Výborný: Věřím, že obchodníci se chytí za nos a zdražení si ještě rozmyslí

Zdražování potravin bylo v posledních dvou letech u nás jedno z největších v Evropě. V některých okolních zemích jsou teď potraviny levnější než u nás. Proč to tak je?

Od května, června ceny potravin u nás klesaly. To se v říjnu zastavilo, respektive ten trend se trochu začal otáčet. Myslím si ale, že k tomu není důvod. Nyní s prodejci vedeme spor, který souvisí s lednovým snížením DPH na potraviny o tři procentní body. Ekonomové jsou toho názoru, že by se to mělo projevit v cenách na pultech.

Většina ale upozorňuje, že dřív se snížení DPH v cenách projevilo minimálně, protože rozdíl skončil v kapsách obchodníků. V září jste s premiérem Petrem Fialou (ODS) po schůzce s řetězci uvedli, že nižší daň plně promítnou. Ty teď ale říkají, že ceny půjdou v lednu nahoru. Co se stalo?

To musí vysvětlit prodejci. V Česku působí několik faktorů, které nepříznivě ovlivňují cenový trend. Jedním z nich jsou oligopoly, kdy prodej potravin ovládá z téměř devadesáti procent osm obchodních řetězců zahraničních majitelů, takže konkurence na trhu je velmi nízká. Na druhou stranu situace v zahraničí není jiná, a přesto si tam titíž obchodníci nedovolí to, co k zákazníkům u nás.

Problém je i v segmentu potravinářů, tedy výrobců. Týká se to například oblasti zpracování mléka, kde má velmi silné postavení několik velkých podniků jako Madeta nebo Olma. To opět snižuje konkurenci a snižuje tlak na přiměřenost cen. Přijde mi poměrně nehorázné, řekl bych až drzé, když někteří tito producenti hovoří o nutnosti zdražovat v situaci, kdy i ve špatných letech, kdy se dramaticky zvyšovaly ceny energií, jako třeba loni, měli poměrně solidní zisky v rozsahu i několika stovek milionů korun. Navíc díky podporám ze strany státu tyto společnosti nepocítily krizi, jak ji pocítily domácnosti.

Jak ale může vláda zasáhnout kromě veřejných apelů, které zjevně nefungují?

Máme v rukou nástroje k provádění kontrol, aby se pravidla dodržovala. Český zákazník má být ve stejném postavení jako kdekoliv jinde – v Bavorsku, v Polsku, na Slovensku. Já ve svém resortu dohlížím na kvalitu a bezpečnost potravin, ministerstvo průmyslu a obchodu má zase pod sebou obchodní inspekci, která má dbát na dodržování pravidel obchodu, například výpočtu slevových akcí. Máme tady Finanční správu pro oblast daní a hlavně antimonopolní úřad dohlížející na dodržování zákona o významné tržní síle. Myslím, že je zde prostor k tomu, abychom dokázali i tímto vedlejším způsobem tlačit na férovost a kulturu obchodu v Česku.

Řetězce argumentují, že ceny potravin přes nižší DPH v lednu stoupnou, protože dodavatelé zdraží až o 10 procent. Tomu se vláda nemůže moc divit, když prodražuje podnikání zvýšením korporátní daně, daně z nemovitostí či mýta, a vedle toho zásahem státu opět vzrostou platby za elektřinu.

No, to je otázka. Hovořil jsem se zástupci Svazu pekařů a cukrářů, kteří mají energeticky nejnáročnější potravinářský provoz.

A ti říkají: nemůžeme si sice vyskakovat, ale nemáme důvod od prvního ledna zdražovat. A pokud to říkají pekaři, tak ti ostatní jsou na tom jak? Nejvíce tady vykřikují ti, kteří vykázali za loňský rok zisky v řádu desítek, nebo dokonce stovek milionů. A ještě teď přišli s tím, že musí zdražit.

O kom mluvíte?

Mířím třeba k panu Milanu Teplému, který tady před čtrnácti dny začal brečet, že bude muset zdražit. Přitom jeho Madeta měla loni čistý zisk dvě stě dvanáct milionů. V loňském, krizovém roce.

Firemní hospodářské výsledky ukázaly, že na cenové krizi se přiživili prakticky všichni, tedy i zemědělci.

Máte pravdu. Rok 2022 byl, kvůli celé té unikátní situaci, kombinaci energetické krize a evropských či státních podpor, situaci na trhu, kdy vyskočily ceny pro všechny, úspěšný téměř pro všechny – od farmářů, zemědělců až po prodejce. Ale realita dneška je někde jinde. Ceny mléka jsou na nákladech nebo pod náklady zemědělce. To samé platí u pšenice. Malé mlékárny a pekárny jsou pod cenovým tlakem velké konkurence v oboru a současně pod tlakem prodejců, kteří jim diktují své nákupní ceny.

