Vy novináři jste pro mě udělali také hodně, směje se Bátora

Hovořili jsme o tom s panem prezidentem velmi letmo – při jeho narozeninách. Tak to se toho napovídá. A po pravdě řečeno, já nejsem moc příznivec zakládání stran, takže z mého pohledu to není nijak naléhavé.

To je zásadní problém. Možná největší problém v naší zemi.

To bych nechal na příště. Třeba na samostatný rozhovor. Uvědomte si, jak často úmyslně rezonuje i v zahraničí, které nám není nakloněné. Dám vám příklad. Když mi byl rok, naši byli deportováni z Prahy v rámci politických procesů, přestěhovali jsme se do Josefova. Když jsem vezl maminku domů do Náchoda, je to čtrnáct dní, tak jsem se nazpátek stavil v pevnosti Josefov. Tentokrát na dost dlouho. A tam je spousta Romů. Někteří jsou starousedlíci. Hned se ke mně hlásila nějaká stará paní. Já říkám: „Já vás neznám.“ Ona říká: „Vždyť to jsem já, Miluška.“ Říkám: „Ty jsi byla taková krásná holčička, co jsi to se sebou udělala?“

Šel jsem přes náměstí a najednou dva takoví statní Romové si to ke mně štrádovali. Člověk se vylekal. Říkají: „Já jsem nějaký Polák. Pane Bátora, vy jste naše jediná naděje.“ Říkám: „Co se děje pane Poláku, já vás znám? A co pro vás mohu udělat?“

Vysvětlil mi, že drží společnost v Josefově pohromadě, protože ono to město umírá, a že má na ministerstvu školství nějaký požadavek a jestli bych se na to podíval. No, a to je pro mě to nejmenší.

Tak jsem se na to podíval. A zrovna včera nebo předevčírem jsme to vyřešili. Schválené to bylo, uspíšilo se to. Tak jsem napsal tomu panu Polákovi, tomu cikánovi, a krásně mně odpověděl: „Vždyť já jsem to tak všem říkal. Jediný pan Bátora je naše naděje.“

A to je z terénu. Všichni, co od stolu začnou vykládat nápady, tak to opisují od sebe, ale ať někdo zajde do Josefova a ať řekne: Tak potřebujete něco konkrétního? Ne? Tak si to rozmyslete a pak zavolejte.

Teď opravdu nevím. Ale představit si to umím. Lidi se mě ptali a říkali: „To budeš muset sehnat těch tisíc podpisů.“ Ale to je to nejmenší. Víte, vzhledem k tomu, že jsem byl ve čtyřech stranách – z toho jednu jsem zakládal – tak já sakra vím, co to s sebou nese.

Kdybych měl mluvit za paní Bobošíkovou, jsem přesvědčený, že ona by uvítala jakoukoli spolupráci se mnou jako s osobou či se subjektem, který bych reprezentoval.

Já bych nemluvil o spojování. Ale jsem přesvědčen, že pokud by vystupovaly společně, tím by byl úspěch reálnější. Můj odhad je, že to tady k tomu směřuje.

Protože jsme o tom takto s panem prezidentem nikdy nemluvili, tak já bych nerad, aby se ten eventuální úspěch omezil jenom na tuto variantu. Teď si dovolím vtip, vždyť vy novináři jste pro mě udělali také hodně za poslední půlrok.

Vždyť jsem vám říkal, že nejsem fanda do zakládání politických stran.

Co se týká korupce, především si uvědomte, že je zavádějící, a účelně zavádějící, že to je nešvar jenom u nás.

To nechtěně. V 99 procentech máme shodné názory, aniž bychom o tom věděli, jak mi kdysi syn říkal. Ale především si myslím, že korupce stojí a padá s nedůvěrou obyvatelstva v režim nebo ve státní orgány. Počátkem obrody musí být, aby lidé znovu získali důvěru ve stát a v politiky. A ta tady není.

Prvním krokem je opravdová restrukturalizace. Odcizení občana od státu považuji vedle ztráty suverenity a omezení občanských svobod za třetí problém, který vidím jako zásadní. A který by byl po rozpracování do konkrétních záležitostí v čele našeho programu.