Vojtěch: S Babišem nejsme žák a učitel, ale partneři

Dokážu si představit ledacos, třeba i to, že budu pracovat v soukromém sektoru. Jediné, co vím jistě, je, že nebudu kandidovat v říjnových volbách. To je rozhodnutí, které v sobě nosím už po mnoho měsíců. A co bude poté, je v tuto chvíli stále ještě otevřené.

Myslím, že se na tom hodně podepsala ta covidová krize. Předtím, než vypukla epidemie, kdy jsem řešil náročnou, byť standardní agendu ministerstva, jsem měl možná ještě trošku jiný názor. Ale poté jsem z toho začal být vyčerpaný a možná jsem ztratil i určité ideály a iluze, a to nechci říct, že je politika černobílá, mám pocit, že to není úplně prostředí pro mě. Do jisté míry mi bylo vyčítáno i to, že jsem moc slušný. (úsměv) Takže jsem si řekl, že je to zkušenost, které určitě nelituji, ale zkrátka to předám někomu dalšímu. Beru to jako ohraničenou misi.

Možná to částečně vnímám, ale to není věc, která by měla zrovna vliv na to moje rozhodnutí.

Neřekl bych, že jsou nedostatečné. Určitě je nějaký prostor pro zvýšení, ale myslím si, že to nemá být v nějaké obecné rovině, ale pomoc by měla být co nejvíce konkrétní. Ani si nemyslím, že vláda v tomto směru ignoruje situaci a nic nedělá. Na druhou stranu také musí vycházet z nějakého rozpočtu a rezerv, které jsou. Takže musíme balancovat mezi potřebou a udržitelností deficitu (rozpočtu), který je nastaven.

Ano, volil. Nyní jsem připraven volit hnutí ANO. I přesto, že je prezentováno médii, že je to o jednom člověku, vidím spoustu velmi dobrých kolegů i mezi poslanci hnutí ANO, kteří jsou skutečně pracovití a dělají svou agendu dobře.

Samozřejmě nejsem schopen analyzovat všechny oblasti, ale například ve zdravotnictví si myslím, že by měl připravovaný program konvenovat mým představám. Hnutí ANO má určitě potenciál vést případně další vládu.

Dovedu si představit i jiný půdorys vládní koalice, ale blíže to nechci specifikovat. Tím neříkám, že je to aktuální složení špatné, myslím si, že i tak se udělala dobrá práce.

Určitě jsem z toho nebyl šťastný. To se přiznám, ale byla taková situace, buď tu mohla být fungující vláda, nebo nic. A myslím, že se nakonec ukázalo, že vláda fungovala, a to do konce volebního období. Za mě byla hlavní devízou právě politická stabilita. Takže kdyby to bylo možné řešit jinak, určitě bych byl pro, ale mám pocit, že v té době moc řešení bohužel nebylo.

Je to takové hořkosladké... Na jednu stranu si myslím, že bylo jaro symbolem obrovského vzedmutí společnosti, do jisté míry to byla jiná atmosféra než později. Na začátku všichni vnímali, že je to hrozba pro Českou republiku, zdravotnictví a že je na místě opatření dodržovat. Všichni se fotili s rouškami jako symbolem, že chrání ostatní, což byla pozitivní stránka. Ale samozřejmě tam byla i spousta problémů a museli jsme řešit třeba často zmiňovaný nedostatek ochranných prostředků.

Nemyslím si, že toto je ten hlavní důvod. V celé společnosti došlo k proměně. Začaly se tu objevovat nové názory různých lékařů, kteří říkali, že je virus příliš medializován, že bychom ho měli trochu zlehčovat a je potřeba „odrouškovat“ společnost. Začali jsme vlastně pochybovat o tom, jestli je nemoc tak závažná. Je pravdou, že jsme měli skutečně velmi málo případů i úmrtí oproti jiným zemím. V té době třeba deset dvacet případů denně, což si dneska těžko představujeme. Takže to všichni vnímali tak, že se vlastně možná dělalo mnoho povyku pro nic, což se ale změnilo v podzimním období, kdy jsme pochopili, že i u nás může být taková situace, jako byla v Itálii, ve Španělsku nebo v Británii. V tomto směru se atmosféra hodně posunula. Nyní přikládám váhu i délce těch opatření, ale potýkají se s tím i ostatní země. Není to sprint, jak jsme si mysleli na začátku, ale spíše maraton.

Ano, jsem. V té situaci naprostého nedostatku ochranných prostředků, který byl i v řadě dalších zemí, jsme dělali, co jsme mohli. Úkolem bylo zajistit ochranné prostředky pro naše zdravotníky za každou cenu, aby tady nenastala situace jako v Itálii, která reálně hrozila. Že jsme tady na jaře měli desítky až stovky případů, bylo i díky tomu, že jsme byli schopni zajistit ochranné prostředky. Takže možná jsme nedodrželi veškeré procesní předpisy, ale celkově mám čisté svědomí.

Myslím, že jsme komunikovali s panem premiérem stejně jako ostatní kolegové ministři. Samozřejmě on je premiér. On je ten, který má tu zodpovědnost, což vidíme i teď, vše schvaluje. Takže je jasné, že má premiér v tomto směru důležité slovo a není možné, aby ho ministr ignoroval.