Malé pekárny říkají, ano, jsme schopné si poradit. A víme, co je přiměřený zisk, ale nechceme na kilu kmínového chleba mít ze 40 korun zisk 12 korun. Stačí nám přiměřený zisk v řádu několika korun. Ptám se, jak je možné, že řetězcům před čtyřmi lety na tom bochníku chleba také postačoval zisk v řádu jednotek korun a dnes jsou na 12 korunách. Připadá mi to, jako že s jídlem roste chuť. A je z čeho brát, poptávka tady samozřejmě je.

Jak tedy vidíte lednové přeceňování?

Omlouvám se, nemám křišťálovou kouli a netroufnu si říct, jak to bude.

Pohlídá si vláda, zda se pokles DPH v cenách potravin projeví?

To je role kontrolních orgánů, a v tomto případě tedy hlavně antimonopolního úřadu.

Řetězce budou patrně argumentovat rostoucími náklady dodavatelů, možná i u sebe.

Z hlediska nákladů spojených s elektřinou jsou supermarkety na standardním napětí, nikoliv vysokém, jako možná ti pekaři. Trochu svítí nebo chladí potraviny. Při ročním zisku 12 miliard se řetězce na drobné zvýšení cen energie vymlouvat nemohou.

Co mají ale lidé dělat, pokud ceny v lednu opět vystřelí? Mají dál jezdit nakupovat do Německa nebo do Polska?

K růstu cen potravin od ledna není legitimní důvod. Ceny u zemědělců několik měsíců v řadě výrazně klesají, to by se mělo projevit v cenách u potravinářů a následně i v cenách u obchodníků. Navíc ceny energií jsou na výrazně nižší úrovni než před rokem. Stejně jako neurčuji, za kolik se mají prodávat potraviny, tak neurčuji lidem, kde mají nakupovat. Je to svobodná volba každého z nás. Věřím, že obchodníci se, i na základě tlaku posledních dní a toho, co se objevuje ve zpravodajství, ještě chytí za nos a zdražení si rozmyslí.

Ceny potravin stouply od začátku loňska v průměru o pětinu a celý problém se řeší už rok a půl. Před měsícem si premiér Fiala v Německu ověřil, že se tam dá srovnatelný nákup pořídit levněji. Řekl, že bude chtít od nadnárodních firem vysvětlení. Už ho na vládě máte?

To je otázka na pana premiéra.

Vedle toho se stále řeší i horší kvalita výrobků ve stejném balení…

Velmi dbám na to, aby nebyla porušována pravidla zakazující dvojí kvalitu potravin. To jsme nakonec jako lidovci prosadili už za Mariana Jurečky, když byl ministrem zemědělství, a musí se to dodržovat.

Jak na to dbáte?

Prohřešků v oblasti dvojí kvality potravin je minimum, výrobci si na to dávají pozor. Kontroly Státní zemědělské potravinářské inspekce odhalily od doby platnosti zákona jediný větší případ porušení pravidel pro dvojí kvalitu potravin. Je vidět, že když se chce, tak to jde.

Po tom, proč je jinde levněji, pátrá vláda už velmi dlouho. A vysvětlení, proč je stejný nákup i o 70 procent levnější v Polsku, ostatně dluží řetězce i vám…

Toto číslo je z průzkumu polských novinářů a tu odpověď já neznám. Je třeba se ptát řetězců. Tu otázku jsem jim v pondělí položil a odpověď jsem na ni nedostal.

Jako možné vysvětlení se nabízí i polská nulová DPH na potraviny, která bude platit minimálně do jara…

Jen velmi částečně. Ten nákupní košík byl v Česku o 70 procent dražší. Zohledněme vedle DPH 15 procent ještě cenu vstupů, která může být u nás třeba kvůli energiím o něco málo vyšší, tak plus pět procent, ale stejně tam pořád zbývá 50 procent rozdílu.

A jak si to tedy vysvětlujete?

Vím, jaké vztahy a poměry panují mezi dodavateli a těmi velkými osmi řetězci. Pro mě obchodní přirážka není sprosté slovo. Zemědělci, když vyrábějí nebo produkují pšenici, mléko, tak také musí vykázat nějaký přiměřený zisk, který mohou potom reinvestovat do svého provozu. To náleží určitě i řetězcům. Ale kladu si otázku, ať si na to zodpoví každý čtenář. Je výše obchodní přirážky 261 procent přiměřená? Plyne z toho spravedlivý zisk?

