tomu, že jsme zachovali nejen samotný výrobek, ale hlavně postupy výroby, chceme dostat perlařinu na seznam UNESCO,” řekl Novinkám marketingový ředitel firmy Rautis Marek Kulhavý. Než vznikne jedna ozdoba, pracuje na ní v průměru šest lidí. Firma dohromady zaměstnává 25 lidí.
Výroba má několik fází. Základem je skleněná trubička, která se nataví nad kahanem. Vloží se do formy a nožním pedálem se do ní foukne vzduch. Zní to celkem jednoduše, ale zdání klame. „Člověk se to učí třeba půl roku, než zvládne vyfouknout perličku,“ říká Kulhavý. Perličky jsou v různých velikostech, od tří milimetrů do tří centimetrů a forem je na dva tisíce.
Perličky se musí foukat nad ohněm.
Dalším krokem je potahování perliček pravým stříbrem. Firma si dokonce své vlastní stříbro míchá. „Recepty jsou staré, je to alchymie. Jako redukční činidlo používáme cukr, jenže ten se dnes šidí, takže nám to dělá neplechu. Stejně tak voda. Je jiná než kdysi a při každé změně je to znát na výsledku,“ popisuje Kulhavý.
Ve druhé fázi se musí perle stříbřit.
Třetím krokem je barvení. Je to zřejmě nejjednodušší etapa výroby. Perličky se jen namáčí do barvy a nechají se uschnout.
Zlaté české ručičky
Ruční dekorování je opravdovým uměním. „Maluje se štětečkem, pipetkou, pinzetou, používají se různé posypy, které se dávají na lepidlo,“ popisuje ředitel firmy.
Některé ozdoby se ručně dekorují.
Pak se perličky řežou. Na strojku jen ty větší, u menších nastupuje ruční řezání, aby se nepoškodily.
Poslední fází je navlékání a výroba ozdoby. „Máme nějakých 20 tisíc ozdob. Ten, kdo to montuje, dostane domů vzorek, jak to má vypadat, a materiál. Je na něm, jak to udělá, ale musí to vypadat jako vzor,“ řekl Kulhavý.
Místní z perliček vyrobili i podobiznu hokejisty Jaromíra Jágra.
Česká republika má zatím v seznamu pět zápisů - slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, sokolnictví, jízdy králů na jihovýchodě ČR a naposledy loutkářství zapsané v loňském roce.