Článek
Firma zazlívala pracovníkovi v pozici vývojáře softwaru a vedoucího kanceláře několik pozdních příchodů, ale zejména to, že v roce 2011 bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele uhradil svěřenou kreditní kartou účet 3117 korun v restauraci.
Byla to útrata za posezení zaměstnanců s odcházejícím kolegou, kterého se ovšem zúčastnil také jeden člověk, který s firmou neměl nic společného. Byl to kamarád jednoho ze zaměstnanců.
Soudy se původně přiklonily na stranu zaměstnance
Obvodní soud pro Prahu 4 původně vyhověl žalobě propuštěného manažera. Dospěl k závěru, že použití karty nepředstavovalo útok na majetek zaměstnavatele, nelze prý přímo hovořit ani o škodě, protože „cílem týmových akcí je právě utužit kolektiv, a vytvořit tak na pracovišti atmosféru přinášející lepší pracovní výsledky”. Chybovala prý spíše firma, když předem jasně nestanovila pravidla používání karty. Instrukce byly jen ústní.
Rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze, podle kterého chyboval pracovník snad jen tím, že platil útratu i za člověka mimo firmu. Rozhodně však prý nešlo o porušení pracovních povinností takové intenzity, které by mohlo vést k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi. Postačila by prý výtka.
NS nedávno verdikt zrušil, vrátil spor k obvodnímu soudu, který případ znovu projedná v červnu. Podle zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit se svěřenými prostředky, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nemají jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, zdůraznil NS.
Zaplacení útraty bylo útokem na majetek firmy
Zaplacení útraty za člověka mimo firmu je podle NS přímým útokem na majetek zaměstnavatele, v tomto případě navíc z pozice vedoucího pracovníka.
„Na této povaze jednání žalobce nemůže nic změnit ani relativně nízká výše škody, která byla způsobena a jejíž úhradu žalovaný po žalobci ani nepožadoval," stojí v rozhodnutí.
Podstatnější je prý narušení nezbytné vzájemné důvěry mezi firmou a zaměstnancem.