To je váš oblíbený příklad s mrkví.

Ano, ale mohl bych takto pokračovat. To samé se týká mléčných výrobků nebo masa. Hovořil jsem o tom s mnoha producenty.

Mně farmář Karel Horák popisoval, že na začátku prosince prodělával dvě koruny na litru mléka, kdy mlékárna si ponechá pět procent zisku, ale řetězce mohou mít přirážku kolem šedesáti procent.

Také jsem s ním mluvil.

Farmář upozornil, že řetězce určují cenu mlékárně. A míní, že by jim mělo stačit dvacet procent obchodní přirážky. Dvacet procent by pak mohly nechat prvovýrobcům, aby měli nějaký zisk, a o dalších dvacet by mohly snížit cenu mléčných výrobků.

S tím já naprosto souhlasím.

Ale jak na to? Můžete použít například zákon o významné tržní síle? Jen veřejný apel asi nestačí.

Musíme využít neformální tlak vůči řetězcům, který zatím, zdá se, ne úplně zcela funguje. Už jsem mluvil i o využití kontrolních mechanismů. Mám pod sebou kvalitu a bezpečnost potravin. Když řetězce říkají, jak je všechno v pořádku a transparentní, tak se nemusí ničeho bát. My to ale chceme zkontrolovat.

Namístě je podívat se i na úpravy zákonů. Provádíme v tuto chvíli detailní analýzu soutěžního práva, práva hospodářské soutěže a myslím, že toto bude v příštích týdnech téma na jednání vlády. Protože co můžeme označit jako kulturu obchodu v okolních státech, tak v České republice bohužel úplně nefunguje. Budeme hledat nástroje k tomu, aby to fungovalo. Abychom dokázali rozbít i oligopoly a vytvořili fungující konkurenční prostředí, což se projeví v rozumných, spravedlivých, přiměřených cenách.

Můžete být konkrétnější?

Omlouvám se, zatím nemohu.

Hodláte jít cestou regulace? Anebo zlepšování vstupních podmínek, aby se na trh dostalo víc hráčů a stoupla konkurence?

Co se týká zvyšování počtu hráčů na trhu, to není role státu. A otázka nějaké regulace je až úplně to poslední, co by mělo být na pořadu dne. Pro mě je důležitější vytvořit takové parametry i pravidla hospodářské soutěže, které určí jasné mantinely pro férovost obchodu. Včetně dopadu na koncového zákazníka.

Přišel jste s plánem na srovnávací aplikaci cen, ale po pár dnech jste konstatoval, že řetězce vám nedají data – a bez nich to nepůjde. Jde to tedy celé k ledu?

Ne, to bych neřekl. Samozřejmě aby nějaký podobný projekt, jako je třeba v Řecku nebo i jinde, fungoval, musíte ta data za určité položky pravidelně sbírat. Domníval jsem se, že by tento projekt mohl fungovat partnersky. Ale odpověď řetězců byla taková, že to nemůže fungovat a je to nápad, který nic nepřinese. Kromě jednoho, českého řetězce JIP, který přislíbil plnou součinnost, se ostatní k tomu postavily zády a upřímně bez dat žádnou takovou aplikaci nejste schopen spustit.

Údaje o cenách mohou sbírat třeba studenti v terénu. Navíc jsou i soukromé srovnávače, se kterými by bylo možné spolupracovat. A snad i ČSÚ dostává data od řetězců?

Statistický úřad ta data o cenách nesbírá na týdenní bázi. A ano, jednáme i s provozovateli podobných aplikací, ale vždy je nutná součinnost ze strany samotných prodejců, kdy by i jimi uváděnou cenu museli po určitou dobu také garantovat.

Vláda zrušila dotační programy velkým potravinářům, u zemědělců přenastavila část dotací ve prospěch drobných. Není to ale trochu nešťastné, minimálně z hlediska načasování, v době vysoké inflace? Podle kritiků oslabujete klíčové producenty, kteří zásobují trh potravinami.

Myslím, že to neodpovídá realitě. Novým nastavením dotačních podpor jsme se snažili systém co nejspravedlivěji vyvážit. V duchu toho, co tvrdím od svého nástupu na ministerstvo, že pro mě není rozhodující, jestli někdo hospodaří na 60 hektarech, nebo šesti tisících hektarech. Důležité je to, jak hospodaří. A oba dva, jak ten malý rodinný farmář, tak i to zemědělské družstvo nebo podnik, mají dostat spravedlivou odpovídající podporu. Proto došlo k vyvážení celého systému.

