Článek
Anežský klášter patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám Prahy. Založila jej ve 30. letech 13. století přemyslovská princezna Anežka Česká (kolem 1211–1282), spolu se svým bratrem králem Václavem I.
Do nově zbudovaného kláštera záhy vstoupila a žila zde v čele řeholní komunity až do své smrti.
Poprvé v Čechách
Výstava představuje krásnoslohé salcburské sochy z litého kamene, pozoruhodný fenomén středoevropského sochařství z doby kolem roku 1400. Unikátně se u příležitosti výstavy podařilo shromáždit na dvě desítky stěžejních děl salcburského krásného slohu. V Česku je takto početný soubor děl z litého kamene vystaven vůbec poprvé.
„Kolem roku 1400 se v celé Evropě těšilo mimořádné oblibě specifické zobrazení Matky Boží s dítětem, Krásné madony. Panna Marie držící v náručí nahé děcko byla zobrazena v ladném esovitém pohybu, zachycení její nápadné fyzické krásy symbolizovalo její krásu duchovní. Líbeznost celku dotvářelo zpracování bohatě řaseného Mariina šatu. U zrodu pojmu ‚krásný sloh‘ stály půvab a krása, chápané však ve středověku také jako symbolické hodnoty teologických významů,“ uvádí kurátoři výstavy Štěpánka Chlumská a Marius Winzeler.
| Novinky pro vás chystají i další prohlídky zajímavých míst, kam se v současnosti nelze dostat. Připravujeme například návštěvu Národního muzea a Národního technického muzea. V úterý, tedy 31. března, navštívíme Medúzárium v Praze. Své tipy, kam bychom se mohli s kamerou podívat, můžete posílat na e-mailovou adresu vysilani@novinky.cz. |
Výstava pořádaná v prostorách sbírkové expozice, kde je vystavena řada stěžejních děl českého krásného slohu z období vlády Václava IV., nabízí mimořádnou možnost srovnání charakteru výtvarné produkce z obou význačných center krásného slohu – Prahy a Salcburku. Patrné slohové rozdíly však nesouvisí pouze s užitím odlišného materiálu.
„Zatímco v Praze sochaři nejčastěji užívali přírodní materiál – opuku –, v Salcburku museli z nedostatku vhodného kamene pro sochařskou práci volit jeho náhražku. Z tamějšího drceného vápence s dalšími příměsemi se tak začala vyrábět náhražka – litý kámen,“ vysvětlují kurátoři.
Další díla
Ve velkém množství pak v Salcburku vznikaly z umělého litého kamene Krásné madony, piety a světci. Jejich tvůrci často vycházeli z pražských typů a vzorů a zhotovili dnes velice rozptýlenou skupinu vysoce kvalitních děl.
Díky mimořádným zápůjčkám je na výstavě možné vidět a studovat nejen díla spřízněná mariánským typem, ale také díla propojená jedním autorským okruhem. Stěžejní dílo galerijních sbírek Madonu z Hallstattu (Salcburk, kolem 1400) tak mohou návštěvníci porovnávat například s Madonou z Bad Aussee (Salcburk, kolem 1405), zapůjčenou farností ve Štýrsku.
Zapůjčena byla díla z rakouských farností, muzeí a galerií, mezi zapůjčiteli nechybí ale ani další evropská muzea a galerie, jako jsou Musée du Louvre v Paříži, Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, Bayerisches Nationalmuseum v Mnichově, Städtische Galerie Liebieghaus ve Frankfurtu nad Mohanem či Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum v Innsbrucku.
Výstavní projekt vznikl ve spolupráci Národní galerie Praha s Muzeem hornictví a gotiky v Leogangu a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky, Úřadem spolkového kancléře ve Vídni, dalšími muzei i církevními institucemi a soukromými sběrateli.