Článek
„Na světě zatím neexistuje žádný metalurgický závod na zpracování lithné slídy s mineralogickým složením jako na Cínovci nebo v Krásně,“ uvedl na dotaz Práva vedoucí skupiny chemické metalurgie Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Vu Nguyen Hong.
Právě on s kolegy v laboratoři vymysleli způsob zpracování lithného koncentrátu s minimem odpadu.
| Jak to probíhá |
|---|
| Těží se cinvaldit, což je minerál s obsahem lithia. Z něj se oddělí lithné slídy, které se zpracováním přetvoří na cinvalditový nebo též lithný koncentrát. Z něj se pak získává čisté lithium. |
„Existují metody ověřené v laboratoři. Jen poloprovozní ověření ovšem ukáže, jestli jsou ekonomické. Ty poloprovozy se teprve chystají,“ pokračoval Hong. Záměry investorů ale nezná. „Pokud se postaví poloprovoz, tak bych tipoval v nějakém průmyslovém areálu blízko ložiska,“ uvedl vědec.
V úvahu ale podle něj přicházejí i další možnosti. „Mohou to také ověřit u firem, které se specializují na průmyslové procesy a zaplatí jen za provoz. V prvním případě celý proces postavení poloprovozu a jeho spuštění může potrvat rok, rok a půl. V druhém to bude rychlejší, řekněme do půl roku,“ odhadoval Hong, podle kterého se náklady na poloprovozní ověření technologie budou odvíjet od zvolené technologie.
| Co je poloprovoz |
|---|
| Poloprovoz ověřuje laboratorní postupy ve větších měřítcích, většinou už jde o zapojení jednotlivých technologických dílčích kroků do jednoho celku. V laboratoři se zkoumá v měřítku např. v 10 až 100 gramů, u poloprovozu už jde např. o množství od 10 do 100 kg i více. |
„Náklady na poloprovozní ověření se mohou šplhat až na stovky miliónů korun. Náklady většinou nesou investoři,“ uvedl vědec s tím, že stát má také různé programy na podporu ověření technologie se spoluúčastí firem.
Práce začnou od nuly
Těžba rudy a její zpracování je ale mnohem komplexnější. „Práce se musí začít od nuly. Musí se provádět geologické průzkumy, odhadnout zásoby, navrhnout způsob těžby, ruda se musí rozdrtit, rozemlít a upravit za účelem získávání cinvalditového koncentrátu,“ uvedl Hong s tím, že teprve potom nastupuje metalurgické zpracování.
Lithný koncentrát je podle něj možné získat dvěma způsoby: flotační nebo magnetickou metodou.
„Magnetická metoda se jeví jako průchodnější z hlediska ekologického a ekonomického. Je zapotřebí postavit magnetickou linku, která vyseparuje lithné slídy od písku. Lithné slídy se musejí dál zpracovávat metalurgicky s cílem dostat uhličitan lithný nebo jiné lithné sloučeniny. Potom se kovové lithium získává z těch získaných lithných sloučenin pomocí tavné elektrolýzy,“ upřesnil vědec.
Náklady na poloprovozní ověření se mohou šplhat až na stovky miliónů korun.
Výroba kovového lithia tavnou elektrolýzou je ve světě známá a technologicky zvládnutelná. „V České republice nevím o závodu, který vyrábí kovové lithium. Elektrolytické cely na výrobu kovového lithia nabízí například firma Degussa AG v Německu,“ uvedl.
„Netroufnu si říct, kolik by stál vznik takového zařízení. Podle mého názoru je to zatím předčasné, když není technologie zpracování cinvalditu na lithium hotová a ověřená,“ poznamenal.
Další náklady pouze odhaduje. „Nevím, kolik stojí separační linka. Tipuji na stovky milión korun. Metalurgický závod na výrobu uhličitanu lithného s kapacitou 20 tisíc run za rok by mohl stát více než tři miliardy korun,“ uzavřel.
Magnetická linka na separaci lithných slíd by mohla vyrůst například na místě bývalého odkaliště v katastru Horního Slavkova.
