Článek
„Děti se předtím mezi sebou nebavily. V lepším případě si posílaly zprávy. Jinak koukaly pořád na osvícené displeje a připomínaly světlušky,“ vysvětlil Novinkám ředitel plzeňské 21. základní školy Martin Prokop, proč před dvěma lety k zákazu přistoupili.
Používat mobily nemohou žáci během vyučování, ale ani o přestávkách, pokud k tomu nemají zdravotní nebo jinak vážný důvod. Drtivá většina to podle Prokopa respektuje. Výjimkou jsou občas osmáci nebo deváťáci.
Vypnula synovi internet, tak ji napadl. Závislých na hrách přibývá
„Utíkají třeba s telefonem na záchod. Ale nemáme s tím žádný velký problém. Zpravidla vše řešíme domluvou,“ doplnil ředitel instituce, kde se vzdělává 900 dětí. Na nových pravidlech, která upravili ve školním řádu, se dohodli s rodiči.
Není ale důvod, proč by dítě na 2. stupni nezvládlo mít v tašce vypnutý mobil
Některé školy naopak jen vyžadují, aby měly děti v hodinách mobil ztlumený a schovaný. Podle psychoterapeuta Ondřeje Mikauše je to lepší cesta než plošný zákaz.
„Děti se potřebují naučit seberegulovat. To, že je někdo reguluje zvenčí, je fajn, ale není to cílem. Tím je, aby se to naučily samy, aby věděly, že jsou pravidla, která platí a mají je dodržovat, “ zhodnotil.
Na prvním stupni se dá podle něj omezení ještě pochopit. „Není ale důvod, proč by dítě na 2. stupni nezvládlo mít v tašce vypnutý mobil,“ dodal.
Prosazovat zákaz na sílu, aniž by s tím souhlasila školská rada, je podle resortu školství protiprávní. Příkladem za všechny budiž postup politiků ve Vsetíně, kteří si odsouhlasili, že musí místní škola mobily zakázat.
Udělat to ředitel může, nejde o omezení práv. Musí to ale posvětit školská rada.
„Z našeho pohledu je dobře, že je to v kompetenci ředitelů škol. Domníváme se, že není šťastné vytvářet plošné zákazy,“ řekla Novinkám mluvčí resortu školství Tereza Fojtová.
Deskovky místo mobilu
Zavedení přísnějších opatření po letech testování aktuálně zvažuje například ředitelka plzeňské 25. základní školy Eliška Syřínková. Striktnímu zákazu se dlouho vyhýbala, s kolegy se ale chystá projednat nový systém.
„Žák vchází do budovy, vypíná mobil, schová si ho do tašky nebo jinam. A zapíná ho až po výuce,“ nastínila ředitelka školy, kterou navštěvuje téměř tisícovka dětí.
Zohlednili by závažné či zdravotní důvody. Jinak by všichni používali tablety.
„Kvůli našim zkušenostem a bezradným rodičům, kteří řeší závislost svých dětí na mobilech, jsem situaci přehodnotila. Stoupl počet žáků, kteří trávili přestávky hraním online her. Přibylo konfliktů mezi dětmi kvůli sociálním sítím, kdy se na nich nevhodně hodnotily,“ vysvětlila.
Budapešťské gymnázium se vzepřelo zákazu mobilních telefonů
Zákaz mobilů i o přestávkách považují za dobré rozhodnutí v základní škole v Pečkách.
„S rodiči jsme se dohodli, že se mobily nebudou používat ani o přestávkách. Děti se spolu opět začaly normálně bavit, zároveň jsme pro ně vymysleli zábavu, na chodbách jsme namalovali hry nebo skákací panáky. Každou středu máme taneční přestávku,“ popsal už dříve redakci ředitel Luboš Zajíc, který to doporučuje i kolegům odjinud.
Podobně dětem vymysleli zábavu na přestávky i na základní škole v Újezdu u Plzně, kam děti dochází jen na první stupeň. „Koupili jsme do každé třídy deskovky a zabralo to. Místo na telefonech si děti hrají společně,“ přiblížila ředitelka Helena Fenclová.
Učíme děti s mobilem
Na řadě míst ale chtějí nechat školákům větší volnost a více v nich budovat sebekázeň. Třeba v Novém Městě na Moravě mohou děti o přestávkách smartphony používat, ale nesmí fotit nebo natáčet. V hodině pak musí mít mobil s vypnutým zvoněním uschovaný v tašce.
„Osobně jsem zastáncem stávající úpravy. Jsme škola, která učí, a myslím, že součástí toho je i učit děti používat mobily správným způsobem,“ popsal ředitel Tomáš Augustýn.
„Někdy se stane, že to děti zkouší během výuky nebo o přestávce natáčejí spolužáky a pak to dávají na různá místa na internetu ve smyslu kyberšikany. Nikdy ale nešlo o extrémní případy,“ přiblížil Augustýn.
Podle psychoterapeuta Mikouše je vhodné na takovou situaci regovat a s dětmi ji řešit. Restrikce podle něj ale nepomohou. „Je to ale stejné, jako byte jim nedovolili se spolu o přestávce bavit, aby si nenadávaly. Děti se musí naučit, že něco nesmí,“ myslí si.
I když se ve své praxi setkává s dětmi, které tráví na digitálních technologiích přespříliš času, není to podle něj problém, který by byl úzce spojen se školním prostředím.
„Spíš je to o tom, že se sebou a svým časem děti neumí být, většinou mimo školu a doma. Rozšířené je to hlavně u puberťáků kolem 12 let, kteří se do světa uzavřou a utečou do něj,“ doplnil.