Vondráček: Politiku Fica nechci komentovat, vztahy se Slovenskem napravíme

V rámci hnutí ANO jsme to neřešili. Jsem místopředseda zahraničního výboru a zajímám se o korespondenční volbu. Vždycky mě zajímala zahraniční politika, koneckonců jako předseda Sněmovny jsem čtyři roky zastupoval Česko ve světě. Zastupoval jsem i prezidenta Miloše Zemana na prezidentských summitech. Zahraniční politika je mi blízká.

To je zoufalství této vlády. Snaží se odvádět pozornost od ekonomické situace země, a tak stále recykluje jedno téma. Už jsem viděl billboard s premiérem a nápisem: Západ, nebo Východ. Je to klišé a nikoho to nezajímá.

Koalice Spolu je možná prozápadní, ale maximálně do Bruselu. Těžko hledá cestu k nové administrativě Donalda Trumpa. Roky se vládní strany vychloubaly, že je pro ně transatlantická vazba nejdůležitější, ale teď ji samy torpédují. Podívejte se na příspěvek Víta Rakušana (STAN) na síti X, kde spojil Elona Muska a Hitlera. A dosud to nedal pryč a neomluvil se.

My jsme ve střední Evropě a nikam nejdeme. Chceme mít místo prázdných frází reálnou politiku. Chceme si vytvářet spojenecké vazby.

Například s Rakouskem, které je naším přirozeným partnerem a sousedem. Se Slovenskem. Nikdy nebyly naše vztahy se Slovenskem tak ohrožené jako nyní chováním vlády.

Naší, samozřejmě. Společné konzultace zrušila naše vláda.

A kdo jiný než my by si to se Slováky měl říkat osobně? Vzkazováním přes sociální sítě a přes média nic nevybudujete. V4 je v troskách, ačkoliv zesilovala náš hlas v Evropské unii.

Já si pamatuji V4 jako předseda Sněmovny. Maďaři a Poláci nebyli ani tehdy naladěni na stejnou vlnu, ale dokázali spolupracovat. Češi a Slováci byli takové pojítko. Byli jsme vždy vnímáni, že jsme jednotní. Říkalo se, že „stejně ti Češi a Slováci udělají všechno stejně“. Ale to už neplatí a je to velká ztráta. Chybí to. Věřím, že to napravíme.

Mám názor, Slováci jsou mi blízcí, mám tam hodně kamarádů. Mimochodem, Bratislava i Vídeň jsou mi z Kroměříže vzdáleností blíž než Praha. Ale já respektuji, že Robert Fico je premiér suverénní země. Co my tu máme za disciplínu vzkazovat Slovákům něco z Prahy? Copak takhle něco vzkazujeme do Rakouska?

Ale nikdo Německu nezrušil společná mezivládní jednání. Nikdo nedělal konkrétní diplomatické negativní kroky vůči Německu. To si nikdo nedovolil.

Slovensko má opravdu vážný problém v dostupnosti energií kvůli své geografické poloze. To není proto, že by zaspalo. Mají diverzifikaci energií možná lepší než my. Ale pro zemi velikosti Slovenska je pět set milionů eur na tranzitních poplatcích moc, navíc to znamená zdražení energií. Slovensko je průmyslová země a zdražení na něj těžce dopadá. Fico dělá vše, aby dodávky zajistil. Byl i v Ankaře a byl i v Moskvě.

To je to novinářské kdyby. Nejsme ve stejné situaci jako Slovensko a nikdy nebudeme. Slovensko je momentálně ve velmi složité situaci, ale protože je tam Fico, který kritizuje Brusel, Unie mu nijak zvlášť nepomáhá. Nechci komentovat politiku Roberta Fica. Už kvůli kamarádům, které na Slovensku mám, si moc přeju, aby se to tam zklidnilo. Aby spolu lidé začali mluvit. Každý člověk má právo na vyjádření názoru, ale současné demonstrace a protesty jsou jen politický střet, který se přesunul na ulici. Politický střet v demokratické zemi by se měl soustředit do parlamentu.

Na nás se snaží nalepit tunu nálepek, ale pořád platí, že jsme jediná strana, která sama přímo finančně přispěla Ukrajině. Náš pan předseda Andrej Babiš se už při první vlně uprchlíků velmi angažoval jako osoba. Nikdy jsme neřekli, že bychom odepřeli pomoc Ukrajině. Nedává smysl jí nepomáhat ani vojensky, protože pak by se Ukrajina dostala do neřešitelné krizové situace. My jsme jen říkali, že řešení války nenajdete na bojišti. Že se má usilovat o zastavení palby a že se má zasednout k jednacímu stolu. S příchodem Donalda Trumpa se tento náš postoj stává mainstreamový. Za to jsem rád.

