Článek
Mladý Němec je zhruba v půlce výcviku. Za sebou má osmou vyučovací hodinu a patří mezi bezproblémové začátečníky. Na Hondě CBF 600, která je určena pro nejvyšší možnou skupinu A bez omezení vyjíždí společně s instruktorem směr ulice Olšanská a po okolí Žižkova a Vinohrad.
„Jízda byla poměrně bezpečná, plynulá, žák poměrně slušně ovládá motorku. Některé věci jsou ještě potřeba doladit. Před zastavením by mohl začít dříve s motorkou podřazovat. Žádné vážné přestupky ale během jízdy nebyly, občas zapomněl na blinkr. Myslím si, že kluk bude jezdit hezky,“ hodnotí svého žáka Jakub Hofmann z pražské Autoškoly ing. Ondřej Horázný.
Instrukce jsou v angličtině. V autoškole se totiž výuka pro cizince provádí buď v anglickém, nebo ruském jazyce. „Když to ani tak nejde, domlouváme se rukama, nohama,“ směje se Hofmann.
Instruktor motorkářů denně nese na trh svou vlastní kůži, když vyráží s nováčky po silnicích. Denně podstupuje rizika s různě talentovanými žáky. Jakub Hofmann se této práci věnuje sedm let. Během své praxe naštěstí žádnou větší kolizi nezažil. Na své začátky a prvního žáka si ale vzpomíná velmi živě.
První žák neuměl ani zatočit
„Vlastně to byl začátek jak pro něho, tak pro mě. Bylo to hodně krušné, dokonce jsem přemýšlel o tom, že už na motorce učit nebudu. Žák měl velké problémy s rovnováhou. Nedokázal jet na motorce rovně, nedokázal zatočit, nebyl schopen objet kruhový objezd. Není to úplně běžné. Občas jsou lidé ze začátku na motorce ztuhlí, mají tendenci padat, než si zvyknou na hmotnost stroje, ale po první dvouhodinovce se z toho většinou dostanou a jedou,“ vzpomíná instruktor.
Na výcvikové motorce je nainstalované zdvojené řízení. S tímto systémem výuky se můžeme setkat ještě na Slovensku a někdy i v Polsku. Jinde v Evropě to běžné není.
„Když cizinci procházejí okolo, tak si to fotí a ptají se. K dispozici mám zdvojená řídítka, ovládání spojky, ovládání přední a zadní brzdy. Jediné, co mi z těch základních prvků chybí je plynová rukojeť, nemám tedy plyn. Jsou situace, kdy by se hodil.“
Krizovější situace bývají na denním pořádku. Podle Hofmanna žáci ještě nemají takový odhad, nemají řidičské zkušenosti a kolikrát prudce brzdí v situacích, kde to není úplně nutné.
„Zejména pak řidiči, kteří jedou za námi, toto chování neočekávají a dochází k tomu, že jsme ohroženi zezadu, občas došlo k mírnému nárazu zezadu, což je na motorce hodně nebezpečné. Okolní řidiči od nás očekávají chování zkušených řidičů, ale odhady a řešení situací ve výcviku jsou jiné, než můžeme čekat od vyježděného řidiče,“ uzavírá.