Vydání zámku Opočno opět ve hře, soud zamítl odvolání památkářů

Obnovu povolil loni v říjnu 2014 Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou poté, co žalobkyně předložila nové důkazy, jimiž hodlá své nároky podpořit. Jsou jimi zejména výpis z rodného listu babičky žalobkyně a Almanach židovské šlechty z roku 1913.

„Novými důkazy prokazujeme splnění poslední z podmínek, která je nutná pro restituci opočenského zámku. Tedy prokazujeme částečně židovský původ, tedy rasovou perzekuci rodiny Colloredo-Mansfeldů,“ uvedl právní zástupce šlechtického rodu Tomáš Nahodil.

Vzhledem k existenci závazného právního názoru Ústavního soudu z loňského roku, očekávala zamítnutí odvolání jak strana Kristiny Colloredo-Mansfeld, tak památkáři.

„Podle našeho názoru však nebyla splněna jedna z podmínek povolení obnovy řízení, totiž zda žalobkyně bez vlastní viny nemohla předložit soudu tyto důkazy už v předchozím řízení,“ upozornil právní zástupce NPÚ Miloš Hošek. A dodal, že podle jeho mínění byl majetek zkonfiskován po právu a měl by zůstat ve vlastnictví státu.

„Majetek nebyl československým státem v roce 1945 konfiskován Colloredům, ale jako majetek zapsaný německé říši. Existovaly právní nástroje, umožňující, aby k restituci došlo už do roku 1948. K tomu však nedošlo, a proto se nyní domníváme, že ke konfiskaci došlo před rozhodným obdobím pro restituce. Nedošlo k jejich majetkové újmě, protože nebyli zapsáni jako vlastníci majetku,“ zestručnil složitý právní problém Hošek. Opočno totiž Colloredo-Mansfeldům zkonfiskovali Němci už v roce 1942.

„Je možná škoda, že Ústavní soud nemohl obnovu řízení povolit sám, neboť dal úplně jasně najevo, že obnova řízení má být v této věci povolena,“ okomentoval vynesené usnesení soudce Igor Pařízek. Podle něho by nové důkazy mohly ovlivnit výsledek dalšího řízení.

„Týkají se totiž otázky, zda otec žalobkyně byl pronásledován nacistickým Německem nejen z důvodu vlasteneckých a politických, ale i rasových.  A právě to byl jediný důvod, proč nebylo žalobkyni v původním řízení o zámku Opočno vyhověno,“ řekl soudce. Pokud tedy žalobkyně prokáže, že otec byl alespoň zčásti perzekvován i z důvodů rasových, pak by byla asi splněna i poslední podmínka, aby jí byly nemovitosti vydány.

Spor o Opočno se vleče už přes 20 let a provází ho řada protikladných rozhodnutí soudu. Zámecký areál byl dokonce již na čtyři roky rodině vrácen, Ústavní soud však kauzu vrátil opět na začátek a soudy nakonec zámek ponechaly ve vlastnictví státu. Kristině a jejímu bratrovi však bylo pravomocně vydáno 68 obrazů ze zámecké obrazárny.

„Chovala se k majetku výborně a spolupráce s městem byla za dobu, kdy zámek vlastnila, vynikající,“ řekl bývalý starosta Opočna Štěpán Jelínek. A uvedl příklad. „Nejenže jsme platili symbolický nájem, ale také investovala. Například když jsme chtěli otevřít výstavní síň. Opravovala brány v parku a podobně. I když to samozřejmě bylo trochu poznamenáno možností odvolání Národního památkového ústavu,“ dodal exstarosta, který míní, že soukromý vlastník není svázán předpisy tak jako stát.

Usnesení hradeckého odvolacího soudu je pravomocné. Právní zástupce památkářů ale zváží, zda podá dovolání. „Musíme využít všechny procesní nástroje, které právní řád umožňuje,“ dodal Hošek.