Do této doby tam zbytečně umřely tisíce lidí. Ukrajinský národ je největší oběť. Zdevastovaná země. Je potřeba najít cestu. Doufat ve vojenské vítězství není reálné.

Donald Trump není dokonalý a není nutné k němu nekriticky vzhlížet. Ale věřím, že přinese změnu. „Faktor Trump“ už se projevuje v řadě témat, například u Green Dealu.

Je to člověk z byznysu. Tuhle taktiku používá běžně. Trump řekne pět procent a najednou se zjistí, že tři procenta by byla méně bolestná. I když předtím byla dlouhá debata jen o dvou procentech HDP.

Je pravda, že dlouhá léta byla Evropa pod ochranou Spojených států. Teď už se musíme stát spíš partnerem USA. A bude nás to něco stát. Měli bychom se však snažit mít armády funkční, aby spolu dokázaly spolupracovat. Měli bychom vést debatu o tom, jak je na tom například protivzdušná obrana Česka. Víme, že se během konfliktu na Ukrajině akceleroval vývoj a význam dronů. Jak jsme na to připraveni? Co se pro to udělalo?

Je to nevyhnutelný důsledek toho, že svět už není tak bezpečné místo, jako byl třeba před deseti lety.

Odpovídáme na tohle pořád stejně. Medvěd ještě běhá po lese a nebudeme ho porcovat. Uvidíme, jak volby dopadnou. Budeme se ptát na program, na definici zájmů Česka. Pokládám za škodlivé, že se současné vládní strany pokládají za jediné demokraty a ostatní označují za proruské síly, dezoláty nebo i hůř. Byl bych rád, kdybychom se vrátili ke standardnímu politickému střetu. Místo toho se společnost jen polarizuje řečmi: „Buď my, nebo jste v Rusku.“

Budeme se bavit s každým. Budeme to dělat stejně jako v roce 2017. To jsme se sešli jak s ODS, tak i s TOP 09. Nedomluvili jsme se, nešlo to. Ale sešli jsme se. I když uznávám, že personálně si to s některými lidmi ze stávající koalice nedokážu představit.

Toho pána jsem donedávna neznal. Jsme na startovní čáře. Uvidíme.

Já si počkám. Výsledky Stačilo! zatím stejně nejsou moc přesvědčivé, v průzkumech jsou na hraně pěti procent.

To dělá každá politická strana. Chtěl bych, aby korespondenční volba proběhla důstojně a aby lidé volili informovaně. Aby i Češi v zahraničí věděli, co se v Česku děje. A aby lidé věděli, jak volit, jak se zaregistrovat v tom systému.

Pro korespondenční volbu máme svět rozdělený na čtyři části a podle toho, v jaké z nich člověk hlasuje, tak jeho hlas připadne ke čtyřem největším krajům. Kdybych žil v Argentině, tak i když pocházím z Kroměříže, můj hlas by byl vylosován třeba do Moravskoslezského kraje nebo do Prahy.

Kromě principiálních připomínek, které jsme ke korespondenční volbě měli, jsme měli i technické. Nebyly vypořádány a stále platí. V Německu nebo Rakousku volí lidé i ze zahraničí do regionu, odkud pochází. Tedy do obce nebo místa, ke kterému mají nějaký reálný vztah. U nás toto neplatí. Jako právníka mě volby a tyto procesy dlouhodobě zajímají.

Žijeme ve svobodném světě a nevíme přesně, kde jsou čeští občané. V zemích, kde není vízová povinnost, mohou žít a pracovat a nemusejí nic hlásit. Vycházíme z veřejných informací. S ústavně-právním výborem jsme například uspořádali besedu s krajany v Kodani na téma, zda se zajímají o dění v Česku. Ptali se nás a aspoň viděli, jak se k sobě chováme navzájem.

Velká část kampaně poběží přes sociální sítě, to má nejvyšší dosah. Když bude zájem a budeme vědět, že se tam nachází větší komunita, na setkání do zahraničí i zajedeme. Chceme se bavit o tom, co trápí Česko a co by chtěli oni, aby se změnilo, co pro ně Česko může udělat.

O to se klidně vsadím. Říkal jsem to už v době, kdy se přijímal zákon o korespondenční volbě. Říkal jsem koalici, ať nás neobviňuje, že zákon nechceme kvůli tomu, že máme v zahraničí méně voličů. Protože to se mění, naředí se to. Je to stejné jako v Česku. Ve větších městech máme nižší procenta než v regionech. To stejné bude platit i v zahraničí. Tam dosud volili hlavně lidé ve městech. Až dojdou hlasy i z regionů, může se ukázat, že jsme oslovili lidi na venkově. I nového amerického prezidenta Donalda Trumpa volilo víc lidí na venkově než velká města.