Jsem si vědom toho, že dochází k některým disproporcím u přímých plateb, týká se to středně velkých podniků. Uděláme vyhodnocení za první rok, kdy nový systém dotací běží, a budeme se o tom bavit. Vedle toho máme i druhý pilíř společné zemědělské politiky, kde máme obrovské peníze investiční podpory, o které si i velké zemědělské podniky mohou požádat. Letos jsme touto cestou rozdělovali osm miliard korun.

Bouří se ale už i malí zemědělci sdružení do podniků.

Předbíháme čas. Jednak část plateb ještě vůbec neobdrželi, protože teď vyplácíme jen ty první přímé platby. Další dostanou po novém roce. A znovu říkám, jsou to spojité nádoby. Nemůžeme se zaměřit jenom na přímé platby, případně platby za hospodaření na horách, v ekologickém režimu a podobně. Je potřeba vidět i ten druhý pilíř – investiční –, z něhož zemědělské podniky podporu čerpají.

O přímých platbách budeme debatovat, a uvidí se, zda bude nutné třeba systém přenastavit. I když v některých oblastech si systém přenastavení zaslouží. Například o některé nadstavbové ekoplatby si požádalo minimum žadatelů, ukázalo se, že podmínky pro ně jsou komplikované.

Podle volebních průzkumů lidovci balancují na hraně vstupu do Sněmovny. V kuloárech se říká, že příští rok můžete kandidovat na předsedu strany. Můžete to potvrdit?

Ne, o tom teď skutečně nepřemýšlím. Mám mnoho starostí s tématy, která se dotýkají českých farmářů a zemědělců. Řešíme podporu venkova, otázky obnovy lesů, vodohospodářskou infrastrukturu a mnohé další. A hlavně máme předsedu strany, který je zároveň úspěšným vicepremiérem a dělá obrovské penzum práce na ministerstvu práce a sociálních věcí. Nyní nás čeká prosazení jím navržené penzijní reformy. Ta bude garancí a jistotou pro mladší generace, že budou mít důstojné penze. Nevidím důvod, proč jakkoliv zpochybňovat pozici Mariana Jurečky jako předsedy vládní strany.

Marian Jurečka hovoří o tom, že lidovci jsou sociálním svědomím vlády. Není ale potřeba na tom ještě zapracovat? Lidé citlivě vnímají zkrácení předčasných penzí a valorizací či prodlužování věku odchodu do důchodu. Vaši ministři pak v době rekordního propadu reálných příjmů hlasují pro zmrazení platů a zvyšování daňové zátěže zaměstnanců i živnostníků.

Náš závazek sociálně odpovědné politiky se snažíme naplňovat v kontextu reálných finančních možností státu, kdy se zároveň musíme chovat zodpovědně. Nynější vláda vznikla na půdorysu odpovědné správu státu, kdy jsme řekli, dáme do kupy státní rozpočet a veřejné finance. To s sebou nese velké nároky, velké oběti, ale když se podíváte na naše kroky, které děláme, tak dopad na sociální oblast je relativně velmi malý. Protože se ji snažíme chránit. Penze za naší vlády rostou historicky nejrychleji, od ledna příštího roku opět vzrostou penze všem.

Snažíme se maximálně pamatovat na rodiny, dokázali jsme zachovat slevu na manželku, i když s omezením do tří let věku dítěte. Zvýší se rodičovský příspěvek. Nechceme ale, abychom dopadli jako rodina, která si dopřává výrazně víc nad rámec svých příjmů a potom skončí v exekuci. Stát by mohl dopadnout úplně stejně.

Opozice vám vyčítá, že strašíte bankrotem, i když Česko je jednou z nejméně zadlužených zemí EU a žádný bankrot nám reálně nehrozí.

Já bankrotem nehrozím, ale ten směr, jaký byl nastaven nezodpovědnou politikou minulé vlády, by k tomu směřoval. My se to snažíme zastavit, není to nic jednoduchého, musíme dělat kroky nepopulární, za které teď politické body určitě nesbíráme. Přesto věřím, že ten rok a půl, který nám zbývá do voleb, dokážeme lidem ukázat a vysvětlit pozitivní kroky, které jako vláda děláme.

Týká se to třeba i práce ministerstva životního prostředí. To jsou věci, které směřují ke kvalitě života našich rodin, rodičů s dětmi. Každý si musí zvážit z nabídky politických stran – jestli bude slyšet na často velmi alibistické, populistické výkřiky opozice, anebo jestli se přikloní k odpovědné správě této země, postavené na principu odpovědné solidarity.