Zpětně se to snadno řekne, ale v okamžiku, kdy to byl přímý přenos tiskové konference, tak jsem na to nebyl připraven. Teď je to možná i jeden z těch dnes již úsměvných momentů, který bude zapsán minimálně v jarní části řešení pandemie. Některé vtipy a memes mám uložené dodnes. Samozřejmě neříkám, že jsem se v tom okamžiku cítil nějak skvěle. Pan premiér to pak vysvětloval tím, že mi chtěl pomoci.

Tak je to člověk, kterého znám poměrně dlouho, a i proto ho nevidím úplně černobíle, jak je to často i v médiích prezentováno. Určitě to byla i na ministerstvu financí nesporná zkušenost, ale myslím, že je to spíše partnerský vztah, nikoli žák – učitel.

Já jsem netušil, že po mně nastoupí pan Prymula, ale nepřekvapilo mě to. Měl zkušenost, a byl to tedy první člověk, který byl „na řadě“. Ale že by to byl plán, že mě nahradí, to ne, nebo jsem o tom minimálně nevěděl.

Ne.

Odpovědnost jsem cítil od začátku. Ale zkrátka jsem se rozhodl odejít v okamžiku, který jsem považoval za správný z mého pohledu.

Tak byl tu i tlak ze strany médií i opozice s tím, že ta řešení nejsou optimální. Takže jsem řekl, že předám pomyslné kormidlo a někdo další může mít nové nápady, jak tu situaci zvládne.

Těžko jsem mohl tušit, jak to dopadne (Prymula prověrku NBÚ na nejnižší stupeň "důvěrné" nedostal a měl z ministerstva v březnu původně odejít. – pozn. red.). Neměl jsem na to žádný vliv. Bezpečnostní prověrku uděluje Národní bezpečnostní úřad. Dávno před covidem jsem chtěl, aby měli všichni náměstci prověrku, protože jsem považoval tuto pozici za natolik významnou a zároveň jsem věděl, že i na ostatních ministerstvech jí mít musí. Když ji nemají, může to v praxi znamenat i problémy, když se mají seznamovat s utajenými skutečnostmi a tak podobně.

Říkal jsem si, že je asi správně, že se rozejdeme korektně, a to jsme neměli žádný osobní spor.

Jsem dalek nějaké ostentativní kritiky, vím, že to není nic snadného. Zejména v této době jste pod obrovským tlakem a každý den řešíte deset problémů. Někdy se věci nepovedou úplně optimálně, a pak to ministr schytává. Ale myslím, že by bylo dobré, aby byla komunikace co nejvíce konzistentní. Sám jsem dělal chyby. Ale třeba to, co se stalo minulý týden, kdy se objevovala rozdílná vyjádření o zastavení či nezastavení očkování... To jsou myslím zbytečné chyby a bylo by dobře, aby pan ministr pohlídal, aby se to nestávalo.

Byl jsem překvapený, že mi to v nějakém rozhovoru i vyčítali. Samozřejmě má každý nějakou odpovědnost. My jsme v létě s panem Chlíbkem začali, prošlo to úvodními schvalovacími kolečky a první draft jsme dali k veřejným konzultacím. Ale přece to není o jednom člověku, ale ministerstvu jako takovém. Takže si myslím, že není férové mi vyčítat, že jsem nedohlížel, co s ní bude. Každopádně se ministerstvo následně začalo věnovat spíše té situaci v nemocnicích.

To bych neřekl. Asi to nebylo úplně optimální, ale na druhou stranu chápu to, že má ministerstvo nějaké kapacity a věnuje se situaci, kterou musí řešit především.

Já pouze vycházím z toho, jak to prezentuje on, a sice, že neměl takový prostor komunikovat s panem ministrem. Dovedu si to představit a přijde mi to škoda. Znal jsem pana profesora řadu let a myslím, že je to nejenom lidsky dobrý člověk, ale i zkušený odborník, a proto jsem i podporoval, aby se přihlásil na pozici náměstka. Nehrnou se na to zrovna davy lidí.

Vždycky jsem se snažil dělat tu práci naplno, ale samozřejmě jsem taky chyboval. Kdybych se měl hodnotit školní známkou, je to složitější. Nechtěl bych, aby se na mě vzpomínalo pouze jako na ministra covidu, kterým jsem se shodou okolností stal. Myslím, že jsme za předešlé dva roky odvedli kus práce, i když to covid zastínil. Rád bych tedy hodnotil jako celek celé tři roky, a pak si myslím, že by to byla dvojka, možná dva minus.

E-recept je možná nejvíce vnímaný širokou veřejností, ale myslím, že jsme obrovsky posílili třeba reformu psychiatrické péče. Pandemie obecně bude mít na duševní zdraví populace velký vliv. V zahraničí je to už na různých průzkumech vidět…

Naštěstí ne. Možná jsem odešel, aby na to nedošlo.

Zaujalo mě to, ale ne, že bych kvůli tomu odešel. (smích) Plánovali jsme, že to uděláme, ale pak se situace zase zhoršila, takže je to teď trošku u ledu a uvidíme. Není to něco, co by muselo proběhnout, ale samozřejmě bych se rád k hudbě vrátil. Koneckonců to dělám od sedmi let. I když jsem byl ministr, snažil jsem s kapelou občas někde hrát, abych měl právě ten duševní ventil. Člověk ho musí mít a pro mě takhle muzika funguje, ale start hudební kariéry zase neplánuji.