Vypnula synovi internet, tak ji napadl. Závislých na hrách přibývá

„Když dítě přijde domů třikrát opilé, řešíte to. Když ovšem zůstane třikrát déle na mobilu nebo počítači, neřešíte. V jednom případu se matka se synem kvůli hraní opakovaně hádali, a když mu vypnula internet, fyzicky ji napadl,“ popsal Roman Petrenko, sociolog z organizace Anreva Solution.

Ten každoročně pracuje na průzkumu mezi dětmi pražských základních a středních škol. Vidí proto, jak dětí s problematickým vztahem ke hrám přibývá.

Ještě v roce 2019 uvádělo jen necelých 29 procent žáků základních a středních škol v Praze, že jim někdy hraní způsobilo problém – zanedbali jídlo nebo spánek nebo třeba vynechali důležitou aktivitu. Loni už to bylo 53 procent, hraní tedy někdy způsobilo problém každému druhému dítěti.

Přes šestnáct procent žáků přitom uvedlo, že jim hraní způsobuje problémy opakovaně, před pěti lety to bylo jen přes šest procent. „Děti často umí pojmenovat problém lépe než dospělí. Vědí, že není v pořádku hrát na mobilu do čtyř do rána, ale už neumějí najít řešení,“ popsal Petrenko.

Závěry posledního ročníku této studie, kterou spolu se zmíněnou společností vypracovává Centrum sociálních služeb Praha, budou zveřejněny v průběhu září, dílčí data se nicméně již objevila ve zprávě o digitálních závislostech.

„Vůbec poprvé jsme se ptali i na lootboxy, což je sporná věc, protože učí děti hazardním principům a utrácení peněz,“ popsal sociolog. Jedná se o balíčky, díky kterým mohou děti získat výhodu oproti ostatním hráčům – postavu s lepšími vlastnostmi, rychlejší auto nebo třeba známého fotbalistu do svého týmu.

Tyto takzvané lootboxy, doslova krabičky s kořistí, podle odborníků naplňují znaky hazardních her a například Belgie je označuje za gambling a ve hrách se tam nesmí objevovat. V Česku nejsou regulovány, podle zmíněné studie si je přitom kupuje téměř každý desátý dospívající.

Zatímco mezi dívkami si lootbox v posledních dvanácti měsících pořídila jen necelá tři procenta z nich, u chlapců to bylo přes čtrnáct procent.

„Za reálné peníze si pořídíte virtuální věc, balíček, kde předem nevíte, co kupujete. Je tam prvek náhody, loterie, překvapení. Děti přitom nadhodnocují šanci, že dostanou cennou kartičku hráče nebo postavičku, za kterou chtějí hrát, šance přitom může být například jedna ku dvěma stům,“ popsal Petrenko.

Hry často pracují s virtuální měnou, kterou je možné „vydělávat“ hraním, zároveň je však možné si ji okamžitě nakoupit za skutečné peníze.

Hry určené dětem přitom lákají na výhodné nabídky, oblíbená je například hra Brawl Stars v komiksovém stylu, kde spolu hráči navzájem bojují – zatímco za třicet žetonů herní měny zaplatí 49 korun, 2000 žetonů stojí 2490 korun. Čím více zaplatí, tím výhodnější je kurz.

„Někteří hráči dokážou s vidinou odměny utratit ve hře vysoké finanční obnosy,“ uvádí se ve zmíněné zprávě o závislostech. Výjimkou nejsou případy, kdy dítě odcizí platební kartu rodičů či prarodičů a ve hře poté utratí tisíce korun.

„Je to velmi chytrá strategie, jak vychovávat hazardní hráče,“ řekl končící protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Měl by se podle něj najít způsob, jak prodej těchto balíčků regulovat, zdůraznil však hlavně prevenci, tedy informovat rodiče o tomto problému.