Článek
Když před rokem a půl čekal tehdy osmnáctiletý Daniel s kamarádem na vlak, určitě ho nenapadlo, že za pár okamžiků se jeho život zcela změní. Chlapci si čekání chtěli zkrátit, a tak vylezli na odstavený vlak, kde měla vzniknout zábavná fotka. Vzápětí je ale oba zasáhl elektrický proud.
Daniel, který přišel doslova o celou polovinu těla, svůj příběh představil veřejnosti.
Kamarád na několik chvil přišel o zrak i sluch, a tak netušil, co se s Danielem děje. Ten po zásahu proudem spadl z vlaku, poranil si páteř a míchu a začal hořet. Když se jeho kamarád vzpamatoval, přivolal záchranku a snažil se oheň uhasit. Daniel nakonec skončil s popáleninami krku, trupu a končetin na 25 % těla. Následkem toho strávil rok a půl v nemocnici, kdy prodělal na dvacet závažných operací.
„Po probuzení v nemocnici si pamatuji, že jsem byl zmatený, nevěděl jsem, kde jsem, ale viděl jsem doktory a sestry, tak mi došlo, že je zle..,“ vzpomíná dnes mladík.
Dnes devatenáctiletý mladík věřil, že operaci přežije.
„Operace se týkaly páteře, dokonce dvojnásobně, hrudníku, řady výkonů plasticko-chirurgických, amputace jedné končetiny, ve finále amputace druhé končetiny. Potom jsme v rámci přípravy založili urostomii a kolostomii, tedy vývody, a nakonec následovala hemikorporektomie. Dohromady těch výkonů bylo asi 22 za rok a půl,“ popsal zákroky Jiří Hoch, profesor chirurgie a přednosta kliniky 2. lékařské kliniky fakultní Nemocnice v Motole.
50% šance přežití
Nejzávažnější byla hemikorporektomie, tedy odstranění celé spodní části těla včetně pánve. K této operaci se přistupuje jen ve výjimečných situacích a většinou se jedná o poslední řešení, když jiná léčba není možná. U Daniela se lékaři k operaci rozhodli na základě závažné infekce dolních končetin a především páteře.
„Popálením se poškodily tkáně uvnitř nohou a začala chronická infekce. To bylo vlastně po roce a půl, kdy mi řekli, že přijdu o celou nohu, plus budou muset vzít i pánev, protože ta chronická infekce se nedá zastavit jinak, než amputací a mně se dostala i do pánve, takže jsem přišel o půlku těla,“ popisuje dnes s klidným hlasem Daniel. Nejhorší chvíle prý prožíval těsně před operací, kdy se musel rozloučit se svou rodinou. Lékaři mu totiž dávali jen padesátiprocentní šance na přežití.
Mladému muži byla a je oporou rodina a přátelé.
Největší oporou mu v době léčby byla právě jeho rodina v čele s mladším bratrem a také přátelé. Jedním z častých návštěvníků byl i kamarád, který s ním tehdy na vlak lezl.
Nepřestal bojovat
Daniel bral operaci jako nutnou součást toho, aby se mohl opět vrátit do života. Zdálo by se, že po takové operaci už nemůže člověk normálně žít. „Pacient principiálně může normálně žít. Má vývod močový, vývod střeva a všechno ostatní chybí. Nicméně není sužován sepsí, která ho předtím trápila a je schopen se pohybovat pomocí vozíku a mimo jiné dostane takovou skořepinu do které sedne, takže se bude moci pohybovat více méně normálně s pomocí rukou,“ popsal možnosti Jiří Hoch.
Daniel se naučil fungovat bez nohou i pánve poměrně rychle.
„Díky prostředkům, které mám k dispozici se dokážu sám o sebe postarat, že mi nikdo nemusí pomáhat,“ popsal Daniel.
Mladý muž po nehodě nezahořkl, život nevzdává a je plný elánu. V nejbližší době se těší, až se vrátí domů a udělá si řidičák. Za celou dobu léčby ani jednou nezapochyboval a nechtěl to vzdát. Jak sám říká, myslel jen dopředu a na to, aby to vše dobře dopadlo a vrátil se co nejdřív domů.
Daniel strávil přes rok a půl v nemocnici, jeho jedinou vidinou bylo jet konečně domů.
„Ať je na tom člověk jakkoliv, i tak se s tím dá žít, jenom ten člověk musí chtít, mít pevnou vůli a brát všechno optimisticky,“ vzkazuje Daniel.
K této operaci se nepřistupuje často, protože je u ní velké riziko úmrtí. Daniel se ale s podporou rodiny do toho rozhodl jít, aby se mohl znovu vrátit do života a snad konečně opustit brány nemocnice.
Závažných nehod, po nichž pacient ochrne, je zhruba 5000 ročně. Proto chce přednosta kliniky Jiří Hoch všechny varovat. Aby neskákali do neznámé vody z výšky, nelezli na vagony a podobně.